ASIANSTYLE

Manu Mart tu našel komunitu lidí z Kouřové hory nacházející se v Tondo, v jednom z nejchudších regionů v Manile. Rodiny a děti tu žijí z hledání potravin v odpadcích. Hlavní příjem v této oblasti je skrze výrobu dřevěného uhlí. Padesát procent těch, kteří vyrábějí dřevěné uhlí ještě nemá ani 17 let!

Vzhledem k nízké úrovni bydlení, dětské práci, chudobě a špatné hygieně je průměrná délka života v této oblasti jen 40 let. Mart používá tyto fotky, aby podpořil projekt nevládní organizace ALIVE, který se snaží chránit děti před životem s dřevěným uhlím.

Server vice.com ho vyzpovídal, takže se nyní podíváme na to, co nám prozradil. Jste připraveni?



Jak jste se dozvěděl o Kouřové hoře?
Potkal jsem člověka, který měl na starosti nevládní organizaci na Kouřové hoře. Řekl jsem mu, že jsem fotograf, a jim se zalíbil nápad tam udělat projekt. Žil jsem v kostele poblíž nevládní organizace a spal jsem tam s několika osiřelými dětmi, které pracovaly v dolech s dřevěným uhlím. Střídaly se a spaly v kostele pár dní.

Jaké byly hlavní problémy, které jste tam zjistil?
Všechno. Situace tam je tak obtížná a složitá, že když jsem začal pracovat, ani jsem nevěděl, na co se mám zaměřit, protože vše bylo stimulující pro fotografa. Pozvolna jsem přišel do skupiny, která byla v těch nejtěžších podmínkách, byli tam děti a mladí lidé.

Kolik hodin denně ty děti pracují?
Přibližně 13 - 14 hodin denně. Děti nedostávají zaplaceno. Jejich hlavním úkolem je úklid pozůstatků dřevěných a kovových předmětů, jako jsou hřebíky a lana, což mohou prodat. Živí se vším, co mohou najít.

To zní jako nevyhnutelná situace.
Záleží na rodinách. Některým rodinám se podařilo vybudovat malé obchody a firmy v Kouřové hoře, takže tyto rodiny se pozvolna dostaly z otrocké výroby dřevěného uhlí. Pak jsou tu děti, které nemají rodiny. Žijí tam a spí okolo pecí na dřevěné uhlí.



Je to divné říct, ale děti nevypadají na fotkách přiliš smutně. Zdá se, že to jsou stále normální děti. Jak vypadá jejich postoj?
Nakonec to jsou děti. Je to jejich realita. Neslyšel jsem žádné dítě nebo osobu říct: „Nechci tady být.“ Děti žijí realitu, kterou mají a dělají to nejlepší, co mohou, i když je to v náročných podmínkách.

Jaké zdravotní problémy mají lidé, kteří pracují v dolech na dřevěné uhlí?
Všechny druhy chorob: tuberkulóza, hepatitida typu B, problémy s dýcháním a vše, co můžete získat z vdechování kouře z dřevného uhlí, které neustále hoří. Dlouhodobé následky jsou smrtelné.



Řekněte nám o projektu ALIVE.
Jedná se o projekt vytvořený Malaya Kids, kteří si kladou za cíl podpořit tyto rodiny, poskytnout jim náhradní způsob života, aby si mohli vytvořit různé podniky nebo obchody a aby se mohli dostat z výroby dřevěného uhlí. Také je cílem dostat je do školy. A pokud se nedostanou z dolů, tak alespoň budou pracovat méně hodin.

Jak se místní obyvatelé dívají na děti uklízející odpad? Jsou soucitní nebo bezcitní?
No, Kouřová hora je uprostřed různých chudinských čtvrtí. Život v Tondo je opravdu těžký, takže se komunita nedívá svrchu na Kouřovou horu. Nikdo není soucitný ani bezcitný. Všichni jsou ve stejné situaci chudoby, všichni žijí stejnou realitu okolí.

Ve fotožurnalistice se vždy vedou diskuze o mezích fotografování chudoby. Někdy se zdá, že to je spíše pro komerční účely než pro provedení změn.
Dokud podáváte zprávy a dáváte lidem vědět o tomto problému, tak je to v pořádku. Fotografování chudoby kvůli ní samotné by se nemělo dělat. Jako fotografové tu jsme, abychom vyprávěli příběhy, které se dějí na druhém konci světa nebo hned vedle nás. Skutečný problém focení chudoby je, když se to dělá proto, že je to jednoduché nebo snadno přístupné a můžete se díky tomu dostat na vyšší pozici.

Jaká je ta nejsmutnější věc, kterou jste viděl?
To je těžké říct, ale fotografování Kouřové hory nebyla smutná zkušenost. Vždy se snažím mít na paměti, že to je jejich realita. Samozřejmě, že je to nespravedlivá situace, ale existuje. Pokud dovolíte, aby se k vám pocity smutku dostaly, pak je velmi těžké dělat fotografický projekt.

Neštvou vás ty rozdíly?
Samozřejmě. Problém je v tom, že je to něco, co je po celém světě. Nemůžete proti tomu bojovat, ale jako fotograf můžete ty příběhy vyprávět a podávat o nich zprávy.



Více o projektu fotografa Manu Marta se dozvíte zde. Doufáme, že se vám článek líbil a ukázal vám, jak těžké to tam lidé mají.


FOTO & ZDROJ: vice.com