ASIANSTYLE

Před časem jsme tu měli článek týkající se vztahu mladého Vietnamce s českou dívkou. Hogreta se s námi rozhodla podělit o své zkušenosti a zážitky a čtení to bylo vskutku zajímavé pro obě národnosti. Jelikož měl tento článek velký úspěch, rozhodla jsem se v podobném duchu pokračovat dál, ovšem tentokrát se na věc podíváme z druhé strany, ze strany vietnamských rodičů.
 
Česká a vůbec evropská kultura je od východoasijské velmi odlišná. Je zde mnoho odlišných zvyklostí, tradic, pohledů na různé situace a tak dále. I to je jedním z faktorů, proč stále většina vietnamských rodičů nechce, aby měl jejich potomek vztah s Čechem, nebo mu při nejmenším doporučují mít vztah s opačným pohlavím stejné národnosti.
 
Rozhodla jsem se vyzpovídat 20 mladých Vietnamců (muži i ženy) žijících dlouhodobě v České republice, v různých krajích, ve věku 16 až 27 let (průměrný věk 22), aby se podělili o to, jak jejich rodiče pohlížejí na vztahy mezi českými dívkami a vietnamskými chlapci či opačně.
 
Základní otázky zněly:

1. Vadilo by tvým rodičům, kdyby tvůj přítel/tvá přítelkyně nebyl/a Vietnamka/Vietnamec? Jaký na to mají názor?
2. Měl/a jsi někdy vztah s osobou europoidní rasy (především s Češkou/Čechem)? Věděli to tvoji rodiče? Pokud ano, jak na to reagovali?
3. Co by musel/a tvůj přítel/tvá přítelkyně splňovat, aby tvým rodičům nevadilo, že není Vietnamec/Vietnamka?

 
Některé odpovědi jsou stručné a jiné rozsáhlejší. Pojďme se tedy povídat, jaký je pohled vietnamských rodičů na vztah jejich potomka s Čechem.

 
Dotazovaný č. 1

1. Mámě by to asi vadilo, ale pokud by se jednalo jen o přítelkyni, tak by dokázala asi přimhouřit oči. Občas má ale starosti, jestli by pro mne byla Češka dost dobrá, zda by mě do budoucna nějak nevyužila nebo mi neublížila. Tátovi je to celkem jedno.
2. Ano, chodil jsem s Češkou a nejen s jednou. I na základní škole jsem se bavil spíše jen s Čechy, takže pak z toho vzniklo něco vážnějšího. Moji rodiče o tom nevěděli, ale věděli, že chodím s Češkami rád ven a rozumím si s opačným pohlavím, takže mi do toho moc nemluvili.
3. Přítelkyně by se o mne musela bát, musela by dokázat, že se o mne částečně postará, měla by být milá a slušná. Moji rodiče by nechtěli holku, která by se chovala neurvale, jako například některé Romky. Také by musela být pracovitá a žádná pijavice.

 
Dotazovaný č. 2

1. Otci to nevadí, ale spíše tomu moc nedává velkou naději, že by z toho bylo něco dlouhodobého. Dalo by se říct, že to bere jako: „Získej zkušenosti a je to v pohodě.“ Jde z toho ale cítit, že to bere spíše jen jako vztah na chvíli. Mamka by nebyla až tak proti, ale vadilo by jí to z toho důvodu, že už přemýšlí o vnoučatech a chce si s nimi povídat a tak.
2. S Češkou jsem chodil a řekl jsem jim to, ale moc jsem se nezmiňoval, co se týče vztahu. Jejich reakce byla: „Kdo to je? Co studuje? Kolik jí je?“ Snažili se o ní hned vše vědět a prověřit ji. I fotky, kontakt a podobně.
3. Pro rodiče je důležité, aby měla dobré vzdělání a vychování. Vietnamští rodiče se o své děti hodně starají a chtějí pro ně to nejlepší. Takže ta holka musí mít v jejich očích budoucnost.

