ASIANSTYLE

Co to je irezumi

Toto tradiční japonské tetování vysoké umělecké a technické úrovně se dá zapsat několika způsoby, přičemž má každý trochu odlišným význam. Nejčastěji používaným zápisem je však asi tento symbol 入墨, jehož doslovný překlad "vložit inkoust" je zcela charakteristický pro metodu tohoto tetování nazývanou tebori, kdy se inkoust (sumi) za pomoci ocelových jehel (hari) vtlačuje pod kůži.


 

Není irezumi jako irezumi

Jak jsem již zmínila, irezumi patří mezi nejkrásnější a nejzajímavější tetování, která jsou. Proto není divu, že čím dál tím víc lidí touží po tomto tradičním japonském tetování. Vzniká tak spousta "napodobenin", jež kopírují tyto tradiční japonské vzory. Možná si teď říkáte: "Jak jako napodobenin?"

Spousta lidí si nechává tyto vzory tetovat za pomocí elektrického strojku, jenže tradiční irezumi se vždy provádělo ručně. Sice to nepoznáte, ale právě v tomto tkví hlavní rozdíl mezi klasickým tetováním a tradičním tetováním nazývaným irezumi.
 

Proces tetování

Ale je pravdou, že doba pokročila. Tetovací strojek se dostal do Japonska v polovině 20. století. Japonští tatéři si i přes prvotní obezřetnost tuto techniku osvojili. Vzali to jako zdokonalení tradiční metody. Dnes je již kombinace techniky tebori a strojku obvyklá. Za pomocí strojku se totiž vytváří obrysy (sujibori).

Přesto stále můžeme nalézt tatéry, kteří používají čistě ruční, leč také zdokonalenou techniku. Na místo bambusové, dřevěné či kostěné násady dnes mají násadu z nerezové oceli s pájenou řadou jehel.



Při samotném průběhu se tetování provádí na zemi na rohoži (tatami), ve skromných podmínkách bytu tatéra. Tatér si prvně obvykle vzor předkreslí špejlí namočenou v černém inkoustu. Vše se dělá od ruky, šablona se nikdy nepoužívá. Poté vytetuje obrysy černou barvou, vystínuje (bokashi) a přichází údajně nejtěžší část - vybarvování (tsuki hari). Po vybarvení se tatér věnuje pozadí (mikiri). Nakonec se tatér na předem určené místo podepíše.

Tohle velmi zdlouhavé, bolestivé a poměrně drahé tetování není hotové za jeden den. Lidé, kteří chtějí mít irezumi, musí navštěvovat tetovací studio alespoň jednou týdně na 3 - 4 hodiny po dobu několika let. O tom, kolik let je potřeba, rozhoduje velikost obsazené plochy na těle. Obvykle je to ale v rozmezí 1 až 5 let, nicméně to může trvat i let 12.

A cena takového kompletního tetování pak? Cca půl miliónu korun.


 

Motivy japonského tetování

Hlavním tématem pro tradiční japonské tetování jsou příběhy dějin, legendy a mýty nebo náboženské motivy.

Téměř každý japonský "irezumi" tatér preferuje bohaté tetování, které bude vytvářet příběh. Tetování je proto někdy nesymetrické a je komplexem mnoha motivů - skládá se z jednoho hlavního a několika menších. Jednotlivé motivy jsou většinou s různými kontrastními barvami.

Pokud byste tetování pozorně zkoumali, všimli byste si, že některé motivy bývají "závislé" na svalech jedince. Jinak řečeno, cílem je, aby motiv vypadal živější, a je-li umístěn na svalech, bude to pak při pohybu vypadat, jakoby se motiv hýbal. To je důvod, proč jsou motivy vypracovány zvláštním způsobem - vztahují se na místa, kde má člověk svaly.

Jedním z velice oblíbených motivů jsou hrdinové z cyklu dřevořezů (ukijoe) 108 hrdinů ze Suikodenu. Tyto motivy byly oblíbené už v období Edo a značně ovlivnily tehdejší módu a zvýšily poptávku po tetování.


Dva hrdinové Suikodenu, Kumonryu a Roshishin.

Dalším oblíbeným motivem nejen pro tetování, ale i divadla a umění celkově jsou démoni. Mívají lidskou podobu s děsivým výrazem a rohy.



Dříve tomu tak nebylo, ale v současné době jsou běžným motivem tetování i geishi a kurtizány.



Mezi další motivy patří 7 bůžků štěstí shichifukujin: Benzaiten, Bishamonten, Daikokuten, Ebisu, Fukurokuju, Hotei a Jurojin.


