ASIANSTYLE

Než se podíváme přímo na Korejskou válku, je třeba si trošku přiblížit historické okolnosti, které k tomuto válečnému konfliktu vedly.
 
Podíváme-li se zpět do pozdních let 18. století a na začátek 19. století, Korejský poloostrov (který nyní považujeme za Jižní a Severní Koreu) byl okupován japonskou armádou. Později, roku 1910, byl Korejský poloostrov formálně připojen k Japonské říši. Korejský poloostrov se tedy stává kolonií a Japonci jsou zde v podstatě imperialistickou mocností. A zůstávají u moci na Korejském poloostrově až do konce druhé světové války. Určitě je třeba zmínit také fakt, že tato okupace vůbec nebyla příjemná pro korejské obyvatelstvo. Korejci byli utlačováni v mnoha ohledech. Nucené práce, zneužívání, prostituce. Japonci se také snažili eradikovat korejský jazyk i kulturu.
 
Nyní se již zrychleně přesouváme až do roku 1945, kdy Japonsko prohrává ve 2. Světové válce. V Asii pak máme dva hlavní vítězné státy – Spojené státy americké a Sovětský svaz.
Po okupaci Japonska přichází Sověti na Korejský poloostrov ze severu a Američané z jihu. Vzpomeňme si také, že i přes to, že se pomalu blížíme k začátku Studené války, Spojené státy a Sovětský svaz jsou stále na stejné spojenecké straně. Američané tedy navrhnou Sovětům, že se zastaví na 38. rovnoběžce (nepředpokládají však, že by Sověti opravdu zastavili, nicméně se tak stalo). Předpokládá se, že Sověti zde zastavili, aby se stali důvěryhodnější stranou pro různé dohody a rozdělování v Evropě – která je zajímala o dost více.
 
Po 2. Světové válce tedy přechází Sever (který je nyní znám jako Severní Korea) pod nadvládu Sovětů a vše, co se nachází pod 38. rovnoběžkou (tedy dnešní Jižní Korea) je pod vlivem Spojených států. Sovětský svaz dosadí do čela severu Kim Ir Sena (znám také jako Kim Il Seong - otec Kim Jong Ila).

Na jihu v roce 1948 je pokus o volby, které jsou silně zmanipulované a moc získává Lee Sung Man (znám také jako Syngman Rhee). Často se lidé přou, zda byl Lee Sung Man milejší vládce, než Kim Ir Sen, nicméně jsou tyto dohady naprosto zbytečné, protože Lee Sung Man byl prakticky stejně nemilosrdný, jako Kim Ir Sen. Oba se totiž podíleli na opravdu odporných věcech, které prováděli jak sobě, tak vojákům a nevinným občanům. Pro Američany však bylo důležité, že Lee Sung Man nebyl komunista.

 

 

Již v té době se začínají dít patřičně rozdílné věci v obou zemích. Sovětský svaz podporuje sever v tvorbě silnější armády, zatímco Spojené státy na jihu tvorbu armády nepodporují. Vzniká nám tedy nerovnováha mezi armádou Severu a Jihu. A samozřejmě, každá z těchto stran chce sjednotit Koreu pod svou formu vlády. Obě tedy začínají stavět jednotky podél hranice.

Máme tu tedy počátky různých potyček kolem hranic. Určitě je tedy zajímavé také zmínit blízkého souseda Čínu a dění v ní. Roku 1949 se zde dostávají k moci komunisté. Proběhla občanská válka mezi komunisty, které vedl Mao Ce Tung a mezi nacionalisty, které vedl Čankajšek. Mao Ce Tung získává moc a hodlá podporovat komunisty v Severní Koreji. Především proto, že někteří komunisté ze Severní Koreje pomohli v bojích během Občanské války v Číně, a také chce celkově šířit komunismus. Vůbec se mu nelíbí vliv Američanů v Jižní Koreji a cítí ze strany komunistů v Severní Koreji jistý typ věrnosti.
 
Nyní se přesuneme do 25. června 1950. Na severu se odehraje důležitá událost. Severokorejská armáda (opět připomínám, že se v této době stále neoznačuje jako Severní Korea – obě se považují pouze za Koreu, případně vládní zřízení Koreje) se stala mnohokrát silnější než jihokorejská a začíná napadat Jih. Vidí to jako možnost, jak sjednotit celý poloostrov a v podstatě se jim povede projít přes celý Korejský poloostrov.
 
Reakce OSN a zejména Spojených států na sebe nenechá dlouho čekat. Sovětský svaz bojkotoval Radu bezpečnosti, takže nemohl následné rozhodnutí ani vetovat. OSN okamžitě začala dodávat námořní a leteckou podporu na Jih. Rozdíl sil je však tak velký, že armáda severu je i přesto schopna pochodovat vpřed. Během několika dní, přesněji 1. července, se Spojené státy rozhodnou pro novou strategii svých pozemních sil. Amerika měla v Japonsku silné vojenské jednotky, a tak vstoupila do bitvy zásadním způsobem a velmi brzy. To ale sever nějakou dobu ještě nezastaví.