ASIANSTYLE

Jižní Korea

V Jižní Korei se používají ploché kovové hůlky společně s klasickou lžící - "Sujeo". Toto slovo vzniklo spojením slov "Sutgarak" (lžíce) a Jeotgarak (hůlky). Nikdy se však lžíce s hůlkami nepoužívají v jednu chvíli a neměly by se držet v jedné ruce, zvláště pokud jíte se staršími. Lžíci však v Koreji můžete použít třeba i na rýži, a ne pouze na polévku, jak je tomu v ostatních zemích zvykem.



Hůlky jsou kovové zejména ze dvou důvodů. Za prvé: původní korejská šlechta si nechávala vyrábět hůlky ze stříbra a střední a nižší vrstva se chtěla šlechtě co nejvíce přiblížit, a tak si nechávali vyrobit hůlky alespoň kovové. Za všechno může hlavně korejský "snob efekt". Korejci si velmi potrpí na to, jak jsou viděni ostatními a musejí si hlídat svou image, a pokud je něco v módě, chtějí to mít také. Stříbro bylo v minulosti považováno jako kov, který mohl odhalit jed a hůlky se tak měly při styku s jedem zabarvit. Druhým důvodem je pak známé korejské barbeque. Tento způsob přípravy masa a sdílení ho s ostatními se v Koreji natolik rozmohl, že používání více odolných hůlek mělo své odůvodnění. Kov přeci jen vydrží o něco více než bambus a plast. V dnešní době se však pro BBQ používají klasické kovové kleště a nůžky na stříhání masa. V neposlední řadě je třeba zmínit, že důvodem pro plochý tvar hůlek je prosté šetření materiálem.

Japonsko

Japonské hůlky jsou velmi odlišné od těch korejských. Nejčastěji jsou vyráběny z bambusu a plastu, ale mohou být vyrobeny třeba i z hlíny či drahých kovů. Co se týče tvaru, tak japonské hůlky jsou špičaté, většinou s vroubky na konci, a stejně dlouhé jako korejské hůlky. V Japonsku se lžíce příliš nepoužívá a pokud ano, tak ta přejatá z Číny - malá lžíce s širokým koncem.



Za špičatostí hůlek stojí fakt, že Japonci jí hodně ryb a mohou tak snadno odstraňovat kosti. Japonské hůlky jsou také o něco kratší, než jsou ty čínské. Japonci totiž věří, že jakmile se jednou hůlky dotknou jejich úst, zůstane na nich i otisk jejich duše. Proto se Japonci o své jídlo nedělí jako třeba v Číně či Koreji a hůlky mohou mít klidně kratší. Dalším rozdílem je také japonský způsob podávání jídla do pusy. Japonci vkládají jídlo do úst s hůlkami v devadesátistupňovém úhlu, zbytek Asiatů na to moc nedbá a většinou jsou hůlky v úhlu mezi sto osmdesáti a devadesáti stupni. Možná se to může zdát nepodstatné, ale Asiaté, a hlavně Japonci, si na tradice a způsoby velmi potrpí.

Čína

První hůlky, které poznaly svět se zrodily právě v Číně. Na rozdíl od dvou předchozích příkladů jsou čínské hůlky o něco delší a tlustší. Nejčastěji bývají vyráběny z bambusu či plastu. Hůlky mají povětšinnou jeden konec hranatý a druhý zakulacený. Nejsou však špičaté jako ty japonské. V Číně také používají vlastní tradiční lžíce, se kterými jí vývary a polévky.



Hlavním důvodem pro větší délku hůlek je sdílení většiny jídel s ostatními. Číňané se rádi dělí a dlouhé hůlky jim umožňují dosáhnout po celém stole. Nejlepším případem je tradiční "hot pot". Tento pokrm se skládá z vroucí polévky uprostřed stolu, do které si dáváte vařit syrové maso, houby, zeleninu a další ingredience, které jsou rozmístěny po obvodu celého stolu. Hůlky vám tak umožní dosáhnout na vše, včetně již uvařeného jídla na dně polévky. Tloušťka hůlek pak umožňuje nabrat více jídla než s ostatními hůlkami. Číňané více jedí v rodinném kruhu, a tak si mohou dovolit brát více jídla najednou.


Tradiční čínská lžíce

Vietnam a Thajsko

Ve Vietnamu můžeme nejčastěji narazit na hůlky podobné těm čínským. Naopak v Thajsku si původní obyvatelé oblíbili klasický příbor, který přejali ze západu. Později začali využívat i hůlek, ale jen na jídla, pro která se hůlky hodí více, například nudlové polévky.

Které hůlky jste si měli možnost vyzkoušet? A s jakými se vám jí nejlépe?