ASIANSTYLE

Koreanistka Nina Špitálníková se již několik let aktivně věnuje nejuzavřenější zemi na celém světě, KLDR. Před několika měsíci se na Hithitu objevila kampaň, díky níž bylo vydání knihy vůbec možné. Vybrala se nádherná částka a též bylo možné zakoupit si knihu s věnováním, nad čím jsem ani minutu neváhala. O vizuální stránku knihy se postaralo grafické studio Myokard a typografii s obálkou si vzal na starost Tomáš Cikán.

Kniha obsahuje přesně sedm výpovědí uprchlíků z různých částí země a s rozdílným songbunem, zařazením ve společenském žebříčku. Pro bezpečí všech vypovídajících a jejich blízkých bylo každé osobě přiděleno smyšlené jméno a některé části výpovědí byly pro přílišnou konkrétnost vypuštěny. I přes to se nám však dostalo sedmi velmi autentických příběhů s mnohdy mrazivými detaily.

Jako první se o svůj příběh podělila postarší profesorka z prominentní rodiny. Studovala na Kim Il-songově univerzitě, která je nejprestižnějším vzdělávacím zařízením v KLDR. Na svolení strany mohla studovat cizí jazyk, v jejím případě angličtinu. Prozradila, jak probíhá přijímací řízení, jak někteří uchazeči podváděli a jaké byly její učitelské začátky. Souhrou náhod se však ocitla i na úplném společenském dně a v úplné chudobě žila se svou rodinou z ruky do úst. Uniknout se nakonec podařilo celé její rodině, především díky finančním prostředkům, které její manžel pro případ nouze schoval u přátel. Druhou výpověď podal muž v nejlepších letech, který pracoval jako dělník a přivydělával si šmelinářstvím. Jeho zážitky z povinného vojenského výcviku mě rozhodně nenechaly chladnou.  S obchodováním začal již na vojně a možná i díky tomu se mu nakonec podařilo utéct, než bylo příliš pozdě. Dále se o své paměti podělili převaděč, vysokoškolačka, feministka, řidič a seniorka. Každý z příběhů čtenáře vtáhne a nepustí.

Sama za sebe řeknu, že jsem místy musela knihu na chvíli odložit a i slzička ukápla. Některé věci prostě člověk vyrůstající v zemi, kde si může svobodně hlásat, co uzná za vhodné, kde je zdravotnictví na vysoké úrovni a kde jeho budoucnost není přesně naplánovaná, nemůže a někdy ani nechce pochopit. KLDR je pro mě stále záležitostí neprobádanou a mé díky patří samotné autorce Nině Špitálníkové, která ve mně zájem o tuto zemi probudila.

Knize uděluji nejvyšší možné hodnocení a již teď se těším na Dějiny Severní Koreje, na kterých Nina usilovně pracuje. Doporučila bych ji všem našim čtenářům a k četbě si radši vezměte i kapesníčky, některé pasáže vás doženou až k slzám.