ASIANSTYLE

Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) žije, jak bylo řečeno, v jižní a jihovýchodní Asii a jde o malou kočkovitou šelmu, která je jen o něco málo větší než nám známá kočka domácí (když tedy vezmeme v úvahu hlavně ty větší rasy). Najít bychom ji mohli napříkad v Indii, Nepálu, na Srí Lance nebo na Jávě. Pokud je to pro vás moc daleko, nezoufejte, od roku 2004 ji totiž chová i pražská Zoo v Tróji.

Tato sympatická šelmička nade vše miluje vodu, bažinaté oblasti, mangrovy a vodní toky. Jako vynikající plavec a lovec ryb se prostě bez vody neobejde a je na to i od matky přírody vybavena. Má totiž mezi prsty kožní řasu, která trošku připomíná plovací blány. Kromě toho nedokáže zcela úplně zatáhnout drápky a to se výborně hodí k lovu.
 

Kočka rybářská se může pyšnit krátkou hrubou srstí olivově šedé barvy s černými kulatými skvrnkami. Má krátký zploštělý ocas, podsadité tělo, středně dlouhé nohy a malá zaoblená ouška s výraznou bílou skvrnou. Váží od 5 do 16 kg, měří 57 až 100 cm a ocásek má dlouhý zhruba 25 až 35 cm. Samci jsou samozřejmě větší a mohutnější než samice.

O rozmnožování těchto koček se toho moc neví, v přírodě se patrně páří jednou ročně, v lednu nebo v únoru. Období březosti trvá 63 dnů a samice obvykle porodí 2 - 3 mláďata, která se rodí slepá. Masitou stravu mohou jíst již od dvou měsíců, ale matka je obyvykle odstaví až po půl roce. Pohlavní dospělosti dosahují, když je jim 9 nebo 10 měsíců. V zajetí bylo vypozorováno, že s péčí o koťata pomáhá samici i taťka kočičák. Kočky rybářské se v zajetí mohou dožít až 12 let, v přírodě to bývá horší, neboť jejich největší nepřítel člověk prahne po jejich kůži a také ničí protředí, ve kterém žijí - například tak, že vysušuje mokřady. Není tedy divu, že jde o ohrožený druh. Lov této šelmičky je v mnoha zemích přísně zakázán, tento zákaz je však hojně porušován pytláky, kteří prodávají jejich kůže na černém trhu.
 

Čím se tyto divoké micky živí? Jak už jsme naznačili, tak především rybami. Kočka rybářská loví tak, že na rybu číhá, pak skočí pod vodu, použije drápky jako harpunu a ještě při tom zvládne sklopit ouška, aby jí do nich nenateklo. Občas využívá rafinovanosti a oběť přiláká tak, že packou šikovně čeří hladinu vody. Kromě ryb se šelma v případě nouze spokojí i s žábami, hady, malými savci, ptáky nebo mršinami.

Kočky rybářské vedou tak trochu poustevnický život, jsou samotáři a loví v noci nebo brzy ráno. Své území si označují pachovými stopami a lidem se pokud možno vyhýbají. Když na to přijde, umí však i zabojovat anebo se usadit na předměstí. Sem tam se najde nadšenec, který by tuto kočičku rád choval doma, ale vy to raději nezkoušejte. Mazlíček na hraní to není. Pokud toužíte po skutečně domácí šelmičce, která má ráda vodu i lov a tak trochu se kočce rybářské podobá, pořiďte si kočku bengálskou.