ASIANSTYLE

Zpěvák a herec Milan Peroutka (27), kterého zná většina lidí především z populární show Tvoje tvář má známý hlas nebo ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, vyrazil poprvé ve svém životě mimo Evropu. Namířil si to do Asie, konkrétně do Indie. Když soutěžil s Tvojí tváři, vybral si pro případ výhry organizaci Pinkcrocodile school, která podporuje děti se sluchovým postižením. Milan je jejím ambasadorem. A právě s tou do země ležící v jižní Asii, vyrazil. Nejel si tam tedy jen za poznáním, ale především pomáhat. V Hyderabadu například učil děti hymnu „Because I Hear I Live”, kterou složil s bráchou, aby podpořili povědomí o kochleárním implantátu, který se operuje do vnitřní časti ucha. Děti se s ním učí slyšet a zároveň mluvit. A tak jsou schopny se lépe začlenit do společnosti, která je k nim v Indii v opačném případě mnohdy nelítostná. Během „výletu“ Milan zažil také mnoho zajímavých okamžiků a poznal některé aspekty indické kultury.
 
Co jsi v Indii s organizací Pinkcrocodile school vlastně dělal?
Dělali jsme tu kampaň a natáčeli video. S bráchou jsme složili mezinárodní hymnu pro neslyšící. Ta kampaň má poukázat na to, že pokud se narodíte jako neslyšící, tak sluch je vlastně jediný smysl, který se dá navrátit. Jmenuje se to kochleární implantát. Člověku to dají do ucha a on se s tím musí naučit slyšet a na základě toho i mluvit. Takže ty děti musí absolvovat terapie. A právě to jim platí ta nadace, se kterou jsme tam dělali ta videa. Podobně jako tady se to dělá proto, aby se na to nalákali sponzoři, který by s tím mohli finančně pomoct, protože jde o finančně velmi nákladnou věc.


 
Vy jste tedy byli v nějaké konkrétní indické škole?
Byli jsme i ve škole i v nemocnici. Také jsme byli v místních slamech, kde jsme dělali rozhovory s rodiči, kteří mají neslyšící děti. Dávali jsme tam dárečky. Bylo to mnoho práce. Těch šest dní, co jsem tam strávil, bylo hodně intenzivních.
 
A jak se ti v Indii líbilo?
Je to poprvé, co jsem byl mimo Evropu a připravoval jsem se na leccos. Byl jsem zvědavý vlastně sám na sebe, jak to budu přijímat. My jsme tam totiž nebyli jako turisti, ale skutečně jsme tam šli například i do těch slamů, kam se normálně lidi moc nepodívají. Musím říct, že i přes to, že to je vzdálená země a kultura tam je hodně někde jinde, pro mne to bylo stále o tom, že jsme prostě lidi. Že máme všichni více méně stejné potřeby. Je pravda, že tam někteří nejsou tak materiální, ale o to více je to pro nás možná víc inspirující. Ty hodnoty tam jsou trošku jinde, ale lidé jsou tam vděční, slušní. A hlavně tím, jak mají barevnou estetiku, co se týče oblečení, příbytků atd., tak to tam nepůsobí jako chudá šeď, jak by si někdo mohl představovat. Je to hezky barevné! Pro mne to byl obohacující zážitek.


 
Jak na tebe působili místní obyvatelé?
Já jsem si s těma lidmi rozuměl. Bylo mi s nimi dobře. Rozhodně jsem neřešil nějaké rozdíly, jako v tom, jestli mají na čele tečku nebo jestli mají jiné náboženství.
 
A co se ti z té kultury tak nejvíc líbilo? Nebo je něco, co ses dozvěděl nového, či tě zaujalo?
Indové dělají hodně věci na zemi. A dělají hodně věcí společně. To se mi líbí. Například sedí tři ženy na ulici, jedna krájí česnek, druhá zázvor. Jelikož tam tolik nevládne svět internetu, tak tráví lidé více času spolu. To je možná to, co nám všechny ty vymoženosti v telefonech vzaly.


