ASIANSTYLE

Mohli jsme si vybrat ze tří tras, každá trvala cca 2,5 hodiny. Veslovali jsme skrz jeskyně, během plavby jsme měli možnost navštívit několik chrámů skryté v horách. Ještě teď mě sice bolí ruce z veslování, ale za tu úžasnou podívanou to určitě za to stojí! Člověk vesloval a přitom se kochal tou uklidňující krajinou.

Po návratu do Hanoje jsem se znovu ocitla v ráji. Kdo miluje jídlo, musí nutně navštívit restauraci SEN ve stylu „sněz, co můžeš“. Spousta tradičních vietnamských jídel i evropských delikates. U každého stánku byl kuchař a vždy nám nabral miniporci. Tímhle způsobem jste mohli ochutnat od každého něco. Kdyby to bylo možné, tak bych tam nejradši strávila zbytek svého pobytu ve Vietnamu.
 
Cestou zpátky na hotel jsme se ještě zastavili před Mauzoleem strýčka Ho Chi Minha. Ptáte se proč takové familiární označení? Doteď je to velmi uznávaný vůdce, osvoboditel Vietnamu. Asi něco jako pro Čechy Masaryk. Vzhledem k tomu, že v Hanoji byla teplota kolem 38°C a fronta bývá dvě hodiny, tak jsme se ve skupině demokraticky shodli, že se na strýčka podíváme zpovzdálí. Večer. Bez dlouhé fronty.