 
Dotazovaný č. 3

1. Já jsem z rodiny, která silně uctívá tradice, a moje matka by se s tím nesmířila. Vyhodili by nás oba z domu a mne by vydědili.
2. S Češkou jsem chodil a přišli na to. Byl z toho velký průšvih a celé dny jsem pak poslouchal jejich přednášky na téma Vietnamky versus Češky. A pak také věty typu: „Doufám, že mi tvoje manželka nebude dávat k večeři párky a pečivo.“
3. Bohužel, je to ultimátum. Naše národy se liší v kultuře a myšlení. Asijští kluci a obecně Asiaté jsou daleko citlivější na věci a berou mnoho věcí vážně. Často se mi stávalo, že mě Češka ranila a nevěděla to. Postupem času jsem své rodiče pochopil a více se orientuji na Asiatky.

 
Dotazovaný č. 4

1. Rodiče by mě vydědili. Češky jsou pro ně lehké holky.
2. Ano, chodil jsem s Češkou a rodiče by mě zabili, kdyby to věděli.
3. Moji rodiče by ji v žádném případě nezkousli. Jedině, že by se nechala přeoperovat na Vietnamku, naučila se vietnamsky a dokázala jim, že není lehkých mravů.

 
Dotazovaný č. 5

1. Mámě by to asi zas tolik nevadilo, ale táta je tak trochu problém. On je docela staromódní, co se týče tohoto tématu.
2. S bílou holkou jsem chodil, ale rodiče to nevěděli.
3. Musela by hodně znát naši kulturu a být hodně přizpůsobivá.

 
Dotazovaný č. 6

1. Tátovi by to vadilo, ale mámě ne.
2. Nechodil.
3. Musela by být milá, pracovitá a pilná. Také by musela mít znalosti o vietnamské kultuře a vysoké vzdělání.

 
Dotazovaný č. 7

1. Nevidí to moc reálně.
2. Chodil jsem s Evropankami a tak jako každý jiný vietnamský rodič, ani ti moji z toho nebyli moc nadšení. Táta to vzal ještě docela v pohodě. Řekl, že nějaké to chození ještě překousne, ale manželství pouze s Vietnamkou. Máma je úplným odpůrcem toho, abych měl vztah s nějakou Evropankou. Zásadní problém je asi jazyková bariéra a to, že by si v budoucnu s ní neměli jak povídat. Často také říkají: „Jestli budeš mít bílou, kdo ti v budoucnu uvaří vietnamské jídlo?“ Dále jsou také velké rozdíly v kultuře. Vietnamská pracovitost je vyhlášená.
3. V mém případě si myslím, že by rodiče nikdy nezkousli, abych měl bílou manželku. Udělali by vše proto, aby se to nestalo.

 
Dotazovaný č. 8

1. Moji rodiče jsou kontroverzní. Mamka to bere více s nadhledem, ale taťka by s tím rozhodně nesouhlasil. Možná, kdyby fakt hodně stála za to.
2. S bílou holkou jsem nechodil, ale s ne-Vietnamkou ano. Rodiče o mých vztazích nikdy nevěděli. Možná vlastně mamka, ale ta byla v klidu, když jsem jí vysvětlil, že to není vztah na svatbu. I když možná jen tiše doufala, aby ten vztah netrval dlouho a já se nezamiloval víc.
3. Ta dívka by asi musela umět vietnamsky. Ale jde i o to, že máme celkově odlišnou kulturu, takže se toho spíše bojí, než nesouhlasí.

 
Dotazovaný č. 9

1. Pokud to není nic moc vážného, tak to mé rodiče moc nezajímá. Ještě jsem ale s žádnou Češkou neměl nic vážného, takže jejich reakci neznám.
2. Chodil jsem s Češkou, ale rodiče o tom nic nevěděli.
3. Musela by být vzdělaná, zodpovědná, slušná a nesměla by být líná. To je i moje vize, ale kdyby tato kritéria splňovala, tak si myslím, že by s ní neměli žádný problém.

 
Dotazovaný č. 10

1. Našim by vadilo, kdybych si vzal jinou dívku než Vietnamku. Nechtějí to, protože by si pak nerozuměli a velký problém je v tom, že by ta dívka měla jinou mentalitu a pak je tu také odlišná kultura.
2. S bílou holkou jsem ještě nechodil.
3. Rodiče by to rozhodně nezkousli. Máma by se šla asi zabít.

