ASIANSTYLE

Tímto článkem jsem se rozhodla navázat na předchozí, kdy jsem se ptala Vietnamců a Vietnamek žijících v České republice, co by jejich rodiče řekli na to, kdyby měli vztah s někým české národnosti. Anebo jaká byla reakce jejich rodičů, když takový vztah měli. Někteří své vztahy tajili, jiní si takovým vztahem ani neprošli a u některých to jejich rodiče snášeli v pořádku a takovým vztahem neměli potřebu se před nimi tajit.
 
Po zveřejnění tohoto článku se ke mně dostalo mnoho zpětných vazeb a přání, abych udělala podobný článek, ovšem v opačném duchu. To znamená, jaký názor mají čeští rodiče na to, když má nebo kdyby měl jejich potomek vztah s Vietnamcem či Vietnamkou.
 
Dotázala jsem se tedy 21 Čechů a Češek ve věku 17 – 27 let, kteří se zajímají i nezajímají o Asii, na podobné otázky jako v předchozím článku.

Otázky zněly: 

1. Vadilo by tvým rodičům, kdyby tvůj přítel/tvá přítelkyně byl/a Vietnamec/Vietnamka? Jaký na to mají názor?
2. Měl/a jsi někdy vztah s Vietnamkou/Vietnamcem? Věděli to tvoji rodiče? Pokud ano, jak na to reagovali?
3. Co by musel/a tvůj přítel/tvá přítelkyně splňovat, aby tvým rodičům nevadilo, že je Vietnamec/Vietnamka?

 
Podívejme se, jaký názor na smíšené česko-vietnamské vztahy mají tedy rodiče českých poloviček.
 

 
Dotazovaný č. 1 

1. Už jsem v této situaci byla a ze začátku to nebylo lehké. Mamka mi hodně nadávala a byla i rasistická. Byla zlá, ale po pár měsících si přítele nakonec sama oblíbila. Teď už to u mne bere jako normální věc.
2. S Vietnamcem jsem chodila rok a mamce jsem to netajila, protože jsem to nechtěla ještě víc komplikovat. Jak už jsem říkala, ze začátku to bylo těžké, ale postupem času se vše urovnalo.
3. Moje mamka toleruje fakt, že jsem stále mladá a mám vlastní hlavu a vlastní city. Ví, že mi nic nevymluví a respektuje mou vlastní volbu, i když třeba tuší, že to pro mne není nejlepší věc pod sluncem. Nechá mě ale, abych si vše prožil podle svého, protože chybami se člověk učí.

  
Dotazovaný č. 2 

1. Už ani ne.
2. Ano a nezbývalo jim nic jiného než to akceptovat.
3. Klasika, totéž co u Čecha.

  
Dotazovaný č. 3

1. Mámě je to jedno. Je ráda, že někoho mám. Táta by mě ale asi vyhodil z bytu. On ale celkově nemá rád představu, že bych s někým byla.
2. Chodila a nevěděli to. Nemám potřebu s nimi o tom mluvit, jestli někoho mám nebo ne.
3. U mámy by asi stačilo, aby mě měl rád a nebyl úplně hloupý. A u táty by to asi chtělo jen hodně času.

  
Dotazovaný č. 4 

1. Ne. Je jim to celkem jedno.
2. Měl jsem vztah jen s Japonkou a rodiče o tom věděli.
3. Musela by umět česky a myslím, že by ji rodiče hlavně museli poznat.

  
Dotazovaný č. 5

1. Jaký na to mají názor? Nemyslím si, že by to třeba mé matce vadilo, je hodně tolerantní a hádám, že by si to ani neuvědomila, že jsem domů přivedla Vietnamce. Prostě by to, že je Vietnamec, neřešila. U otce už si tak jistá nejsem, ale popravdě s ním bych to asi ani neřešila.
2. Ne, neměla.
3. Je moje věc, s kým chodím, tudíž nevidím jediný důvod, aby ta osoba splňovala nějaké podmínky, díky kterým by se mým rodičům líbila. Matka bude spokojená, když budu spokojená já, a u otce tohle vážně neřeším.

