ASIANSTYLE

V nedávné zprávě Světového ekonomického fóra zaznělo, že omezení plýtvání jídlem o 20 milionů tun je jedním z 12 měřítek, která by mohla pomoci změnit globální jídelní systémy do roku 2030. Jednoznačně vede Jižní Korea, která recykluje 95 % zbytků. Ale tak tomu nebylo vždy. Skupina příloh, po kterých se vám sbíhají sliny, servírující se k tradičním korejským jídlům - banchan - zůstane často netknutá, a tak přispívá k jednomu z nejvyšších počtů plýtvání jídlem. Každý Jihokorejec ročně vyhodí více než 130 kg jídla!

Pro srovnání, v Evropě a Severní Americe průměrně člověk vyhodí od 95 do 115 kg jídla ročně. Ale jihokorejská vláda se rozhodla podstoupit radikální kroky, aby se horda vyhozeného jídla zrecyklovala. V roce 2005 bylo zakázáno vyhazovat jídlo na skladky a v roce 2013 vláda představila povinné recyklování zbytků jídla použitím speciálních biologicky rozložitelných tašek. Průměrná čtyřčlenná rodina tak platí cca 140 korun měsíčně za tašky, poplatek, který pomáhá podpořit domácí kompostování.

Poplatky za tašky také pokrývají 60 % nákladů na chod cyklu, který zvýšil počet zrecyklovaných zbytků jídla z 2 % v roce 1995 na dnešních 95 %. Vláda schválila použití výsledného produktu jako hnojivo, i když částí se stává krmivem pro zvířata. Technologie hraje v úspěchu cyklu klíčovou roli. V Soulu váží 6000 automatizovaných popelnic vybavených vahami a identifikací na radiové frekvenci zbytky jídla, když jsou vhozeny dovnitř, a strhne částku za odpad z ID kart obyvatel. Tyto stroje nazvané "Plať zatímco recykluješ" snížily podle tamějších úředníků během 6 let plýtvání v Soulu o 47000 tun.

Nejdříve ale musí obyvatelé snížit hmotnost odpadu, který vyhodí, tím, že ho zbaví vlhkosti. Nejenže toto opatření výrazně redukuje poplatky, které za vyhození platí - odpad obsahuje okolo 80 % vlhkosti - ale také ušetří městu za stejnou dobu asi 200 milionů korun za poplatky za shromažďování. Odpad sbíraný pomocí systému rozložitelných tašek je stlačen ve zpracovatelském závodě, aby se vymačkala vlhkost, a používá se na výrobu bio plynu a bio oleje. Suchý odpad je proměněn v hnojivo, které poté pohání vzrůstající hnutí městského zemědělství. 

Počet městských farem či komunitních zahrad v Soulu vzrostl v posledních 7 letech šestinásobně. Nyní zabírají 170 hektarů, což je asi velikost 240 fotbalových hřišť. Většina je namačkána mezi obytné bytové domy či střechy škol a obecních domů. Jedna se dokonce nachází ve sklepě bytového domu a pěstují se v ní houby. Správa města dotuje mezi 80 % až 100 % počátečních výdajů. Stejně jako poskytují jídlo, tak podle podpůrců systému městské farmy dávají lidi dohromady jako komunitu v oblastech, kde jsou často izolováni jeden od druhého. Správa též plánuje zavést na farmy kompostéry na zbytky jídla, aby je podpořila. Což nás opět přivádí k banchan. Dlouhodobě někteří lidé tvrdí, že by Jihokorejci měli změnit své stravovací návyky, jestli opravdu chtějí udělat průlom v plýtvání jídlem. Kim Mi-hwa, generální tajemník Korejské sítě hnutí nulového plýtvání řekl blogu Huffington Post: "Existuje limit na množství použitého hnojiva ze zbytků jídla. To znamená, že musíme změnit naše stravovací návyky, třeba přejít k servírování na jeden talíř jako v ostatních zemích nebo alespoň zmenšit počet banchanu, který servírujeme."

Jak to vidíte vy? Fandíte tomuto nápadu?

ZDROJ: weforum.org