 
Máš odtamtud nějaký zajímavý zážitek?
Bylo zajímavé, že se semnou chodili někteří lidé i fotit. Ne proto, že bych byl Peroutka. Oni třeba přišli, jestli si na svůj telefon s nimi udělám selfie. Navíc, oni věděli, že jsme tam hlavně za tím účelem, abychom jim pomohli. Zajímavé bylo například, když jsme točili ve slamu v takové úzké uličce, tak se nikdo z nich nezeptal třeba: „Co tady děláte? Proč tady natáčíte? Naopak. Když si je chtěl člověk vyfotit, tak se usmáli a nikdo neměl nic proti. Jinak já mluvím pořád o slamech, ale i v Indii jsou například obchodní centra. Zajímavé je, že jsou tam u vstupů samé protiteroristické kontroly. Člověk prochází skenerem i do hotelu. Je to asi na základě těch útoků, které tam mají. Ale třeba u nás v médiích se o tomhle východním světě vůbec nemluví.
 
Já jsem viděla, že sis tam koupil kurtu (tradiční indický oděv pro muže, pozn. redakce), v které jsi potom chodil.
První den večer jsem si jí koupil a byl jsem v ní od druhého dne až do konce. Někdy jsem dokonce chodil i naboso, což bylo strašně osvobozující. Na o počasí úplně ideální a vlastně strašně příjemný.


 
V Indii je hodně specifické, ale velmi dobré jídlo. Jak ti tam chutnalo?
Všechno mají pořádně pálivé, což je asi dobrý, aby to člověka i pročistilo. Musím zaklepat, že to, čeho jsem se nejvíc obával, byly zažívací problémy. Naštěstí mě to nepotkalo. Každopádně to jídlo jsou všechno takové směsi. Je to hodně kořeněné anebo pořádně sladké. Každopádně, já rád ochutnávám, takže mám pocit, že jsem ochutnal snad každou indickou specialitu. Moc mi to chutnalo. Líbí se mi, že má vše silné aroma.
 
Co říkáš na indické ženy? Líbí se ti třeba, jak chodí oblékané?
Já jsem to moc nevnímal. Akorát jsem chtěl jedné Indce pochválit šaty a ředitelka nadace mi říkala, ať to nedělám, že by se mohla třeba cítit nekomfortně, že jsem jí pozoroval. Tam jsou tyhle věci trochu jinak vnímaný. Co se týče ženského oblečení, je to trochu takovej karneval. Všichni mají většinou šaty, které z ženských linií ani moc neukážou. Vím ale, že je tam ideál krásy, že čím jsou světlejší, tím jsou hezčí.


 
Když trochu odbočíme od té kultury, co říkáš na Bollywood a bollywoodské filmy?
Byl jsem v kině a dostal jsem tam rýmičku, protože všude jsou klimatizace. Ty já nesnáším moc libě. Ten film se jmenoval Secret Superstar. Čekal jsem od toho správnou bollywoodskou „srajdu“.
 
Tam hraje Aamir Khan. Jedna z největších bollywoodských hvězd.
Já jsem tam byl s místní obyvatelkou. Ona říkala, že tenhle chlap je velká hvězda. Takovej namakanej manažer. Mně u toho filmu bylo úplně jedno, že tomu nerozumím, protože jsem stejně rozuměl všemu. Je to asi klišé, protože je to taková krásná pohádka. Vlastně mě tenhle styl filmů asi baví. Trvalo to dvě a půl hodiny, hlavní hrdinka tam zpívala krásný písničky. Pak jsme to ještě poslouchal a sdílel jsem to na instastories. Takže abych to shrnul, Bollywood se mi líbí. Hlavně jsem byl nadšený z té hlavní hrdinky, které je tak 13 nebo 14. Ta byla moc šikovná. Hned jsem si ji našel na instagramu a označil jsem si jí, ale neodpověděla mi.