ASIANSTYLE

A máme tady pokračování o dějinách sikhismu. O prvních čtyřech guru jste si mohli přečíst zde a nyní se podíváme na zbylých šest.

Guru Ardžan (1581–1606) má mnoho prvenství. Stal se prvním ze dvou Sikh guruů, kteří byli mučeni ve víře sikhů, a pátým ze všech guruů. Narodil se v Paňdžábu, do rodiny nejmladšího syna Bhai Jetha, který se později stal Guruem Ram Dasem, a jeho ženě Mata Bhani, dceři Gurua Amara Dáse. Byl prvním Guruem,  který se narodil v rodině sikhů, a vedl sikhy po čtvrt století. Dokončil stavbu Darbar Sahib v Amritsaru poté, co čtvrtý Guru Ram Das založil město a postavil bazén. Sestavil hymny předcházejících Guruů a dalších svatých do Ádi Grantha, prvního vydání Sikhova písma a implementoval jej do Harimandir Sahibu (Božského chrámu).

Také reorganizoval systém Manji v systém Masand tím, že navrhl, aby sikhové darovali, pokud je to možné, desetinu svých příjmu, zboží nebo služby organizaci Sikh. Ano, opět je řeč o dasvandech. Nová nomenklatura vycházela ze zvyků sikhů označovat Gurua jako Sacha patshah, nebo-li pravého krále, na rozdíl od dočasného krále. Funkcionáři, kteří jednali jménem Gurua při rozšiřování sikhského učení pomáhali také při shromažďování těchto desátek a obětí od následovníků. Guru Ram Das představil instituci Masands, nebo-li zástupců guruů na různých místech. Guru Ardžan ktomu přidal princip desetiny příjmů jednotlivce splatných za Guruovu společnou kuchyni "Langar" a za jiné skutky dobročinnosti jménem chudých. Masand nejen shromažďoval tyto prostředky, ale také učil principy Sikhismu a snažil se řešit občanské spory ve svém regionu. Dasvandy financovaly stavbu Gurdwaras a Langars - sdílené komunální kuchyně. Tento systém pomohl v šíření sikhismu. Guru byl zatčen na příkaz Mughalského císaře Jahangira a požádal jej o konverzi k islámu. Guru odmítl, byl mučen a popraven v roce 1606. Z historických záznamů není jasné, zda byl Guru popraven utonutím nebo zemřel během mučení.

Dalším Guru se stal syn pátého guru Hargóbind (1606–1644). Tehdy mu bylo pouze 11 let. Za svůj život představil sikhismus také jako proces militarizace, obranu proti útlaku a ochranu lidstva. Jako dítě trpěl neštovicemi a přežil pokus o otravu neznámou osobou, jakož i další pokus o jeho vraždu, když na něj byla hozena kobra. Studoval náboženské texty u Bhai Gurdase a trénoval meč a lukostřelbu s Babou Buddou. Když si jej dne 25. května 1606 Guru Ardžan vybral jako svého nástupce, nařídil svému synovi zahájit vojenskou tradici na ochranu lidí a vždy se chránit ozbrojenými Sikhy. Guruův Hargobindův obřad nástupnictví se konal 24. června 1606. Oblékl si dva meče, kdy jedním naznačil svou duchovní autoritu (piri) a druhou svou dočasnou autoritu (miri). Dodržoval radu svého umučeného otce a vždy se držel obklopený ozbrojenými Sikhy pro ochranu. Číslo padesát dva bylo v jeho životě zvláštní a jeho družinu tvořilo padesát dva ozbrojených mužů. Tak založil vojenskou tradici ve víře Sikhů. Guru byl válečný umělec, takzvaný shastarvidya, vášnivý lovec a podle perských záznamů byl na rozdíl od dřívějších gurů on a guruové, kteří ho následovali, jedlíci masa. Guru Hargobind povzbuzoval lidi, aby si udržovali fyzickou zdatnost a udržovali svá těla připravená. Vlastnil sedm set koní a jeho armáda "Risaldari" se rozrostla na tři sta jezdců a šedesát mušketýrů. 

