"Japonský Poe" Edogawa Rampó a Zrcadlové peklo [recenze]

14:00 | 30.01.2019 Shirayuki 0
Dnes si představíme jednoho z představitelů moderního japonského psychologického krimi hororu v literatuře.
Autor Edogawa Rampó
Autor Edogawa Rampó FOTO: en.wikipedia.org

Něco málo o autorovi

Vlastním jménem Hirai Taró si zvolil pseudonym podle japonského fonetického přepisu slavného autora Edgara A. Poea, ale zároveň jde i o jakousi slovní hříčku, protože ve to znacích znamená "procházka kolem řeky Edo". Narodil se v Namabari (prefektura Mie) v roce 1894 do bývalé samurajské rodiny a již v sedmnácti letech odmaturoval na univerzitě Waseda z oboru Ekonomie. Poté vystřídal mnoho zaměstnání, například jako editor, účetní a překladatel zahraničních děl. Již ve svých mladých letech miloval západní autory detektivních příběhů, ale první dílo, kterým se stala detektivní povídka Dvousenový měďák (Ni-sen dóka), publikoval až později.

Psal především tzv. suiri shósetsu (próza o záhadách řešených dedukcí) a též se stal představitelem žánru ero guro nansetsu (doslova "eroticky groteskní nonsens"). V některých svých prózách se zabýval i tématem homosexuality.
Dodnes se podle něj uděluje cena Edogawy Rampóa pro nejlepší nepublikovanou detektivní prózu.


ZRCADLOVÉ PEKLO

V první povídce, nazvané Červený pokoj, nás autor uvádí do klubu, kde se vypráví strašidelné historky. První z nich je od pana T., který údajně spáchal téměř sto vražd takovým způsobem, aby ho nikdo nemohl přímo obvinit - například přemluvil chlapce, aby se vymočil na obnažený kus drátu vedoucí od hromosvodu ve chvíli, kdy po něm sjel blesk, aby ho následně zabil elektrický proud.

V druhé povídce Člověk křeslo se setkáváme se spisovatelkou Yoshiko, která díky své popularitě dostává hodně dopisů. Jedním z nich je i dopis neznámého muže, který o sobě píše, že je ošklivý a vyrábí nábytek. Jednoho dne dostane nápad, že vyrobí křeslo, aby se v něm mohl skrýt a nechá se poslat majiteli do hotelu, aby mohl nepozorovaně krást a poté se opět vrátit do křesla. Časem se mu však začne líbit i to, jak na něm lidé sedí a on vnímá jejich tvary a těla. 

Vražda na kopci D. pro změnu popisuje muže zapleteného do záhadné vraždy ženy majitele antikvariátu a za použití dedukce se nakonec případ vyřeší.

Zrcadlové peklo, po níž se celá sbírka jmenuje, je opět v rámcové kompozici - jedná se o vyprávění příběhů ve skupině přátel. Tím hlavním je příběh o muži, který měl již od dětství zálibu v zrcadlech a dělal s nimi nejrůznější triky, než zešílel. 

V povídce Psychologický test se student Fukiya rozhodne pro vraždu staré paní domácí svého spolužáka, aby jí okradl o peníze skryté na tajném místě. Následně se to pokusí důmyslně hodit na onoho spolužáka, ale jen se zaplete do vlastní sítě.

Housenka popisuje život Tokiko, manželky veterána na vozíku, který po výbuchu granátu přišel o ruce a nohy a navíc přišel i o hlasivky a sluch, jehož tělo kvůli tomu připomíná housenku. 

Slepá bestie je nejdelší a zároveň má nejoblíbenější povídka ve sbírce. Setkáváme se s několika ženami, například zpěvačkou a tanečnicí Ranko, paní Perlou a následně Reiko. Všechny tyto ženy skončí jako oběti šíleného slepého stalkera. 


Názor

Na knihu jsem narazila díky spolužačce z přednášek, která na ni měla prezentaci. Mám ráda detektivní příběhy plné psychologie, nechutných věcí a dalších divností, takže pokud na tom jste stejně a chcete si přečíst něco ne o estetice či válečných traumatech, rozhodně ji doporučuji. 

FOTO: argo.cz

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9