ASIANSTYLE

Součástí doporučené literatury pro studium korejského jazyka na Karlově univerzitě v Praze je i čítanka moderní korejské povídky Loď pokladů. Dohromady zde najdete 6 povídek od 6 různých autorů, z nichž má každá zcela odlišnou atmosféru. Kniha vyšla s podporou velvyslanectví Korejské a České republiky a Programu korejských studií pro význačné zahraniční univerzity v roce 2012 díky nakladatelství Nová vlna. Kromě povídek najdete na konci knihy i povídání o autorech, něco málo o vývoji korejské povídky posledních desetiletí a ediční poznámku ke vzniku této antologie. První část recenze naleznete zde.

Povídka poněkud náročná na četbu popisuje smutný příběh dívky jménem Pundža, která zůstala během války sama v domě v horách. Pundža je 19leté děvče, často se o ní na vesnici říká, že je bláznivá. Oba rodiče jí odvedla vojenská policie, otec pálil v horách uhlí, matka na trhu prodávala dřevo. Bratra Čung-söa odvedli vojáci lidové armády, když mu bylo pouhých 16 let. A tak Pundža daleko od civilizace živoří sama v opuštěném domě a celé dny tráví duchem nepřítomna na verandě. Dva hoši z vesnice jí pravidelně nosí kaštany a jsou tak jedinými lidmi, které Pundža potkává. Jednoho dne se však vrátí její bratr Čung-sö a dlouho nemůže uvěřit, že oba rodiče už dávno doma nejsou. Pundža při setkání zmateně blekotá, je ze všeho celá zmatená. Opět ji navštíví dva vesničtí kluci, kteří se začnou hádat, kdo přinesl Pundže větší kaštan. Poté se na scéně objeví Čung-sö a začne jim vyhrožovat, že jestli ho udají, že se vrátil domů, tak se jim pomstí. Kluci se zapřísáhnou, že Pundže jen nosí kaštany. Následuje slet událostí, které nakonec vygradují smrtí Pundžy, již zasáhne kulka z Čung-söovy pušky.

Hodnocení: 3/10
Tato povídka ve mně na začátku vzbudila zájem, ale dost rychle mé nadšení zase opadlo. I když bylo téma originální, věřím, že by se dalo uchopit mnohem zajímavěji. Styl psaní mi vůbec nesedl, často jsem se v textu ztrácela a nebyla jsem s to udržet pozornost. I proto hodnotím povídku pouhými třemi body, jelikož ostatní povídky byly vyprávěny celkem srozumitelnou formou.

Povídka širšího rozsahu se zaobírá problematikou soužití tří generací rodiny v jednom domě, kde má každý jiný názor. Příběh vypráví malý hoch Tong-man, který nešťastnou náhodou udal svého strýce z tátovy strany muži ve slaměném klobouku. Nejprve se rodina dozvídá, že matčin bratr byl nalezen mrtvý. V rodině to vře, babičky od obou rodičů hází špínu jedna na druhou, jejich potomci se je snaží uklidnit. Jednoho večera přijde rodinu navštívit strýc z otcovy strany, jenž byl zahnán do hor matčiným bratrem. Otec se mu snaží domluvit, aby se vrátil domů, že všechno vyřeší, ale bratr mu nevěří. Nakonec odchází zpět do hor, ale i on brzy poté zahyne. Autor zde použil symbol hada, který se ocitl v zahradě, jako duši otcova bratra, která se přišla rozloučit se svou matkou. 

Hodnocení: 6/10
Tato povídka byla stejně jako Pupalky hodně náročná na četbu, dva strýcové a babičky mi splývali do sebe, takže jsem byla po přečtení povídky hodně zmatená. Oceňuji však znázornění vztahů v rodině, to se mi na povídce hodně zalíbilo, a proto jsem ji také dočetla až do konce.