 
Dotazovaný č. 11

1. Určitě by to mým rodičům vadilo, protože jsou ještě ze staré generace a chtějí pořád dodržovat tradice. Podle mne je to možná tím, že vědí málo o českých dívkách a možná i o České republice, takže jsou zatvrzelí ve svém přesvědčení, že musíme mít Vietnamku. Moji rodiče mi to přímo nezakazují být s Češkou, ale při každé příležitosti a dosti důrazně mi „doporučují“, abych si vzal Vietnamku.
2. Už jsem chodil s holkou, která nebyla Vietnamka. Bylo to krásné a dalo by se říci, že to byla moje první láska. Je těžké se nezamilovat do české holky, když jsem tu od mala a jsem s Čechy více v kontaktu než s vlastními rodiči. Nedalo by se říci, že o našem vztahu nevěděli, ale spíše ji nebrali jako plnohodnotnou přítelkyni. Také se mnou o tom měli několik diskusí. Bylo mi řečeno, že jinak než jako kamarádi to dál nepůjde a výmluvu měli samozřejmě tu, že nezná naší kulturu atd. Nezakazovali mi s ní ale být, ani mě nijak neomezovali. Myslím si, že v tomto to máme my kluci volnější než vietnamské holky. Když zjistili, že chodím s Češkou a byla u nás doma, neměli žádnou reakci. V přetvářkách jsou Vietnamci na prvním místě.
3. Nejsem si jistý, protože rodičům do hlavy nevidím. Podle mého by ale měla umět vařit, uklízet a takové ty základní věci, co se od holek očekávají. Také by měla být chytrá a pozorná. Měla by vědět, kdy a jak má správně zareagovat, hlavně v přítomnosti rodičů. Měla by si všímat maličkostí a dávat najevo, že má zájem nejen o mne, ale i o rodiče. Myslím, že kdyby toto vše splnila, možná by to překousli.

 
Dotazovaný č. 12

1. Nebyli by šťastní. Jejich názor je, že je tu rozdílná mentalita a obě naše země jsou odlišné. V praxi se moji rodiče setkali mnohokrát s případy, kdy se pár jako Vietnamec a Češka, nebo opačně, pokaždé rozpadl.
2. Moje první přítelkyně byla Češka a už několikrát jsem chodil s Češkou. Tajili jsme to dva roky, než nás načapala máma. Její reakce byla hodně drsná a měl jsem ten vztah okamžitě ukončit. Prý to nemá budoucnost a ztrácím tím jen čas. Chtějí jen Vietnamku. Pak jsem tajil i další vztahy, ale když jsem časem dospěl, už to moc neřeší.
3. Jelikož jsou moji rodiče už o něco modernější v názoru, tak by asi stačilo, aby to nebyla party girl, aby byla hodná a aby se dokázala chovat v naší společnosti, kde se určité věci dodržují trochu komplikovaně.

 
Dotazovaný č. 13

1. Jako většině vietnamských rodičů, tak i mým by to určitě vadilo. Jiná národnost, jiné zvyky, jiný způsob života. Také by těžko s ním a jeho rodinou mluvili.
2. S bílým klukem jsme ještě nechodila, ale jsem s klukem jiné asijské národnosti a i tak nebyli zrovna nadšení. Byli hodně proti, ale teď už to přijali.

 
Dotazovaný č. 14

1. Nedávno jsem se ptala matky a nevadilo by jí to. U táty nevím, ale myslím, že také ne.
2. Nechodila.
3. Našim stačí, aby byl chytrý, hodný, měl dobrou práci, nepil a nekouřil. Prostě ty kladné vlastnosti.

 
Dotazovaný č. 15

1. Myslím si, že by jim to vadilo, ale nic by s tím neudělali, kdybych si stál za svým a vzal si Češku. Řekli mi, že kdybych si jednou vzal Češku, tak je tu vysoké procento, že bych se s ní rozešel. Takže by byli radši, kdybych si jednou vzal Vietnamku. Ale já si s Vietnamkami nerozumím. Chtěl bych tedy spíše Česku než Vietnamku.
2. Chodil jsem s jednou Češkou. Když to rodiče zjistili, je jasné, že byli proti a moc se jím to nelíbilo, ale nic s tím nemohli udělat. Matce to moc nevadilo, protože mi řekla, že citům neporučím. Spíše tátovi to vadilo. Divím se, že když se se mnou ta dívka rozešla, tak se vůbec nezeptali proč a jestli jsem v pohodě, protože jsem s ní chodil přes 3 roky. Docela mě to mrzelo, že se mě na to vůbec nezeptali.
3. O tom jsem se s rodiči nikdy nebavil. Moji rodiče byli vždy v pohodě. Nemám moc přísné rodiče, ale neznamená to, že k nim nemám respekt a nevážím si jich. Myslím si, že by určitě ale chtěli, aby uměla dobře vařit, prát, žehlit atd. A kdyby si mě chtěla ta Česká vzít, tak by měla mít aspoň základní poznatky o naší kultuře a tradicích.