Benzaiten

Nesmíme samozřejmě zapomenout na draky (tatsu). Barva draka i jeho vzhled záleží na druhu: Seiryū, Suzaku, Byakko, Genbu, Gōkō, Gōkin, Gōjun, Yamata no Orochi, Watatsumi, Toyotama-hime, Wani, Mizuchi, Kiyohime,...



Tygři (tora) si také našli své místo mezi oblíbenými motivy. Jsou symbolem síly, rychlosti a odvahy. Původně pocházejí z Číny.



Dalším čínským motivem je lev shishi, jež střeží vstupy chrámů v podobě kamenné sochy.



U čínských stvoření ještě zůstaneme. Dalším z nich je totiž jednorožec kirin. Jeho ztvárnění jsou různá, ale obvykle jde o stvoření s dračí kůží, volím (kravským) ocasem a hlavou podobnou lvovi.



Fénix (hō-ō), také původem z čínské mytologie, symbolizuje štěstí a dlouhověkost. Bývá zakreslován samostatně nebo třeba s drakem či kaprem.

Velice oblíbení jsou i kapři koi pocházející z Číny. Oblíbený je druh kumonryu. Ale ve své podstatě jakýkoli druh kapra koi je velice oblíbeným námětem, zejména současné doby.




Když už jsme u ryb, tak dalším velice populárním rybím motivem - nejen v období Edo - je zlatá rybka (kingyo).



Častými motivy jsou i rostliny. Jednou z nejoblíbenějších je pravděpodobně sakura, symbol jara, lásky a pomíjivosti života.

Tohle však nebyly zdaleka všechny využívané motivy. Můžu ještě dodat například motivy hada (hebi), chryzantémy (kiku), lotosového květu (hasu), pivoňky (botan), květy japonské švestky (ume), bambusu - jeden z trojice šťastných symbolů představující štěstí a úspěch, mořské vlny (nami) používané pro pozadí, které znázorňují věčnost. Pak existují další různí bohové, např. bůh lásky Aizen Myoo, bůh mrtvých Emma-o, bohyně milosrdenství Kannon, Tamatorihime, Fudoo Myoo, jeden z tzv. 13 Buddhů, atd. Jednoduše je z čeho vybírat.

Tetování irezumi může samozřejmě zasahovat různé části těla. I tento typ "obleku" se rozlišuje názvy.

Historie japonského tetování

Myšlenka japonského tetování pro duchovní a dekorační účely sahá až někdy do období paleolitu (přibližně 10 000 př.n.l). O tom, že lidé toužili po tetování, svědčí hliněné sošky dogū, staré cca 1 700 let, pocházející z období Jōmon (10 000 - 300 př. n. l.), kousek od Osaky.

Lidé (po celém světě) si již od pradávna potírali těla různými barvami a zdobili je různými tvary. Zmínku o tomto rituálu nalezneme i v čínské kronice Wei z let 297. n. l. v období Yayoi (300 př. n. l. - 300 n. l.), ve kterém si Japonci potírali těla barvami na růžovo a šarlatovo. Měly rovněž význam duchovní anebo také značily společenské postavení.

Od období Kofun (300 - 600 n. l.) se začalo tetování považovat za negativum. Místo toho, aby se používalo pro rituální nebo společenské účely, stalo se značkou zločinců. Toto se odrazilo ve starém Římě, kde byli otroci tetováni s hesly jako např.: "Jsem otrok, který utekl od svého pána."  Pro zločince se využívala menší černá tetování, nejčastěji v podobě pásků umisťovány na paže či nohy. Zde se poprvé setkáváme s výrazem irezumi. Nejstarší trestanecká tetování se objevují v 5. století. Sloužilo k tetování vyvrhelů společnosti - žebráci, prostitutky, lidé odmítající spáchat harakiri (sebevraždu). Tetování jako trest se takto používalo až do 16. století. Joshimune Tokugawa byl posledním, kdo v roce 1720 udělil tetování jako trest.

S tetováním se setkáme i u domorodých obyvatel Japonska, Ainu (kteří také obývají Rusko, především Kamčatky). Zmínky o tom, že ženy si zde pomocí tetování nechávaly zvýrazňovat okolí svých rtů - široký úsměv a knír - pochází ze 7. století. Začínaly se mnohdy tetovat holčičky již ve dvou letech a postupně se tetování rozšiřovalo až do puberty. Bez tohoto tetování by se dívka nikdy neprovdala. Tetování se provádělo pomocí ostrých nástrojů a sazí.



Na ostrovech Ōsumi a Amami bylo tetování také výhradně jen ženskou záležitostí. Svědčí o tom zápisy čínského posla z roku 622 n. l. S tetováním začínaly okolo 12 let a jednalo se o drobné ornamenty. Čím víc jich měla, tím byla žena starší a hlavně to znamenalo, že je zadaná. Řekla bych, že způsob tohoto tetování je nejvíce podobný irezumi - tři svázané jehly a klasická tuž na psaní, kterou vtíraly do vpichů.

