ASIANSTYLE

Téměř všichni obyvatelé patřící k národu Achang žijí v okresech Longchuan, Lianghe a Luxi na jihozápadě provincie Yunnan. To jsou oblasti kolem jižního cípu hor Gaoligong s teplým klimatem a úrodnou půdou křižovanou v údolích řekami. Jde o jedny z vůbec prvních lidí, kteří na tomto území žili. Základním kamenem jejich stravy je rýže (na jejíž kvalitu jsou patřičně hrdí) a mezi chutěmi dominuje nakyslá až kyselá. Jejich umění řezby a vyřezávání je naprosto úchvatné a potvrdí to každý, kdo může vidět takto ozdobený nábytek, interiér domů či místní buddhistické svatyně. Zatímco svobodné ženy nosí kalhoty a copánky si připevňují k vršku hlavy, vdané ženy nosí sukně a zahalují vlasy černou nebo modrou látkou, která může vyčnívat pěkných pár centimetrů do výšky. Mluvíme-li o manželství, pak ženichové to tu nemají nijak snadné - o svatbě jsou terčem žertů sester své nastávající, přičemž zamazání obličeje popelem a jedení hůlkami několikanásobně delšími než je normálně zvykem, patří při téhle kratochvíli k dobrému rozjezdu.



Údolí řeky Dulong na severozápadě Yunnanu je domovem malého národa Drung. Tato oblast ohraničená horami Gaoligong a Dandanglika dlouho patřila k nejvíce odříznutým místům čínského vnitrozemí a i dnes si stále zachovává svůj syrový půvab. Vlhké a velmi deštivé počasí je pod vlivem tropických monzunů. Zdejší usedlíci obvykle jedí dvě jídla denně, při nichž rýži, yam a nudle doplňují nasbírané bylinky, ptačí vejce či houby. V zimě přichází na řadu lov. K nejvíce ceněným řemeslům patří výroba zdobených koberců, které jsou i součástí oblečení. Dříve si nechávaly dívky podle své klanové příslušnosti tetovat obličej specifickými vzory, ale dnes již tento zvyk téměř vymizel. Jedinou větší oslavou je příchod Nového roku, který bez pevně stanoveného data a délky oslav přichází na řadu v průběhu prosince. Jí, pije a slaví se několik dní, dokud je co nosit na stůl.



Národ Dongxiang dostal své jméno podle oblasti kolem Žluté řeky v severozápadní provincii Gansu, kde po staletí obdělával půdu a živil se pastevectvím. Ačkoli se mezi historiky stále vedou diskuze o jejich původu, jde s největší pravděpodobností o potomky Mongolů. Tomu by odpovídala i velká podobnost jejich jazyků. Čaj se zde těší obrovské oblibě a pokud přijdete na návštěvu, očekávejte jako uvítání lahodný šálek společně s malou sladkostí. Nebude nouze ani o kuřata, jehněčí, sladké brambory, hrušky či vodní melouny. Jen si dávejte dobrý pozor a o jídle nevtipkujte. Stejně tak zapomeňte na pokuřování nebo popíjení vína. Oslava svátků se řídí podle muslimských tradic. Písně se zde nazývají "květinami" a mnohé z nich vyprávějí o odvaze a hrdinství předků.



Malá komunita národa Monba je roztroušena po jižní části tibetské autonomní oblasti. Himalájské předhůří je úžasná krajina plná rychlých řek, úrodných kusů půdy a panenských lesů. Náboženství tu není jednotné - část obyvatel zůstává u šamanských praktik a část přijala tibetský lamaismus. Všechny domy jsou otočené k východu,aby mohlo svítání vstupovat do dveří. Nejoblíbenějším materiálem pro šaty je vlna a šperky zdobí červené korály, tyrkysy a acháty. Lidé jsou tu zde velmi přátelští a pohostinní, což skrývá i jedno nebezpečí - pro hostitele je to, že vás opije důkazem dobře odvedené práce a vašeho přijetí jejich dobrosrdečnosti. Útlocitné povahy nechť si tedy dávají pozor na to, kolikátou sklenku to vlastně pijí. K pití se pojí ještě jedna zvláštnost. Při svatbě se dává dobrý pozor, kdo z novomanželů dokončí přípitek jako první. Ten pak totiž bude mít na starosti chod domácnosti.



Vrátíme se ale na jihozápad Yunnanu, kde navštívíme mezi rozeklanými skalami vysokých hor národ Nu. Je to oblast Velkého kaňonu Nujiang, hlubokých propastí a úchvatných vodopádů. A vzhledem k animistickému vyznání si můžete být jisti, že každý takový přírodní div má v sobě nějaké to ochranné božstvo. Ani tady nebude nikdo trpět žízní, neboť každý host je uvítán chutným vínem. Pokud jste uznán za opravdu milého hosta budete společně popíjet "tongxin" neboli "jedním srdcem". Jestliže vám místní dívka nabídne jako dar vlastnoručně zhotovené vlněné ponožky, tak to není starost o studená chodidla, ale vážná nabídka k sňatku. I oslava nového roku má svou zvláštnost. Pečlivě připravená jídla totiž v první vlně neochutnají lidé, ale domácí zvířata, která si tu péči myslím náležitě užívají.



Také národ Pumi žijící na severozápadě Yunnanu patří k nefalšovaným horalům. Původně se jednalo o kočovný kmen, který sestoupil ze severu podél údolí pohoří Hengduan a natrvalo se zde usadil. Vesnice s dřevěnými dvoupatrovými domky se často nacházejí na prudkých svazích. Oblíbeným pokrmem je "masová pipa", která se skládá z nasoleného vepřového ve vepřové kůži vytvarovaného do podoby oblíbeného hudebního nástroje. Srdečný vztah tu mají i k tabáku a čaji - ten se popíjí z kravského rohu případně bambusovým brčkem. Hosté na rozloučenou dostávají čtyři dary: paličku na buben, kousek vepřového, pytlík s čajem a lahvičku s vínem. Pozoruhodné je, že rituálem dospělosti procházejí místní děti už ve třinácti letech a mají od té chvíle přístup ke všem společenským aktivitám. Místní tanec a zpěv patří k obzvláště veselým a živým.



Poslední návštěva dnešního dílu nás přivede až na "střechu světa", kde žijí Tibeťané nebo chcete-li národ Zang. Přírodní podmínky a šamanismem silně ovlivněný buddhismus tu daly vzniknout specifické a jedinečné kultuře s vlastní architekturou, kaligrafií a sochařským i výtvarným uměním. Nelze nezmínit obrazy thangka a tibetskou operu hranou v umně vyrobených (a často celkem děsivých) maskách. Není lepší místo pro popíjení čaje s jačím máslem nebo ochutnání tsampy z praženého ječmene. Muži i ženy tu rádi nosí na oblečení ornamenty a složité vzory. Většina nosí na prsou amuletovou krabičku o velikosti cigaretového pouzdra.



ZDROJ: china.org
FOTO: bbs.chinadaily.com