ASIANSTYLE

V roce 1368 se Hongwu prohlásil za vládce Číny a založil dynastii Ming. Stejně jako za předcházející dynastie Yuan (1271-1368) ponechal hlavní město v Nanjingu.[1] Již o rok později nového císaře napadlo, že by přenesl hlavní město z Nanjingu do Fengyang, okresu, kde se narodil. Nejprve byla zahájena výstavba nové metropole, ale roku 1375 se Hongwu vzdal myšlenky, že by hlavní město přenesl. Tuto myšlenku naplnil až jeho čtvrtý syn Zhu Di, známý jako císař Yongle. Roku 1402 uchvátil trůn, stal se třetím císařem Mingské dynastie a hlavní město přenesl do Pekingu[2] – zbavil se tak vlivu předchozího císaře Jianwena, ač během převratu zmizel neznámo kam a již se nikdy neobjevil.[3]

V roce 1406 v Pekingu započala konstrukce Zakázaného města a roku 1420 byla dokončena. Zodpovědnost za vzhled, plánování a provedení tohoto projektu připadá architektovi Juan Anovi, vietnamskému eunuchovi, a zaměstnává na sto tisíc zručných řemeslníků školených v klasické čínské architektuře a milion nádeníků.[4]



Od roku 1420 do roku 1644 bylo Zakázané město sídlem císařů Mingské dynastie, kterých se tam vystřídalo dvacet čtyři. V první polovině 17. století čínský lid úpí pod tíhou daní a přesto ve státní pokladně je prázdno. Ve chvíli, kdy se vzbouřený lid shromažďuje kolem zdí Zakázaného města, poslední císař dynastie Ming Chongzhen se na Uhelném pahorku[5] nad střechami císařského města rozhodne spáchat sebevraždu – oběsí se na hedvábné šerpě. Zakázané město ale pád dynastie přežije.

Brzy poté vládu nad „říší Středu“ převezmou Mandžuové a založí novou dynastii Qing. Ti se také rozhodnou vládnout ze Zakázaného města až do roku 1911, kdy je císařství svrženo a nastolena republika. Roku 1912, po vládě čtrnácti qingských císařů, přestává být Zakázané město politickým středem Číny, když abdikuje poslední čínský císař Puyi. Bylo rozhodnuto, že může zůstat i nadále žít za zdmi Zakázaného města a pobírat roční vládní penzi ve výši čtyři miliony yuanů. Puyi a jeho rodina využívali prostor vnitřního dvoru, zatímco nová vláda využívala prostory dvoru vnějšího – tam bylo roku 1914 vybudováno muzeum.[6]



Roku 1924 vpadly do Pekingu vojska Feng Yuxianga, zrušili nařízení o Puyiově pobytu za zdmi Zakázaného města a vykázali ho z paláce. O rok později, 10. října, se ze Zakázaného města stalo Palácové muzeum a velké množství pokladů a kuriozit, které zde byly nalezeny, bylo postupně zapsáno do katalogu a zpřístupněno široké veřejnosti k nahlédnutí. Když Puyi po odchodu z paláce čelil finančním potížím, rozhodl se prodávat cenné sbírkové předměty. Puyi navštívil Zakázané město již jen jako obyčejný smrtelník, aby mohl znovu vidět bývalý domov, musel zaplatit vstupné.

Během invaze Japonců, která započala roku 1933, se začaly cennosti ze Zakázaného města balit a odvážet do bezpečí před okupanty. Na konci 2. světové války, ač byly památky rozesety do třech koutů Číny[7], se vrátily všechny v pořádku zpět do muzea.[8] Bohužel na konci 40. let 20. století, kdy Čínou zmítala občanská válka, byly některé z těch zachráněných památek převezeny kuomintangskou armádou na Taiwan, kde jsou dodnes v hlavním městě Taipeii uloženy v muzeu.



Občanskou válku nakonec vyhráli komunisté a 1. října 1949 Mao Zedong vyhlásil zrod nové Číny a založení Čínské lidové republiky – to se odehrálo jen pár kroků od území Zakázaného města, konkrétně na náměstí Nebeského klidu. Když byla pak o 17 let později Maoem vyhlášena Kulturní revoluce, bylo svrženo několik budov, některé artefakty nenávratně zničeny a v celém areálu Palácového muzea docházelo k ničení historických památek. Naštěstí aby se zamezilo dalším destrukcím, byly premiérem Zhou Enlaiem vyslány jednotky, které měly Zakázané město střežit. A tak od roku 1966 do roku 1971 bylo muzeum zapečetěno.[9]