ASIANSTYLE

Vzdělání v Číně začíná, stejně jako u nás, předškolním vzděláním (pro děti od 3 do 5 let). Děti se připravují na vstup do studijního kolotoče a cvičí svou schopnost soustředit se. Ve věku šesti let pak nastupují do školy. Povinná školní docházka je v obou zemích devět let.

Základní školy děti absolvují v rozmezí od šesti do jedenácti let věku, narozdíl od České republiky, kde základní škola je od šesti do patnácti let. Ve dvanácti letech čínské děti nastupují na střední školy.

Čínské střední školy mají dva stupně, nižší a vyšší střední, studium na každém stupni trvá tři roky. Po skončení vyšší střední absolvují všichni studenti tzv. gaokao, což je celostátní přijímací zkouška na vysoké školy. Koná se v červnu a podle známek získaných na zkoušce mají studenti možnost dostat se na různé univerzity v Číně. Na studenty je vytvářen nátlak a jsou ve velkém stresu, protože absolventů středních škol je hodně a každý chce být nejlepší a dostat se na nejlepší univerzity. Čeští studenti absolvují střední školy ve věku od patnácti do devatenácti let, pak se hlásí na univerzity. Narozdíl od čínských studentů, kteří mají jednu zkoušku na všechny univerzity, čeští studenti si podávají přihlášky a přijímací zkoušky skládají na každou univerzitu zvlášť. Osobně si myslím, že český způsob, kdy se hlásíme na každou univerzitu zvlášť a můžeme si vybrat ze všech univerzit v ČR, je lepší, než ten čínský. Když člověk z nějakého důvodu pokazí gaokao, má pak smůlu, a i když není hloupý, když má špatnou známku, nedostane se na dobré univerzity.

 

A teď už přejdeme k univerzitám. Jak už jsem říkala, čínští studenti skládají jednu zkoušku na všechny univerzity. Podle úspěšnosti v gaokao se pak můžou dostat na univerzity "985" nebo "211". Co tato čísla znamenají? Za číslem 985 se skrývá Project 985 (985 gongcheng), název je odvozený od data, kdy byl založen, tedy v květnu 1998, který má za cíl rozvoj a zlepšení reputace nejlepších čínských univerzit. Do projektu 985 spadá 39 čínských univerzit, které dostávají vládní příspěvky na výstavbu výzkumných center, pořádání konferencí atd., mezi nimi jsou například Beijing University, Beijing Normal University, Shanghai Jiaotong University, Xiamen University, Sichuan University a další. Další projekt je Project 211 (211 gongcheng), který vznikl v roce 1995 a shromažďuje prestižní univerzity, které mají vysokou podporu vlády. Číslo 211 je zkratkou pro 21. století a 100, což je přibližně číslo zapojených univerzit. Mezi 211 univerzity patří například Beijing University of Technology, East China Normal University, Guizhou University, Beijing University a další.

 

A teď bych v rámci své studijní stáže srovnala mé studium v Číně a České republice.  

 

Zde vidíte tabulku, kterou jsem zpracovala pro větší názornost. Zatímco na Univerzitě Palackého v Olomouci (UPOL) jsem si rozvrh tvořila sama, v Číně na Guizhou Univerzity (GZU) nám rozvrh dali už připravený a jediné, co jsme si mohli vybrat, byl volitelný předmět. Díky zápisu rozvrhu můžeme i na UPOL (v rámci možností, samozřejmě) ovlivnit to, jestli budeme do školy chodit od pondělí do pátku, nebo třeba budeme mít volný pátek. V Číně máme školu od pondělí do pátku, prý abychom nezlenivěli a měli čas udělat si úkoly v týdnu a o víkendu měli volno (stejně všichni děláme úkoly o víkendu). Na UP máme některé předměty, kde nás je třeba 80 v jedné učebně, zatímco v Číně je nás max. 20 v jedné třídě. Stipendium v Číně chodí strašně nepravidelně, někdy přijde na začátku měsíce, pak v polovině, pak až na konci, takže jsme nuceni utrácet tu české peníze, co jsme si našetřili na cestování, abychom přežili. S organizací na čínské univerzitě to také není nejslavnější. O plánovaných výletech a různých akcích se dozvídáme na poslední chvíli a některým z nás to několikrát překazilo plány, které jsme měli už dlouho. V tomhle jsem vděčná UPOLu, že plán na akademický rok je opravdu na rok dopředu. Hodiny na většině předmětů na UP jsou interaktivní, ale třeba na geografii a dějiny chodíme jednoobory a dvouobory dohromady (někdy i dva ročníky dohromady), takže tam je interaktivní a individuální přístup v podstatě nemožný. Ještě bych chtěla zmínit zkouškové - na UP si zapisujeme každou zkoušku zvlášť a zkouškové trvá cca měsíc, podle toho, jak jsou zkoušky vypsané a jak se studentovi daří. Tady v Číně jsem se setkala s úplně jiným přístupem. Každá třída dostala výpis zkoušek naplánovaný z kanceláře. Během čtyř dnů jsme složili všechny zkoušky, které jsme měli (že to bylo na Silvestra, to nikoho nezajímalo, přes den se učte, večer máte na oslavy Nového roku času dost). Jednu zkoušku jsem měla i na Štědrý den, byla to kaligrafie, kterou jsme měli jako jeden z volitelných předmětů. Zkoušky ve dnech, které jsou pro nás tak významné, nás moc nepotěšily, ale nějak jsme to zvládli a od 1. ledna jsme si mohli začít užívat prázdnin mezi zimním a letním semestrem, které máme až do 28. února. Tak dlouhé prázdniny se zdají být oproti relativně krátnému volnu na české univerzitě milým překvapením, ale opak je pravdou. Pokud nejste milionář a necestujete, už po dvou týdnech se tu ukoušete nudou a budete se modlit, aby už zase začala škola (já už jsem viděla znova všechny seriály a dokonce jsem začala pracovat na bakalářské práci). Takže i v tomto je to lepší na UPOLu, nestihneme se o prázdninách nudit a víc si je užijeme.

Každá z univerzit má své plusy a mínusy, ale já nacházím víc plusů na mé domovské univerzitě.

 

ZDROJ: china.org.cn, countrystudies.us, edu.cn, wikipedia.org (1), (2)