Dotazovaný č. 6

1. Rodiče vědí, jak moc se zajímám o Asii, takže přestali být tolik xenofobní a chtě nechtě si musí zvykat. Maminka začíná být už docela tolerantní a myslím si, že by to zvládla dobře a rychle si zvykla (už teď je na to napůl připravená). Tatínek je na tom podstatně hůř a před pár dny prohlásil, ať se ani neopovážím. Jelikož mě jeho názor moc nezajímá, beru to, jako bych měla od obou rodičů souhlas.
2. Neměla, ovšem kdyby ano, řekla bych jim to. Po nějaké době by si na ten fakt zvykli, a kdybych byla šťastná, rádi by dotyčného přijali.
3. Určitě by se jim nelíbilo, kdyby na mě měl jako na ženu tradiční pohled, respektive kdyby mě bral jako někoho podřadného. Také by nechtěli, aby striktně trval na určitých vietnamských tradicích, které jsou Evropanům úplně cizí. Nicméně stejně jako u Čecha by se zajímali hlavně o jeho vlastnosti, zdali se ke mně chová slušně, je dobře vychovaný, má morální zásady apod.

 
Dotazovaný č. 7 

1. Otci je to jedno a matka by si musela zvykat.
2. S Vietnamkou jsem ještě nechodil.
3. Nesměla by být hloupá, protivná a bez úcty. A nejméně by musela mít alespoň maturitu. Dobré by bylo, kdyby byla už zaměstnaná nebo před dokončením vysoké školy.

  
Dotazovaný č. 8 

1. Takže jsem se osobně zeptal své matky a říkala, že by jí to nevadilo. A proč taky? Člověk jako člověk. Vietnamky, Japonky atd., jsou pěkné a navíc doma máme rádi jejich kulturu.
2. Bohužel jsem zatím neměl to štěstí poznat nějakou Asiatku.
3. Splňovat nic nemusí. Hlavně ať je to fajn milá a hodná holka a ať si mí rodiče rozumí s jejími. Pak by ten vztah byl parádní a mezi rodinami by nebyly hádky a všechno by klapalo, jak má.

  
Dotazovaný č. 9 

1. Ano, moji rodiče jsou velmi konzervativní, co se národnosti týče. Bylo mi oznámeno, že jestli si v Praze najdu černocha, tak mě vyhodí a mám tušení, že podobné by to bylo i s Vietnamcem nebo jiným Asiatem. Ale zase ono to není tak horké. Pokud by si mysleli, že mě dokáže dobře zaopatřit a hlavně by měli jistotu, že mě neodvede do jiného státu, tak by to nějak vyšumělo.
2. No, ehm, ehm. Mám nějaké neuvěřitelně blíže neidentifikovatelné kouzlo pro většinu velmi podivných vietnamských individuí. Prostě mám jinak nastavený priority, co můj kluk musí splňovat a mezi nimi je mimo jiné i česká mentalita. Takže pokud se chová normálně a nevybočuje z davu, tak klidně, ale já mám zásadně štěstí na šílence. Jednou si mě jeden vyhlédl a já se ho za nic na světě nemohla zbavit. Na jedné akci se na mne prostě přilepil a držel se mě zbytek odpoledne i večera a jako bonus ráno vstal dřív než já, přelezl celou tělocvičnu a barikádu z kufru, kterou jsem kolem sebe rozestavila, a koukal se, jak spím. Nechtějte vědět, jak jsem se k smrti vyděsila, když jsem otevřela oči a jeho ksicht byl 20 cm ode mě. Pak ještě kvůli mně jel jiným vlakem, aby mohl sedět vedle mě. Následoval neustálý příval zpráv na Facebooku a posléze se mu nějak podařilo zjistit na mne číslo, takže mi začaly chodit i SMS. Já jsem jasně řekla, že nic nebude, ale jednou se rozhodl, že mě uloví a tak jsem byla lovena ještě rok i přes mé jasné odmítnutí. Vysvobození přišlo po 3 letech, kdy se rozhodl vrátit za rodinou do Vietnamu, ale neklesejte na mysli, i tak se občas z Vietnamu ozve, co kdybych se přece jen dala zlomit. Věřím, že je plno normálních Vietnamců. Neházím je do jednoho pytle, ale fakt si držím odstup. Přece jen, jistota je jistota. Jen tak mezi námi, je jedno, jak moc si odstup držím, stejně se vždy nějaký najde, co se to rozhodne na mne zkusit.
3. Pro mé rodiče je důležité, aby mě můj přítel byl schopný finančně zajistit. Respektive aby byl schopen se finančně zajistit sám a případně naše děti. Já se zajistit umím bez problému sama. Nejdůležitější věc je, aby měl dobrou práci v ČR, tudíž aby nehrozilo, že mě sbalí s sebou někam mimo republiku.

  
Dotazovaný č. 10 

1. Myslím, že by si mamka asi myslela své, ale neřekla by mi nic a plně by mě podporovala.
2. Vztah s Vietnamcem jsem neměla.
3. Myslím, že by stačilo, aby byl hodný a laskavý, zbytek jsou maličkosti.

