ASIANSTYLE

Přestože se u nás chlubíme Karlovými Vary a jejich minerálními prameny, lázeňská kultura je tu v porovnání s Japonskem takřka v plenkách. Díky svému tektonickému původu lze v Japonsku najít přes 3000 lázeňských resortů napojených na horké prameny s pověstnými léčivými účinky. Veřejné lázně tu mají dlouhou tradici a většina Japonců si bez nich neumí představit život. Tyto podniky však nejsou oblíbené jen u Japonců. Mnoho zahraničních turistů se jimi nechává zlákat také a většina z nich se shoduje, že je to unikátní zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít.

V Japonsku se můžete setkat se dvěma základními typy veřejných lázní. Onseny, jsou lázně, které mají k dispozici minerální prameny a vodu čerpají v již potřebné teplotě nebo ji jen dohřívají. Aby si onsen mohl říkat onsen, musí jeho voda splňovat zákonem stanovené podmínky. Sentó jsou také veřejné lázně, avšak voda v jejich lázních pochází z běžných nádrží a je ohřívána boilerem. Přestože se v tomto dvoučlánku zaměříme spíše na onseny, spousta věcí je platná i pro sentó. Kultura veřejných lázní je stejná, ať už je složení vody jakékoliv.

Předtím a teď

Teď něco málo k historii. Veřejné lázně nejsou v Japonsku ničím novým. Do začátku 20. století zde mělo jen velmi málo domů vlastní koupelnu a tak se v každé čtvrti nacházely vždy alespoň jedny lázně, v nichž se všichni z okolí mohli vykoupat. Obzvláště kolem horkých pramenů jich vznikalo hodně, protože to pro majitele znamenalo mnohem nižší náklady a tedy se kolem nich lidé sdružovali již v době, kdy ohřívání vody ve velkém znamenalo problém nebo to bylo takřka nemožné. Ve 20. století však s westernizací společnosti začalo docházet k mnoha změnám a jednou z nich bylo i postupné zavádění koupelen do každého domu nebo bytu. Veřejným lázním tak radikálně poklesla návštěvnost a jejich počet se snížil.

Nikdy však nevymizely úplně. Jejich místo v japonské společnosti bylo již pěvně zakořeněno nikoliv jen z hlediska hygienického, ale také z hlediska společenského. Veřejné lázně se totiž staly místem, v němž se upevňují vazby. Jindy stydliví a uzavření Japonci si sem chodí povídat a je jedno, jestli vedle nich sedí někdo známý nebo někdo, koho ještě nikdy neviděli. Často sem vyráží ve skupinkách tvořených přáteli, spolupracovníky či rodinnými příslušníky. Takovému upevňování vztahů pak říkají hadaka no cukiai – „nahé přátelství“.

Lázně se jsou tedy v současné době místem, v němž lze relaxovat a seznamovat se s novými lidmi. Není divu, že se staly středobodem tuzemského turismu.

Není voda jako voda

Každý onsen se od těch ostatních liší svou vodou a tak je právě její složení a její účinek jednou z hlavních věcí, které návštěvníci věnují pozornost při výběru vhodného podniku. Ze zákona musí voda v onsenu obsahovat alespoň jednu z devatenácti určených chemických složek a mít při čerpání minimálně 25°C. Teplota vody však bývá dohřívána na teplotu 40 až 44 stupňů, což by našinec shledal možná až příliš horkým. Hlavní složka pak ovlivní zápach a barvu vody, přičemž obzvláště to první může být někomu nepříjemné. Nejčastěji se setkáte se sírou, chloridem sodným, hydrogenuhličitanem nebo železem. Mezi složkami s menšinovým podílem pak lze narazit např. i na radon. Pozornost se věnuje také výši pH.

Jak různorodé je složení, tak jsou různorodé i účinky vody. Některé prameny vás zbaví bolesti, jiné vám pomůžou vyléčit či předejít nemoci. Nejčastěji se do onsenů jezdí za léčbou cukrovky, zácpy, menstruačních potíží, chronických onemocnění kůže nebo bolesti kloubů. Pokud byste se však zeptali na názor lékařů, zjistili byste, že mnoho z nich není o skutečné účinnosti minerálních pramenů přesvědčeno. Mnoho z léčebných účinků, jimiž se onseny ohánění a jimž lidé věří, se nikdy nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Síla pramenů se však neprojevuje jen v rámci medicíny. V Japonsku se totiž dají najít i onseny, jejichž voda vám zaručí magickou pomoc a přinese vám například štěstí v lásce a zaměstnání nebo od vás odežene zlé duchy. Ať už ale jejich magickým nebo léčebným účinkům věříte či ne, rozhodně byste na onseny neměli zanevřít. Každý Japonec vám jistě potvrdí, že je jen málo lepších metod, jak se zcela uvolnit a odpočinout si.