Až do období Edo (1600 - 1868) role japonského tetování společensky kolísala. Přestože tetování bylo značkou zločinců, začalo se v 17. století považovat i za symbol estetický, ve smyslu vyjádření lásky. Takové tetování, které si nechali udělat milenci na skrytých místech, se nazývalo irebokuro nebo kakushibori. Někteří mniši se rovněž tetovali. Jejich tetování představovalo náboženské symboly - modlitby nebo jména božstev psána v kanji.

Hlavní zlom nastal v polovině 18. století. Velice oblíbené novely, již zmíněný cyklus dřevořezů (ukijoe) 108 hrdinů ze Suikodenu, ve kterých měli hlavní hrdinové potetována svá těla propracovanými vzory - aby jim byla dodána odvaha - se staly inspirací. Jelikož tatéři, kteří vytvářeli na tomto principu rozsáhlá tetování vysoké umělecké úrovně, nechtěli používat výraz irezumi, aby tak distancovali své umění od kruté praktiky tetování za trest, nazývali svá tetování horimono (v překladu „vyřezávaný předmět“) a začali si říkat horishi.

Ještě třeba dodat, že prvními tatéry byli pravděpodobně samotní řezbáři. Kromě jich to byli pak i výrobci draků, malíři a jiní výtvarní umělci.

Zájem o tetování vrůstal, zejména právě ve městě Edo. Tetovat se nechávali dělníci, kteří při své práci chodili nahoře bez a mohli tak svá tetování vystavovat světu. Netrvalo to dlouho a tetování začali podléhat i bohatší Japonci, včetně žen - především kurtizán a dokonce i samurajů.

Bohužel příliš velká popularita tetování se znelíbila vládnoucím orgánům. Proto na počátku 19. století začala být vydávána vyhlášení zakazující tetování kvůli negativnímu vlivu na morálku.

Po obnovení kontaktu se Západem ve druhé polovině 19. století za cílem modernizace země se tehdejší japonská společnost změnila a převzala si různé kulturní, hospodářské, politické a společenské normy ze Západu.

V roce 1872 bylo tetování zakázáno, jelikož se vláda obávala, že cizinci budou japonské tetování považovat za nevyspělé. Ale opak se stal pravdou. Zahraniční námořníci se nechávali - nezákonně - tetovat od místních mistrů a věhlas tetování později přilákal víc západních klientů.

Poslední zákaz o tetování byl nakonec zrušen americkou vládou při okupaci Japonska po 2. světové válce.
 

Yakuza a současnost tradičního japonského tetování

I přesto, že žijeme v 21. století a japonské tetování má po světě mimořádné uznání, je stále japonskou společností v jisté míře odsuzováno. Proto není neobvyklé, že u různých vstupů se můžete setkat s cedulí, která zakazuje vstup potetovaným lidem nebo, že v roce 2012 starosta Osaky, Toru Hashimoto, zahájil kampaň s cílem zbavit se v podnicích zaměstnanců s tetováním.

Za tento nepříznivý pohled může především mafiánské společenství Yakuza, čítající okolo 100 000 členů, jež notoricky známá právě pro svá irezumi tetování. Mezi těmito lidmi se vyskytují především hazardní hráči s oblibou v Black Jacku - proto také ten název Ya-Ku-Za jako 8-9-3, kombinace tří nejoblíbenějších karet. Stev Gilbert napsal: „Jakuza tetováním vyjadřuje své ideály. Protože je bolestivé, je důkazem odvahy; protože je stálé, je průkazem doživotní loajality ke skupině; a protože bývalo ilegální, učinilo navždy z člověka psance.“ Členové Yakuzy mají tetování povinná. Na předem daná témata si mohou vybrat libovolný vzor. Dokonce mají vlastní tetovací mistry, kteří pro ně pracují.

Strach, který u Japonců Yakuza vyvolává, zapříčiňuje pohled na tetování jako na něco špatného, něco, co si nechávají dělat jen násilníci, zloději... jednoduše lidé, od kterých je dobré držet se dále. Z těchto důvodů mnoho lidí s rozsáhlým tetováním svá těla veřejnosti neukazuje.

Mladí Japonci si v současné době oblíbili japonský styl ovlivněný Amerikou. Není to jen kvůli práci se strojkem, která je rychlejší a levnější, ale hlavním důvodem je také fakt, že americký bodový styl není v Japonsku na rozdíl od toho tradičního odsuzován a není spojován s Yakuzou. Při tomto "americko-japonském" stylu se využívají japonské motivy, které ovšem zabírají jen část těla - maximálně obsáhnou plochu zad, ale více oblíbené jsou tzv. rukávy.