 
Dotazovaný č. 11 

1. Moji rodiče mají Vietnamce rádi. Přijdou jim pracovití a nevadilo by jim, kdybych chodil s Vietnamkou.
2. Ano, aktuálně mám vztah s Vietnamkou a moji rodiče o tom vědí. Vůbec jim to nevadí, naopak jsou spíše rádi, za což jsem nehorázně rád i já.
3. Rodičům nevadí, že je to Vietnamka, ale chtěli by, aby byla chytrá, pracovitá, pěkná, vzdělaná a abych s ní byl šťastný. A tak to i je.

  
Dotazovaný č. 12 

1. Mým rodičům by to nevadilo. Jsem si tím naprosto jistá, co se týče pouze chození. Kdyby asi šlo do něčeho vážnějšího, jako je svatba, tak si tím už tak jistá nejsem. Ale co se týče vztahu, není problém.
2. Ano, vztah s Vietnamcem jsem měla a má rodina ho osobně poznala. Ze začátku to pro ně byl trošku šok, ale po čase, co ho poznali, si ho oblíbili.
3. Splňovat by měl věci jako každý muž a to bez ohledu na národnost. Měl by být poctivý, pracovitý, hodný, nemajetnický a měl by mě mít rád. To je to, co si rodina pro mě přeje, bez ohledu na to, z jaké země pochází.

  
Dotazovaný č. 13 

1. Nejspíše ano, zastávají ryze českou tradici.
2. Ne, neměl.
3. Myslím, že by možná nepomohlo nic. Možná si jedině postavit hlavu a odstěhovat se pryč od nich i s přítelkyní.

  
Dotazovaný č. 14 

1. Rodiče jsou celkem tolerantní, ale asi by z toho nebyli nadšení. Myslím si, že kdybych si našla kluka Vietnamce, tak by se s tím smířili a nic jiného by jim také nezbývalo.
2. S Vietnamcem jsem nikdy vztah neměla.
3. Musel by umět česky, být spořádaný a chovat se ke mně slušně.

  
Dotazovaný č. 15 

1. Ne nevadilo. Již dřív jsem měla přítele Asiaty a rodiče to berou v pořádku. Máma hlídala čínské a vietnamské děti, když jsem byla malá, takže ta má Asiaty celkově ráda a tátovi by bylo snad jedno, kdybych si domu přivedla třeba i cikána.
2. Ano měla. Po posledním příteli, který mě opustil kvůli jiné, je máma vůči Asiatům trochu skeptičtější, takže když se dozvěděla, že můj hodně "blízký" kamarád je Vietnamec, tak jen začala s tím, proč si nemůžu najít nějakého normálního Čecha, ale i tak to vzala to v pořádku. Ona ví, že mám svoji hlavu a že se ode mne "bílých" vnoučat asi nikdy nedočká. I když co já vím? Vše je možné.
3. Moji rodiče nejsou rasisti, takže pokud by to nebyl vysloveně na první pohled nějaký gauner nebo člověk s ne moc slušným chováním, tak by ho akceptovali, ať už by byl Vietnamec nebo ne. Oni vědí, že moji přátelé jsou převážně asijského původu, takže by je naopak překvapilo, kdybych se začala více stýkat s "neasiaty“.

  
Dotazovaný č. 16 

1. Nevadilo, ale měli by zvýšené obavy, že by náš vztah mohl nevyjít kvůli kulturním rozdílům. Rozhodně by se ale skoro okamžitě zvýšeně zajímali o kulturu jeho země. Viděla jsem to i v případě Jižní Koreje, když jsem propadla k-popu. Mamka mi začala hlásit novinky, co říkali v médiích o Koreji.
2. Neměla. A možná ani už nebudu. Začínám mít přeci jen blíž ke 30 než k 20 a mám pocit, že v tomto generačním spektru už není tolik do bílých holek zainteresovaných Vietnamců. Ale koukám i po mladších.
3. To je jednoduché, určitá kulturní a toleranční rovnováha, tzn., aby byla v našem vztahu zastoupena česká i vietnamská kultura - 50:50, aby dokázal pochopit, že mu moje mamka nebo já neuvaříme dokonalou Pho Bo napoprvé. A mamka bude moc ráda, když jí pomůže u ní na venkově se zahradou.

