ASIANSTYLE

Jak jsme se již zmínili v předcházejícím článku, hanbok je tradiční oděv Severní a Jižní Koreje. Historie tohoto oděvu se datuje až do období tří království (57 př.nl - 668 nl). V dávných dobách se oděv lišil podle pohlaví, třídy, profese a sociálního postavení majitele. Další, co se rozlišovalo, byl materiál hanboku podle období, protože přeci jen v létě bylo příjemnější pro chudší obyvatele Koreje nosit hanbok z konopí a v zimě zase z bavlny. Narozdíl od nich si vyšší vrstvy libovaly v létě v oděvech z ramie (tropická rostlina pěstovaná pro lýkové vlákno a to především v asijských zemích) a v zimě preferovaly hedvábí a satén.

Na dnešek jsme si připravili takový vlet do světa mužského hanboku. Existují dvě hlavní části mužského hanboku a to košile zvaná jeogory a kalhoty zvané baji. Baji jsou pytlovité kalhoty, nošené k tradičnímu mužskému hanboku. Dále k tomu patří také jipsin aneb boty.



A také sogot, neboli spodní prádlo a takzvané beoseon, jinak bílé ponožky, které se nosily bez ohledu na sociální postavení a pohlaví. Další přidružené komponenty pak zahrnují účesy, různé pokrývky hlavy, doplňky, kabáty a vesty.

A právě na to všechno se dnes podíváme blíže.
 

Muži měli jen dva typy účesů, z nichž si při nošení tradičního oděvu mohli vybrat. První je znám jako sangtu nebo také topknot, což je přesně ten typ účesu, který můžete znát z mnoha historických seriálů.



Jak vidíte na obrázku, muž si sváže vlasy do hladka na temeni hlavy a pak je sváže do jakéhosi uzlu. Takový kolík, zvaný donggot, drží účes sangtu dohromady. Druhou možností je nosit vlasy volně rozpuštěné.

 

Pod tento klobouk patří čelenka manggeon, potřebná k tomu, aby vlasy nepadaly. K tělu této čelenky můžete vídat přidělané malé knoflíky nazvané gwanja nebo pyeongjam, které se liší tvarem - gwanja vypadají jako prstence a pyeongjam mají tvar polokoule.

Dalším typem klobouku je pak heulkrip, který také můžete často vídat v korejských seriálech a který je o něco menší než gat. Rozdíl je pak také v tom, že jej mohli nosit pouze vyšší vrstvy, nikoli obyčejní lidé. A dalším je beunggeoji také známý jako jeollip. Zvláštní typ klobouku pro vojenský personál, který byl vždy navržen podle postavení jeho nositele.



Dalším kloboukem je samo. Nosili jej pouze vysoce postavení úředníci. Byl typu dalleyong, gwanbok nebo cheollik.



Klobouk typu bokdu byl vybrán jako součást oficiálního oděvu pro soudce království Silla, ale ve skutečnosti byl vlastně součástí oficiální dvorní uniformy již během panování královny Jindeok. Nosili jej královští aristokraté, dvorní hudebníci, sluhové i otroci. Ale každá kasta jej měla vyrobený z jiného materiálu. 



Galmo a ieom pokrývky hlavy nejsou úplně typem klobouku, protože galmo se nasazoval právě na gat a sloužil jako ochrana před deštěm. To samé platí pro ieom, který se v zimě oblékal na hlavu pod gat, nebo jiný k tomu uzpůsobený typ klobouku.

Další zajímavou pokrývkou hlavy je bokgeon. Jakási čelenka z černé tkaniny, kterou nosili konfuciánští učenci a později mladí chlapci. Konfuciálnští studenti měli ještě extra pro sebe vytvořenou pokrývku yugeon.



Pro obyčejné obyvatele tu máme klobouk paeraengi, který je vyrobený z bambusu a satgat, kuželovitý klobouk ze slámy, který běžně nosili zemědělci a mnichové.


 

Velmi důležitou součástí oděvu vysoce postavených úředníků byl především opasek zvaný gakdae. 



Některé věci nosili ženy i muži. Patří sem vějíře zvané buchae nebo eunjangdo, stříbrný nůž nošený jako ozdoba norigae, sloužící k sebeobraně. 
 

Nejprve tu máme po, kabát, který nosili učenci jako svůj denní oděv a nebo vládní důstojníci, když měli nějaké soukromé jednání. A z něj pak vychází Durumagi - kabát, který byl běžně nošen vyšší vrstvou jako domácí plášť nebo obyčejnými lidmi jako venkovní kabát.

Další zajímavou součástí hanboku je magoja. Vnější bunda s dlouhými rukávy uzpůsobená tak, aby udržovala korejský lid v teple za chladného počasí. Bývala vyrobena z hedvábí a zdobila se jedním nebo dvěma knoflíky, které byly obvykle vyrobeny z jantaru. Původně magoju nosili pouze muži, ale později ji začaly nosit i ženy. Pod tuto bundu se nosila takzvaná jokki, tenká vesta. Dalším typem vesty byla baeja, kterou stejně jako jokki, nosili jak muži, tak ženy.
 

K tradičnímu hanboku se mohlo nosit mnoho druhů bot. Jedním z nich jsou jipshin, sandály ze slámy, které nosil obyčejný lid, služebníci anebo lidé, kteří se vydali na výlet. Podobným typem jsou mituri, tentokrát vyrobené z konopí, které nosili pouze šlechtici.



Zajímavým typem obuvi jsou pak namangshin. Dřevěné dřeváky, které se používaly k ochraně nohou před bahnem a deštěm. Během deštivých dnů je nosili Korejci všech společenských vstev.

Boty zvané taesahye byly vyrobeny ze zvířecích kůží s vyšívkou a vnitřkem lemovaným hedvábím. Tyto boty byly belmi drahé a dovolit si je mohly pouze vyšší třídy.

Boty typu heukhye byly obvykle vyrobeny z kůže, ale dělaly se také z fleece a byly běžně nošeny úředníky, učenci a vyšší společenskou třídou k dennímu oděvu. Obvykle měly černou barvu a patřily k nejběžnější obuvi hned po sandálech jipshin.

Hwa je obecný termín pro boty, které byly vyrobeny z kůže nebo sametu a byly obvykle černé barvy. Nosila je stráž, vládní důstojníci, členové soudu a lidé, kteří měli aktivní životní styl.



To je pro dnešní den vše. A na co se můžete těšit v dalším díle? Pronikneme do tajů dámského hanboku a příslušenství. Ale tím rozhodně neskončíme, neboť i královská třída měla vlastní módu.