Kvůli útlaku Mughalských císařů byl Guru Hargobind od samého začátku oddaným nepřítelem jejich vlády. Doporučil sikhům se vyzbrojit a bojovat proti Mughalsům. Postavil pevnost, aby bránil Amritsar a vytvořil formální stolec Akal Takht. Císař Jahangir odpověděl uvězněním sedmnáctiletého Guru Hargobinda v pevnosti Gwalior v roce 1612, pod záminkou, že pokuta uložená Guruovi Ardžanovi nebyla zaplacena. Není jasné, kolik času strávil jako vězeň. Zdá se, že rok propuštění byl 1614 nebo 1615, když Guru Hargobindovi bylo 19 let. Není jasné, proč byl propuštěn. Ve vězení s ním bylo také 52 Rajasů, kteří byli v pevnosti uvězněni jako rukojmí a za odpor proti Mughalské říši. Byli také zatraceni, protože ztratili duchovního učitele. Guru Hargobind řekl císaři Jehangirovi, aby dovolil těmto Rajasům odejít s ním a zaručil se za jejich loajalitu. Jahangir to přijal, ale nařídil propuštění jen tolika, kolik se jich zvládne udržet na jeho plášti. Oblékl tak velký plášť, že když opustil pevnost, dalších 52 zajatých Rajasů odešlo s ním.

Po jeho propuštění Guru Hargobind diskrétně posílil sikhskou armádu a znovu upevnil sikhskou komunitu. Jeho vztahy s Jahangirem zůstaly většinou přátelské. To se změnilo za vlády Šáha Jahana, která začala v roce 1627. Šáh Jahan byl netolerantní. Zničil Sikh baoli v Lahore a v roce 1628 sikhové vyplenili Baaza mughalů, což vyvolalo první ozbrojený konflikt. Sikhská armáda bojovala proti Mughalské armádě Šáha Jahana v Amritsaru, Kartarpuru a v dalších městech. Guru Hargobind porazil Mughalské jednotky v bitvě u Amritsaru v roce 1634. Také vedl svou armádu proti provinčním muslimským guvernérům. Jelikož věděl, že se Mughalské jednotky vrátí silnější, ustoupil do Shivalik Hills, aby posílil svou obranu a armádu, se základnou v Kiratpur, kde zůstal až do své smrti. Jmenoval svého vnuka, aby ho následoval jako sedmý Guru Har Ráí. Zemřel v roce 1644 v Kiratpur Sahib, městě ležícím na březích řeky Sutlej, a byl zpopelněn na jejích březích, kde nyní stojí Gurdwara Patalpuri Sahib.

Guru Har Ráí (1644–1661) byl sedmý z deseti guruů sikhského náboženství. Stal se vůdcem sikhů ve věku 14 let a sikhy vedl asi sedmnáct let, až do své smrti ve věku 31 let. Guru Har Ráí je pozoruhodný udržováním velké armády sikhských vojáků, které shromáždil šestý Sikh Guru, ale nikdy je nemusel použít. Celou dobu se dokázal vyhnout konfliktu. V době jeho vlády bojovali dva bratři o vládu nad Mughalskou říší. Poté, co zvítězil Aurangzeb v roce 1658, zavolal si v roce 1660 Guru Har Ráí, aby vysvětlil svou podporu pro jeho popraveného bratra. Guru Har Ráí poslal svého staršího syna Ram Ráí, aby ho zastupoval. Aurangzeb ho držel jako rukojmí a ptal se Ram Ráího na verš v Ádi Granth. Aurangzeb tvrdil, že muslimy znevažoval. Ram Ráí změnil verš, aby upokojil Aurangzeba místo toho, aby stál za svatým písmem, což je akt, pro který jej Guru Har Ráí vyřadil z nástupnictví a jmenoval svého mladšího syna Har Krishana, aby ho následoval. Har Krishan se stal osmým guruem ve věku 5 let po smrti Guru Har Ráí v roce 1661.
 

Guru Har Krišnan (1661–1664) se ve věku 5 let stal nejmladším guruem. Bohužel zemřel na neštovice v nedožitých osmi letech. Je znám také jako dětský guru. 

Guru Tégh Bahádur (1664–1675) pokračoval v duchu prvního gurua, Nánaka. Všech jeho 116 poetických písní je zapsáno v Guru Granth Sahib. Guru Tégh Bahádur zabránil v  konvertování hinduistických kašmírských panditů na islám a v roce 1675 byl veřejně popraven na příkaz mughalského císaře Aurangzeba v Dillí za to, že odmítl konvertovat k islámu a zachránil hinduistické kašmírské pandity a jiné nemuslimy. Z pohledu muslimů byl odsouzen k smrti za vedení války, což nechtěli vykonat a tak mu na poslední chvíli bylo nabídnuto, že konverze k islámu ho zachrání, což odmítl. Zůstal sikhům věrný až do posledního dechu. Gurudwara Sis Ganj Sahib a Gurdwara Rakab Ganj Sahib v Dillí označují místa popravy a kremace Guruova těla. 

ZDROJ: Kim Seo Hwa/asianstyle.cz, sikhiwiki.org, britannica.com, bbc.co.uk, edx.org
FOTO: wikimedia.org