Dotazovaný č. 17 

1. Mým rodičům to ze začátku vadilo, ale pak si časem zvykli. Chtějí totiž, abych byla šťastná.
2. Měla. Ze začátku jsem jim vztah tajila, ale pak na to stejně přišli. Chvilku měli nějaké řeči, hlavně otec, ale pak si zvykl. Mé matce to je docela jedno, protože jak ona říká, je to můj život, jsem plnoletá a mám si dělat, co chci.
3. No, musel by být hlavně hodný, nefetovat, nehulit a tak podobně. Nesměl by mi ubližovat a musel by vycházet vstříc mým rodičům.

  
Dotazovaný č. 18 

1. Mně by to ani nevadilo, kdyby tam přeskočila jiskra. Rodičům také ne, je jim to jedno, hlavně prý abychom byli šťastní.
2. Nechodil.
3. Vadily by jim stejné věci jako u českých holek.

  
Dotazovaný č. 19 

1. Myslím, že by je to oba zpočátku trochu zarazilo. Máma by se s tím smířila a pravděpodobně by si i rychle zvykla a přála by nám to. S tátou je to horší, asi by byl hodně proti tomu. Možná, že kdybych mu dala hodně času, smířil by se s tím i on, ale rozhodně by tomu nebyl otevřený.
2. Nikdy jsem vztah s Vietnamcem neměla.
3. Myslím, že mámě by to bylo asi jedno. Hlavní by bylo, aby byl na mne hodný a já byla šťastná. Táta by asi chtěl, aby měli i oni dva něco společného, aby si s ním měl co říct i on. Asi by taky chtěl, aby byl hodně chytrý a aby podle něj "měl budoucnost" (dobrou práci, zázemí atd.). Ale stejně si myslím, že by mu to bohužel i tak bylo proti srsti.

  
Dotazovaný č. 20 

1. Ano, protože mají jinou mentalitu než Evropané a myslí si, že je dost bílých kluků, co by pro mne byli vhodnější.
2. Ano, ale rodiče o tom nevěděli.
3. Musel by na ně udělat dobrý dojem, aby jim dokázal, že je schopen se o jejich dítě postarat.

  
Dotazovaný č. 21 

1. Nevadilo. Moji rodiče jsou velmi chápaví a moc dobře vědí, že většina mladých Asiatů u nás má dobrou školu, velké ambice, dobré chování, jsou pracovití a slušní. A hlavně moji rodiče říkají, že je to můj život a mluvit mi do toho ani nemohou. I když názor třeba řeknou. Ale tady je jejich názor ten, že Asiaté jsou v pohodě a jsou jako kdokoliv z jakékoliv země a je jen věc individua, zda je to dobrý nebo špatný člověk. Prostě hlavně ať je slušný a jsem s ním spokojená.
2. Věděli to a z obou stran nebyl problém. A ani teď jim to nevadí.
3. Cokoliv, co jakýkoliv jiný chlap. Musí mě mít rád a být hodný, měl by dokázat vydělávat a zabezpečit rodinu, což tedy neznamená, že to má být nějaký milionář. I když, proč ne, že jo? Hlavně by měl být slušný a já s ním spokojená.

 
Modelka a moderátorka Monika Leová s přítelem

Jako v minulém článku, kdy jsme se ptali, jaký názor mají na vietnamsko-české partnerství vietnamští rodiče, jsme se i tady dozvěděli jak klady, tak i zápory. Někteří rodiče by byli raději, kdyby si jejich syn nebo dcera vzali kohokoliv bílého, nejlépe asi Čecha, a některým je to jedno a nechávají volbu svého partnera zcela na svém potomkovi. Většina dotazovaných říká, že by si jejich rodiče nejspíše zvykli. Někteří mají o Vietnamcích dokonce zase jen to nejlepší mínění a rozhodně by nic nenamítali. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a tak hlavním požadavkem na partnera jejich potomka jsou základní vlastnosti, které by měl mít, ať je jakékoliv národnosti. Nejčastěji se objevují odpovědi, jako aby byl hodný, milý, vzdělaný, aby zaopatřil rodinu a někdy také, aby si rozuměl s rodiči svého protějšku.
 
Shrnuto podtrženo, většina rodičů by si na asijského/vietnamského partnera svých dětí nejspíše zvykla, pokud by byl slušný. Důležité by bylo ho poznat a pak také to, aby s ním byl sám jejich potomek šťastný a spokojený. Stejně jako vietnamští rodiče, i čeští chtějí pro své syny a dcery to nejlepší a apelují na slušnost, vzdělanost a pracovitost.



VĚTŠINA POUŽITÝCH FOTOGRAFIÍ JE POUZE ILUSTRATIVNÍ 
FOTO: Hogreta, Lee Hoang, AsianStyle - Munseunghui, AsianStyle - MellyJone, Monika Leová