Východní a západní tetování se již delší dobu navzájem ovlivňují. Tatéři se pravidelně setkávají na veletrzích nzv. Tattoo Conventions. Tento veletrh tetování a piercingů se mimo jiné pořádá i v Praze.

A stejně tak jako se východní (japonští) tatéři inspirují západním stylem, tak se západní tatéři inspirují tím východním. Západní tatéři tak bývají často v kontaktu s mistry japonského tetování.
 

Japonské vs. západní tetování

Popularita japonského tetování na Západě neustále vzrůstá. Jelikož americké tetování využívá menší vzory, člověk si může nasbírat x různých motivů. Na těle pak vzniká změť spolu (často) nesouvisejících obrázků. Jedinou výhodou takového tetování je, že máte možnost zaznamenat jednotlivé okamžiky / období svého života.

Jedním z rozdílů japonského a západního tetování, mimo stylu vzoru, je i provádění v kýčovitých salónech, které se snaží zákazníky upoutat. Tím netvrdím, že takovéto salóny nenalezneme i v Japonsku, ale v porovnání s prováděním tradičního irezumi je to rozdíl. Jak již bylo zmíněno v sekci "Proces tetování", provádí se v tichosti skromných bytů mistrů, kteří svou práci vykonávají ve skromných podmínkách.

Rozdílný je i postoj tetovaných. Mladí lidé (hlavně na Západě) se snaží svým tetováním něco říci, vypustit do světa svou myšlenku, názor a svá tetování vystavují na obdiv všem.

A nakonec se liší postojem tatéra k tetovanému. Jelikož se práce neprovádí několik let jako u irezumi, bývá vztah povrchní a chvilkový. Navíc tatér irezumi si dovolí zákazníka odmítnout. Obvykle jsou totiž zákazníci na doporučení bývalého (nebo stávajícího) zákazníka.
 

Významní tatéři

Seznam několika významných tatérů, nejen těch japonských.

Jelikož se mistři nazývali horishi, jak již bylo zmíněno v sekci "Historie japonského tetování", odvozují si z tohoto slova i jméno.

• Horiyoshi III.: vl. jm. Yoshihito Nakano, *1946, nejslavnější mistr tradičního japonského tetování
• Horihito: vl. jm. Koumei Kurokawa, *1963, učeň Horiyoshi III.
• Horihide: vl. jm. Kazuro Oguri, první japonský irezumi tatér, který po 2. světové válce odjel do USA, aby zde učil
• Sailor Jerry Collins: *1911 - †1973, jeden z prvních amerických tatérů používající tradiční japonské motivy, byl v kontaktu s Horiyoshim III. a Horihidem
• Don Ed Hardy: *1945, nejslavnější americký tatér, který tetování v 80. letech rozšířil mezi širokou veřejnost, stal se prvním zahraničním učněm Horihideho a Horiyoshiho II., studoval japonskou kulturu a dřevořezy (které i vytvářel), v současnosti se věnuje hlavně své stejnojmenné oděvní značce
• Horimana: vl. jm. Chris Treviňo, učeň D. E. Hardyho
• Horikitsune: vl. jm. Alex Reinke, Němec, *1974, využívá výhradně tradiční japonský styl a je jediným Evropanem, kterého Horiyoshi III. přijal za svého učně
• Nakabayashi Mutsuo: *1977, Japonec, který pracuje v jednom z prvních salónů amerického typu

V Česku také máme tatéry, kteří využívají prvky japonského tetování, ačkoli české japonské tetování ani zdaleka nedosahuje takových kvalit, natož těch japonských mistrů. Ale tak lze zmínit například tzv. Tarlito nebo Báru z pražského studia Tribo, pro niž bylo japonské tetování důvodem se tetování vůbec začít věnovat.
 

Sestřih z dokumentu Starobylá tetování [CZ dub.]

Spustit v čase 3:50



To bude už vše. Doufám, že aspoň trochu jste irezumi porozuměli a na případné otázky odpovím v komentářích, pokud budu znát odpověď. (smích)

Líbí se vám tradiční japonské tetování? Uvažujete také o něčem podobném nebo prostě nějakém tetování? Jak se na tetované lidi díváte vy?


ZDROJ: en.wikipedia.org, national-geographic.cz, kerky.cz
FOTO: koischuur.nl, cuded.com, kofuusenjupublications.blogspot.cz, horimatsu.com, flickr.com, japanesetattoogoods.blogspot.com, tatuajes.name, tattootemple.tumblr.com, tattoodesignsideas.in, smashingcage.com,tribesandthings.com, irezumi.se, iconolo.gy, holyfoxtattoos.de