ASIANSTYLE

Letošní, již 3. ročník Banán festu se konal na adrese Dělnická 1061/63 v Holešovicích. Vydala jsem se ho prozkoumat a jedním slovem festival hodnotím jako velmi zajímavý, plný ochotných a příjemných lidí, kteří vědí, o čem mluví a kteří dělají vše proto, aby se začleňování Vietnamců žijích v České republice zlepšilo a aby měli stejné podmínky jako mají Češi.

Ačkoliv jsem se trošku bála, že místo bude problém najít, neboť to v Praze příliš dobře neznám, tak stačilo vystoupit z tramvaje a byli jste tam. Jasné žluté plakáty krásně označovaly místo konání a byly jasně vidět, a tak nehrozilo, že by se člověk spletl. Uvítala mě čtyřčlenná parta velice milých a přátelských mladých lidí u prodeje vstupenek, kteří mě uvedli dovnitř a v hlavní hale se mě okamžitě ujal velmi milý mladík a vysvětlil mi, co v hale je k vidění a jak nejlépe se po hale pohybovat. Velice jsem to ocenila, protože ačkoliv to tam bylo velmi přehledné, tak jsem samozřejmě nevěděla samou zvědavostí kam dřív.



Hned na začátku jste se mohli nechat vyfotit s kloboučkem, který si každý vybaví, když se řekne Vietnam a s vtipnými cedulemi. Nebudu vám lhát, sama jsem se v něm nechala vyfotit a moc se těším, až ty fotografie uvidím! Pán u fotoaparátu vypadal, že tomu velmi dobře rozumí.



Při posunu dál jsem si hezky popovídala s manželským párem, který do České republiky přišel před rokem 1990. Velice ochotně mi vyprávěli o tom, co zažili a jak je ovlivněna komunita Vietnamců v České republice. Například pro mě bylo velice zajímavé zjištění, že když sem přišli, byli sami příliš mladí a tak neměli úplně osvojené všechny tradice. Rituály, které se od rodičů naučili, samozřejmě předali i svým dětem, ale postupně, jak se další generace přizpůsobují životu v České republice, tak zaniká význam jaký tyto rituály a tradice pro Vietnamce mají. Dozvěděla jsem se, jaká vlastně byla ona migrace do České republiky. A jaké to bylo se přizpůsobit životu zde. Paní pak vyprávěla, že dnes sleduje dění ve Vietnamu hlavně v oblasti politické scény a lidských práv.



Další na řadě byl koutek, kde byla vidět tržnice, jak dříve vypadala a u ní mi o historii tržnic vyprávěla studentka vietnamistiky Andy. Bylo zajímavé vyslechnout si i další informace o večerkách a jak se vlastně přemístila oblast působení Vietnamců z tržnic právě k večerkám a dalším obchodům.



Bylo možné dát si i občerstvení, okusit některá vietnamská jídla nebo přispět zakoupením skvělé kávy či čaje a pohodlně se posadit na růžové sedačky, které byly extrémně pohodlné!

Pak probíhaly uprostřed haly různé hry od kvízů po karaoke, kde jste si mohli zazpívat písně Sơn Tùng M-TP nebo ulovit foto s maskotem Banán festu, které jste mohli zveřejnit na oficiální stránky události na FB. Za každé stanoviště jste získali razítko a mohli jste vyhrát hodnotné ceny. Dále jste si mohli zahrát retro hry a mnoho dalšího.



Ale co dál? Všimla jsem si, že v další části haly stálo mnoho bannerů. Zaujal me hned první z nich, který patřil Olymp School. Ředitelka této školy Bc. Angela Collins mi pověděla o jejich velkém projektu.



A o co jde? Krom toho, čím se škola zabývá normálně, jako je doučování a pomoc nově příchozím Vietnamcům se začlenit a naučit se český jazyk a mnoho dalšího, přeložili a vydali vietnamské povídky v českém jazyce s krásnými ilustracemi a s cílem seznámit Vietnamce narozené v České republice s vlastními kořeny. Ale není to pouze pro Vietnamce, do školy se může přihlásit prakticky kdokoliv, i když se škola zaměřuje především na asijské studenty.



Na festivalu bylo možné si také mnoho věcí zakoupit nebo bylo možné přispět charitě CƠM CÓ THỊT. Od koordinátorky projektu jsem se dozvěděla, že se charita snaží zlepšit podmínky dětí žijících v horských oblastech, kde se často do škol dostávají velmi složitě a nemají  mnohdy ani potřebnou výživu. Díky této charitě nedostanou děti jen mnohem lepší jídlo, ale nyní již také knihy nebo školní potřeby. Pokud by vás to zaujalo, dostala jsem odkaz na stránky charity a na jejich officiální FB stránky. Číslo účtu, na které se může přišpívat od 7 CZK výše je 257727977/0300.



Další stánek me zaujal robotem cvičícím před stolečkem a velmi hezky se usmívajícím mladým mužem. Jednalo se o neziskovou organizaci, projekt VietCode, který organizuje bezplatné letní intenzivní kurzy IT a programování a zaměřuje se na inovativní efektivní vzdělávání v oblasti IT a programování. Více se můžete dozvědět také na jejich stránkách nebo FB stránkách.



Ale to stále není vše! Také mě zaujaly dvě budoucí zubařky reprezentující MEDVIET. Spolek vietnamských studentů 3. lékařské fakulty UK, který ale spolupracuje také se studenty 1. a 2. lékařské fakulty.



A co dělají? Pomáhají novým studentům přizpůsobit se vysokoškolskému životu na této fakultě a mimo jiné se snaží přiblížit zdravotní systém vietnamské komunitě v České republice. 

A pak tu byly ještě další velmi zajímavá posezení, například s herečkou Ha Thanh Špetlíkovou.



Musím říct, že festival byl napěchovaný zážitky a mnoha novými informacemi. Pokud se nevyskytne žádný problém, tak doufám, že se můžu těšit na další ročník a zase se na něj podívat.



A poslední, co pro mě bylo obzvlášť zajímavé, byla přítomnost stánku českého registru dárců krvetvorných buněk. Přátelé, a teď hlavně ti vietnamští, nechcete popřemýšlet o vstupu do tohoto registru? Mnoho Vietnamců žijících v České republice také potřebuje pomoc, a protože buňky Evropanů a Asiatů nemají vždy shodné znaky, stává se, že vhodný dárce pro nemocného člověka z Vietnamu trpícího zoubnou chorobou jako je leukémie, nemá šanci. Sama jsem v něm zapsána. Je to svobodné rozhodnutí každého jedince. Vím, že odběr kostní dřeně vypadá děsivě, ale není bolestivý a hlavně může zachránit nevinné životy malých dětí a nejen jich. Pokud potřebujete více informací, najdete je zde.  

ZDROJ&FOTO: Kim Seo Hwa/Asianstyle.cz, vietcode.cz, facebook.com/Comcothit.Czech, olymppraha.cz