ASIANSTYLE

Jako obvykle vše začalo shodou okolností. Liao Jingwen úspěšně ukončila ve 22 letech studium mezinárodních vztahů na univerzitě v Xi´anu, ale nechtělo se jí opustit místo, kde strávila poslední čtyři roky příliš narychlo. Původně s přáteli plánovali společnou jízdu na kolech z Xi´anu do Xiamenu v provincii Fujian. Výlet se sice neuskutečnil, ale chuť podniknout něco podobného zůstala. A jak to dopadlo? Nakonec se Jingwen rozhodla jet sama na kole do rodného města Yichun vzdáleného 1 200 km během 16 dní, i když se od střední školy cyklistice věnovala jen velmi sporadicky. Po dvoutýdenním zahřívacím tréninku a podrobném studiu doporučení od účastníků podobných výprav vyrazila na cestu vybavená poloprofesionálním sportovním oblečením, cestovní lékárničkou, náhradní baterií a dvěma tričky se znakem Supermana.

První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Při zdolávání dlouhého kopce nad Xi´anem ve 40stupňovém vedru se jí začala točit hlava a několikrát téměř omdlela. Jak napsala na webové stránce renren.com, celkem 17krát v těch chvílích litovala, že se do něčeho podobného pustila. Po každém takovém zastesknutí ale zatnula zuby a nohy do pedálů a pokračovala dál. Brzy se ukázalo, že první den byl ničím proti 400kilometrovému stoupání na silnicích vedoucích skrze pohoří Qinling. Dobře si prý pamatuje, jak po jednom úseku, jenž připomínal více než co jiného strmé schody do nebe, měla slzy v očích. Přidával k tomu i fakt, že vypůjčené kolo pro ni bylo příliš velké a jízda nebyla vůbec pohodlná. Až teprve šestého dne si ve městě Xiangyang koupila ženské kolo seřízené přesně na míru.


Na vysokohorské silnici pásma Qinling

Ale jak už to bývá, po překonání prvotních nesnází a bolestí začal výlet ukazovat svou hezkou tvář. Zdolala hadovitě kroucené cesty pohoří Qinling a otevřely se před ní široké pláně. A také příjemná setkání. Dobrosrdeční majitelé sadů jí obdarovali ovocem a pozvali na oběd do svých domečků. Ve městě Yicheng v provincii Hubei zase potkala členy místního cyklistického klubu. Strýčkové a tetičky jí přichystali svačinu, uvařili bylinkový čaj a nakonec ji na svých kolech vyprovodili až na okraj města.

„Byl to výjimečný pocit, když jsem na různých místech potkávala podobné lidi, kteří dávali najevo svůj zájem a podporu. Dostávala jsem pak od nich textové zprávy, ve kterých se ujišťovali, že jsem v pořádku. Zároveň to byla pro mne i obrovská dávka motivace.“       Takhle nějak to vypadalo na displeji Liao Jingwen - nevinná stuha se dvěma špendlíky

„Měli jsme o ní obrovský strach,“ vzpomíná její otec Liao Qiujing, který hned následujícího dne nasedl do auta a jel 700 kilometrů své dceři naproti v naději, že ji přiveze zpět. „Neřekl jsem jí o tom, pouze jsem se ji přes telefon snažil přesvědčit, že už svou výdrž a vůli vyzkoušela dost a splnila si cíl. Ona ale trvala bezpodmínečně na svém, že bude pokračovat dál. Pouze souhlasila, že bude o sobě dávat vědět častěji. Držel jsem od ní dostatečný odstup a na konci dne zůstal ve stejném městě. Chtěla si vyzkoušet, jaké to je s něčím bojovat, a bylo na nás, abychom ji v tom podpořili. Kdybych jel vedle ní, ztratila by spoustu vlastních dojmů a zkušeností.“

Až teprve doma se Jingwen dozvěděla, že měla za sebou na dosah ruky ochránce a strážného anděla. Mnoho čínských rodičů drží své děti dál od společenských aktivit z důvodu jejich bezpečnosti. Ale Liao Qiujing, který je povoláním učitel, na to má odlišný pohled.
„Někdy je zisk úměrný podstoupenému riziku. Měli bychom jim dávat prostor k tvořivosti a zkoumání světa kolem vlastními zkušenostmi.“


V některých úsecích se může stoupání ze sedátka kola zdát téměř nekonečné

Přesto otec i dcera nabádají ostatní mladé lidi, kteří by se chtěli pustit do něčeho podobného k tomu, aby byli racionální a dobře připravení.

„Někteří lidé mi poslali zprávy, že chtějí zkusit trasu Sichuan-Tibet, která je ale mnohem obtížnější. Prý si již nakoupili kola,“ říká Liao Jingwen.“Možná moje cesta vypadá na první pohled z obrázků celkem jednoduše, ale i když jsem osm dní dumala nad všemi možnými problémy, měla jsem vždy štěstí, když se nějaký objevil. Na úpatí hor Qinling mi třeba praskla pneumatika a opravna byla hned za rohem. Přesto mne těší, že mám mnoho podobných následovníků.“

A co si myslíte o výletu Jingwen vy? Plánovali nebo jste dokonce podnikli nějakou podobnou, napůl ztřeštěnou výpravu, na kterou nikdy nezapomenete?


ZDROJ: chinadaily.cn
FOTO: weibo.com, shdi.gov.cn