ASIANSTYLE

Jsem s tímhle festivalem už od začátku, a proto k němu mám velice blízký vztah. Každým rokem nahlížím víc a víc do zákulisí téhle akce a letos už se to dostalo do takového extrému, že jsem organizátorkám lezla pod ruce. Tenhle ročník zabral víc příprav než ty předchozí, které se ještě konaly v Počátcích. S tím, že jsme se přesunuli do Prahy, jsme udělali první krok do "velkého světa", i když zatím kempujeme v malém divadle.

Uznávám, že užívat si akci jako návštěvník, je docela těžké, když neustále někam běháte a něco řešíte, protože máte status "poloorg". Ovšem o to větší radost máte z toho, když někdo jiný pochválí vaši práci, kvůli které jste třeba vůbec nešli spát. Jako "veterán" tohoto festivalu si troufám říct, že každým rokem jen kvete a letošní ročník byl opravdu nádherná květinka. Ubylo sice autorských čtení a Amater se vzdala svých workshopů, přesto program nabízel mnoho nových věcí, u kterých se návštěvník mohl pobavit. Onen RPG workshop od Dahaky skutečně neměl chybu.

A co samozřejmě vůbec nebylo od věci? Divadelní prostor nabízel širokou škálu možností pro přednášející a účastníky programu, takže jsme už nemuseli přednášet v naprosté tmě, a přesto šla vidět prezentace za námi. Další starost, která návštěvníkům zcela odpadla, byly akce: "Kde sehnat jídlo?" - Vyřešeno tím, že majitel prostoru je vášnivý kuchař a sestavil pro hladové návštěvníky bezkonkurenční menu. Kdo neměl jeho kebab v tortille, jako by nežil.

Večerní zábavu klasicky obstarala hra Sbal si svého ukeho, která je stálým návštěvníkům nebezpečně blízce známa. Pokud se někdy někoho zeptáte na cokoli ohledně tohoto malého FUJ festu, nejspíš se vám dostane odpovědi: železná kukuřice, dvouhlavý písečný červ s ocelovým vrtákem na hlavě, nebo od letoška i čtyřprdelatá opice.

Takže pokud jste letos váhali, příští rok balte kufry a spacák, protože tohle prostě musíte vidět a zažít na vlastní kůži.