 
Dotazovaný č. 16

1. Vadilo by to. Nelíbí se jim to, protože moje máma neumí moc dobře česky a neměla by se s Čechem o čem bavit. Je to jiná kultura a ona už je starší, takže se těžko přizpůsobuje.
2. Chodila jsme s Čechem a rodiče to nevěděli.
3. Musel by na dobré úrovni umět vietnamsky a přijmout naše tradice. Něčím zaujmout. Hlavní je vzájemná komunikace.

 
Dotazovaný č. 17

1. Rodičům by to nevadilo, ale musela by pochopit, jak to u nás chodí.
2. Měl jsem Češky, Vietnamky i mulatku a nevadilo jim to. Věděli o všech.
3. Musela by pochopit naší kulturu a hodně pomáhat v domácnosti.

 
Dotazovaný č. 18

1. Rodičům to je jedno. Každá země má svá pro a proti. Nikdy to neřešili a já to také neřeším.
2. Vážný vztah ne. Nebylo třeba jim dávat vědět.
3. Aby byl normální. Splňovat by musel to, co by musel i jakýkoliv Asiat.

 
Dotazovaný č. 19

1. Asi by to nevadilo, ale doporučují mi, abych chodil s Vietnamkou.
2. Chodil jsem s Češkou, ale podváděla mě. Rodiče to nevěděli.
3. Musela by být rozumná, musela by se hezky chovat k mé rodině a nesměla by se s mými rodiči hádat nebo jim odporovat.

 
Dotazovaný č. 20

1. Teď už by jim to nevadilo. Vysvětlila jsem jim, že je hlavní, abych byla šťastná, a je opravdu jedno, jestli budu šťastná s Vietnamcem nebo „ne-Vietnamcem“. Říkali mi sice, že tu vždy budou kulturní rozdíly, ale podle mne, když se mají dva opravdu rádi, tak i toto se dá překovat. Vše je jen o toleranci.
2. S bílými kluky jsme pouze randila. Žádný delší vztah. Takže jsem o tom rodičům nic neříkala.
3. Mám velice tolerantní rodiče. Myslím si, že v klidu přijmou fakt, že můj vyvolený nebude Vietnamec. Ale podle mne by bylo dobře, kdyby uměl alespoň malinko vietnamsky. Alespoň základní konverzaci, aby mohl komunikovat s mou rodinou.

 
Jak je z odpovědí znatelné, tak souhlasy a nesouhlasy vietnamských rodičů se vztahy jejich dětí s Čechy jsou přibližně vyrovnané. Většina by ale do budoucna pro své děti chtěla na vážný vztah či manželství vietnamský protějšek. Jako jedna z největších bariér zde stojí odlišná kultura a mentalita. Velký strach pak mají vietnamští rodiče z dorozumívání se. Jak jsme ale mohli z některých odpovědí vidět, někteří by se se vztahem svého dítěte s Čechem nejspíše ani nesmířili. Jinde by museli Čech nebo Češka prokázat velkou snahu a píli, zájem o vietnamskou kulturu a dodržování tradic, úctu k rodičům a nejspíše se naučit i vietnamsky. Ovšem láska dokáže dělat divy a pro mnoho lidí je velkou hnací sílou, takže to určitě není u některých jedinců nemožné. Velký důraz kladou vietnamští rodiče u protějšku svého dítěte také na vzdělání. Ovšem to bývá velké přání vůči partnerovi jejich syna či dcery i u mnoha českých rodičů. Každý chce pro své dítě přece to nejlepší!
 
Bohužel se zdá, že za nesouhlasy rodičů některých našich respondentů stojí mnohdy i trocha xenofobie, strach z neznámého, nějaké špatné zkušenosti s Čechy či předsudky. Důležitá je rozhodně vzájemná tolerance na obou stranách.
 
Na závěr je nutno říci, že osobnost každého jedince je jiná a možná by mohli být někteří vietnamští rodiče i mile překvapeni.


FOTO: Lee Hoang Photography, Hogreta, Lea Fox Photo