ASIANSTYLE

Ačkoliv je to myšlenka přinejmenším smělá, dalo by se říci, že žádný jiný národ nebyl myšlenkou minimalismu zasažen natolik jako ten japonský. Právě tomu se totiž podařilo ono hluboké zakořenění tohoto konceptu do vlastních životů a podpoření tak kultury, která svojí originálností zůstává pověstná dodnes. 

 

Ať již více povrchněji či hlouběji, Japoncům se podařilo importovat tuto zmiňovanou myšlenku do téměř všech sfér lidského života a o to více tak zvýraznit a zkrášlit ducha obřadních i jinak výjimečných oslav. Ať už se zabýváme jednoduchostí obydlí tvořenou párem rohoží či dokonalým minimem japonské poezie, při hlubším porozumění nám nezbývá než shledat, že japonská kultura vychází z minimalismu a minimalismus stejným dílem z ní. Stejně jako v případě přírody, nelze pro Japonce tak typickou pozornost k přírodě oddělit od přírody samotné. Právě ono pověstné kouzlo mála, které se takto stane vším, nabízí pomyslný odrazový můstek k pochopení japonské radosti z detailu, radosti a důležitosti okamžiku a pro Evropany až nepochopitelné pompéznosti a vděčnosti, s jakou přijímají byť sebemenší dárek. Jen tak si můžeme vysvětlit obsáhlou estetickou i významovou šíři, jakou zaujímá měsíc na obloze, detailní propracovanost pár tahů tvořících velké umění či úžas z mistrovské přípravy jídla strukturou a vizuálností proslulé japonské kuchyně. Zprvu nepochopitelný vesmír na první pohled dětinské jednoduchosti tak nabývá hlubokých až fascinujících rozměrů. 

 

Není to však logické? A je tento koncept blízký opravdu jen Japoncům? Přestože Japonci se stali v tomto ohledu skutečnými mistry a dovedli ho až k naprosté dokonalosti, při hlubším zamyšlením se podaří ponořit do jeho tajů i nám. Jako vzorový příklad k porozumění nám poslouží například situace s botami. Představte si, že vlastníte 20 párů bot - boty na doma, boty do práce, boty do lesa, boty do divadla, boty červené i zelené, kožené i gumové. Den co den si lámete hlavu, které si vzít, jak vše dohromady sladit a ve spěchu je zlostně vyhazujete ze skříně. Jak byste se však cítili, když byste párů bot měli jen nezbytné minimum? Jeden pár na doma, druhý na ven a třetí, dejme tomu, slavnostní. Pro každou příležitost byste si vzali s klidem předurčený párek bot a měli byste radost, že je máte. Ačkoliv se jedná "jen o boty", dostalo by se jim mnohem větší pozornosti a láska, s kterou byste o ně pečovali, by byla jistě větší. Místo vzteku z přebytku by se dostavil vděk. Platí to však jen v případě bot?

 

Pro k cíli vedoucí odpověď se stačí podívat i do dalších již zmiňovaných odvětví - jídlo jednou denně bude sice prosté a možná nedostatečně vydatné, za to konzumováno s neuvěřitelnou chutí, nemluvě ani o tom, s jakou bylo připraveno propracovaností. Nezbývá se pak než shodnout, že krása přírodu napodobujících okaši, preciznost krájení vláken sashimi či vyvážená chuť rozmanitých omáček, prostě bere dech. 

 

Minimalismus však není otázkou pouhé chuti a dalších smyslů, jedná se o sofistikovanou hru mysli, kdy jedinec hledá a nachází přesně tak málo, aby měl dost. Neustále mě nepřestává fascinovat pro mnohé nepochopitelná krása tradičních haiku - zručnost, s jakou nám již heianští básníci představili daný motiv, rozvili ho a dovedli k závěru během pouhých 17 slabik, je až neuvěřitelná. 

 

Za to stojí i poukázat, že minimalismus ve svém jádru též poskytuje jakýsi návod na japonskou verzi chápání života a času. Na co se zabývat budoucností, když by nám nyní uniklo kouzlo přítomnosti? Pochopí vůbec za penězi a materialismem se honící Evropan, jak je možné, že v japonštině prakticky chybí budoucí čas? Zatímco vnímavý v neskonalém údivu pochopí, obávám se, že některým lidem hektické současnosti zůstane tato dokonalá krása však navždy skryta...