ASIANSTYLE

Jaro je každý rok zasvěceno japonskému filmovému festivalu Eigasai a letošní ročník se nesl v duchu hledání našeho místa pod sluncem. Již 12. ročník tohoto festivalu odstartoval v pražské Lucerně uvítacím proslovem, následován filmem Bublina, kde se hlavní hrdina snaží najít svou identitu v rámci vesnické komunity.
 

Začátek tohoto snímku z roku 2017 ihned na diváka zapůsobí – kamera snímá pouze déšt a tmavý prostor, který vypadá na podchod spoře osvícený zeleným světlem. Nehraje žádná hudba, neslyšíme žádné hlasy. Je naprosté ticho. Divákovy oči se tak mohou soustředit na postavy, které se záhy vynoří, a jejichž pohyb je vnímám zpomaleně, jelikož další scéna je šokující. Útočník napadá ženu, snaží se jí strhnout kabelku. Žena se brání, a tak zloděj v zápalu boje se ožene nožem, který však ženu zasáhne do břicha. Údiv, či spíše zděšení útočníka je naprosto hmatetelné. Šok postupně pomíjí a do normálního vnímání reality se divák vrací spolu s mužem poté, co utekl a nalezl na chvíli bezpečí ve stínu zídky u vlakové stanice. A tehdy troubení vlaku je oním probuzením do reality, které je v ostrém kontrastu tmavých scén, které po útoku následují.
 

Je žena stále naživu? Co se stane s jeho životem, jakmile ho chytí policie? Zlodějíček dokáže pomyslet jenom na spásný útěk, který se snaží realizovat skrze řidiče kamionu. Ten ho ale v jedné chvíli přepere a z vozu v noci vyhodí. Hlavní hrdina se na to probouzí na neznámém místě v přírodě. Pohled na ranní přírodu je první světlou scénou, kterou film nabízí. A divákovi se tají dech nad krásou, která se kriminálníkovi naskytla. Daný okamžik je světlou chvilkou v životě muže, který se může po útěku opět nadechnout.

Hlavní hrdina nalezne u cesty zraněnou starší ženu, která měla nehodu na motorce. Mladík má nutnání stařenku zanechat jejímu osudu, ale její laskavá slova si najdou cestičku do jeho srdce. Obměkčen laskavostí a výčitkami odnese stařenku na její naléhání do domu, kde se o ni postarají sousedky. Jak už to bývá, na vesnici, kde je tamější komunita semknutější, se člověk spoléhá na pomoc nejen přátel ale také sousedů.
 

Domek stařenky se mu stává útočištěm a babička z vděčnosti mu poskytuje stravu a nechává jej u sebe, aniž by ostatním řekla, že daného mladého muže vůbec nezná. Chráněn historkou, že je příbuzný dané stařenky, se oddává nic nedělání a mrhání životem. Jeho lelkování je však narušováno vzpomínkami na jeho minulou oběť, které se vrací bez ustání.
 

Laskavá a ze starosti utrousená slova nejsou tím jediným, jak se babičce daří prolomit zdi, které si okolo sebe mladík vybudoval. Kriminálníkovým svědomím také zamává to, jak se babička snaží ze všech sil dál pokračovat ve své práci. Ačkoliv je stále zraněná, nadále se ze všech sil snaží obhospodařit svou živnost, zatímco on se jen tak válí na rohožích tatami. Z jeho ochranné bubliny ho nakonec vytáhne babiččin soused, který ho zapřáhne do práce a mladík tak začíná smyslupněji trávit svůj čas. Bude to stačit ale natolik, aby mladík postupně začal pomáhat i dalším vesničanům? Nalezne novou lásku? Jak bude reagovat, když ho začne dohánět jeho minulost? Podaří se mu vyhnout trestu?
 

Osobně si myslím, že tento film byl skvělou volbou pro zahájení filmového festivalu, jehož tématem je hledání místa pod sluncem. Pokud bychom si téma festivalu vyložili doslovně, tak z geografického hlediska je dějiště filmu ideální. Počin režiséra Azumy je zasazen do jižně položené prefektury Miyazaki, která je jednou z nejslunějších oblastí na japonském souostroví. Tato lokalita je také silně spojena s japonskou mytologií zapsanou v nejstarší kronice Kodžiki a to konkrétně se samotným slunečním božstvem. Podle mýtu se „bohyně“ slunce, Amaterasu, kvůli bratrovu počínání skryla v jeskyni, odkud ji ostatní božstvo se snažilo vylákat ven. Důležitou roli při vymámení bohyně slunce sehrál tanec a pak zrcadlo, do kterého se podívala.
 

Také zde hlavní hrdina je nucen nastavit zrcadlo sobě samému a uvědomit si, kým se stal a kým chce být. Mladík pochází z rozvrácené rodiny. O domov a určité zázemí přišel, kdy ho rodiče postupně opustili, když se vydali vést nový život. Musel se tedy spoléhat pouze na sebe a okolnosti ho dovedly k tomu, že se obrátil k lehkému způsobu, jak si obstarat finance. Se ztrátou rodičů a bez viditelnější podpory přátel se protloukal životem, aniž by měl místo, kam by patřil a kam by se mohl vracet. Bez větších finančních prostředků či motivace se nemohl zajistit ani vzděláním, které by mu umožnilo vyšlapat si cestičky k lepší budoucnosti.
 

Na otázku, proč film nese jméno (mýdlová) Bublina, se nám dostává odpovědi v samotném filmu. Hrdina o sobě prohlásí, že je jako mýdlová bublina, která nechá sebou smýkat větrem. Mladík se nechává unášet proudem situací, do kterých se postupně dostává, aniž by se snažil s větší silou vzdorovat nebo aniž by vynaložil jakékoliv úsilí, aby změnil určité aspekty svého života.
 

Ukáže se, že klíčem k nápravě, je láska. Lidský cit projevený ve starostech, laskavých slovech, ve snaze utěšit a být tu pro toho druhého. Babička zaujme v jeho životě místo toho, kdo mu říká, že je hodný chlapec, ale zároveň ho umí pokárat, když je to potřeba. Soused mu zajistí způsob, jakým si může přijít na menší peníz vlastními silami, a ostatní vesničané se na něj spoléhají při přípravě festivalu Heike.Tamější obyvatelé jsou zvyklí spoléhat jeden na druhého, což náš hlavní hrdina také zanedlouho pochopí. Uvědomí si, jak cenné je, když vám někdo podá ruku, aby vás zvedl ze země.



Tento film, který byl zfilmován na základě stejnojmenné knihy, na mě zanechal silný dojem. Velmi se mi líbila práce se zvukem, která diktovala určité emocionální tempo filmu. Krásné záběry přírody byly pěkným oddělením kapitol, chvilkou pro pročištění mysli, ale také dokreslením atmosféry místa, na kterém se hrdina ocitl. Kromě hledání místa pod sluncem se nám film snaží také poukázat na hodnotu místních slavností a na důležitost mezilidských vztahů.A co více si přát, než pozorovat člověka s rozpadlým životem, jak se snaží postupně najít v životě rovnováhu a postavit se svému strachu. Po zhlédnutí filmu mám chuť si přečíst knižní předlohu.

FOTO: imdb.com