Typy onsenů

Rozdíl mezi onsenem a sentó jsme si již řekli. Zdaleka to však nejsou jediné typy veřejných lázní, s nimiž se můžete setkat. Oba typy mají například venkovní verzi zvanou rotenburo. Rotenburo je venkovní lázeň, která vám krom odpočinku nabídne i vysoce estetický zážitek. Tyto venkovní lázně můžete najít na malebných místech v horách, údolích, v okolí řek či moře. Celá lázeň je stylizována do přírodního vzhledu a její designéři se často snaží o vyvolání dojmu přírodního jezírka někde na samotě. K posílení soukromí je lázeň obvykle odříznuta od okolí plotem nebo přírodními překážkami, které vám nebrání ve výhledu, ale brání cizím v okukování.

Nechcete-li utrácet a jste-li v nějakém lázeňském rezortu, podívejte se, jestli v okolí není nějaké ašiju. Jde o mělké bazénky s horkou vodou, v nichž si často bezplatně můžete vykoupat nohy a tak si alespoň trochu zkusit, jaké to je.

Veřejné lázně bývají často součástí hotelu nebo jiného typu ubytovacího zařízení. Obzvláště v rjokanech, tradičních japonských hotelech, je najdete takřka bez výjimky. Mnoho z těchto podniků své lázně otevírá za poplatek i veřejnosti bez nutnosti ubytování se.

Právě na podniku závisí velikost samotné lázně. Někdy je jen pro pár lidí, jindy jsou to opravdu velké prostory s několika bazény s horkou vodou. Drtivá většina z nich má však oddělné prostory pro ženy a pro muže. Jen pár podniků nabízí lázně společné.

Do začátku 20. století bývaly všechny veřejné lázně společné, ale s westernizací japonské společnosti začalo být nepřípustné, aby se ženy i muži koupali ve stejných místech. Došlo proto k oddělení prostor a v současné době společnou koupel nabízí jen několik málo podniků. Obvykle se nachází na venkově, jde o staré lázně a jejich majitelé často prostory neoddělili jen proto, že na to prostě neměli. Ve velkých městech na ně nenarazíte a třeba v takovém Tokiu je jejich provoz dokonce zakázán!

Ve společných lázních bývají vyžadovány plavky, což někteří nadšenci do onsenů odsuzují jako znevažování tradice a kultury veřejného lázeňství. Pokud by se pak nějakému cizinci zdála být představa společných lázní zajímavá, je třeba upozornit, že Japonky se v nich příliš necítí. Narazíte v nich tedy téměř výhradně jen na muže, z nichž spousta bude starší šedesáti let.

A nakonec, pokud by vám bylo nepříjemné se svléknout a koupat před cizími lidmi, nebo by vám nevyhovovala přeplněnost veřejných lázní, existují i tzv. lázně kašikiri nebo kazokuburo. Jde o jakési rodinné lázně, v nichž si můžete prostor pronajmout jen pro svou skupinu, ať už s vámi půjdou přátelé, rodina nebo kolegové. Nikdo krom vaší skupiny do lázně nebude mít po dobu vaší přítomnosti přístup. Takové služby však nenabízí každý podnik a musíte trochu zahledat. Nebo si můžete najít hotel, který má vlastní lázeň v rámci každého pokoje. Pak vás nebude rušit opravdu nikdo. Jen vás to ubytování asi přijde o něco dráž.

Chcete-li mít možnost výběru a nacházíte-li se ve větším městě, zkuste navštívit v současné době stále populárnější lázeňské komplexy. Ty nabízejí několik typů lázní, masáže, kosmetické procedury a někdy i běžné plavecké bazény a vodní skluzavky. Chcete-li si vyzkoušet horké minerální prameny a nacházíte-li se v oblasti, kde jich je nedostatek (třeba Tokio), zkuste to to právě v nich. Některé z nich mají totiž na rozdíl od malých podniků dost peněz na to, aby se nechaly napojit na minerální prameny až v hloubce 1km pod hladinou moře!



Jak jsme si dnes ukázali, kultura veřejných lázní je bohatá a pestrá a byla by škoda ji blíže neprozkoumat, když už v Japonsku jednou budete. V příštím článku si proto povíme, co v takové lázni dělat a nedělat, abyste neztrapnili sebe, ani všechny vaše kolegy turisty.


ZDROJ: Japan-talk.com, Japaneseguesthouses.com, Japan-guide.com, Sentoguide.info
FOTO: dannychoo / Flickr.com, JanneM / Flickr.com