ASIANSTYLE

Jednou z oblíbených otázek lidstva je, čím se vlastně odlišujeme od zvířat. Okamžitá odpověď by byla, že kladením takovýchto zbytečných dotazů. Po nuceném krátkém zamyšlení jsem ale došla k tomuto závěru: Lidé se často ptají proč. Zvíře zajímá, CO bude mít k obědu, JAK zničit ty značkové lodičky, nebo, to už je však gramatika pro pokročilé, KUDY utéct, až přijdete na ten počůraný koberec. Zatímco nevinné lidské mládě se jednou podívalo na oblohu a zeptalo se: proč je modrá? Půda byla připravena pro kořeny světové mytologie.

Abychom ovšem mohli odhalit záhadu onoho hvězdného nebe nad námi, potřebujeme vědět, odkud se vzalo. Proto stěžejním bodem každé mytologie je legenda o stvoření světa a velmi často také její pozdější předělávky. Japonské národní písemné bohatství počíná kronikami Kodžiki z roku 712 n.l. a Nihon šoki vydanou přibližně kolem roku 720 n.l., které zaznamenávají genezi císařského rodu, po jehož rodokmenových větvích se vracíme až k samotnému stvoření světa. Kroniky tak prokazují božský původ panovníka. K příležitosti 1300. výročí od vniku byla údajně věrohodnější z obou knih, kronika Kodžiki čili „Zápisky o starých věcech“ Karlem Fialou přeložena do češtiny. (Podrobnosti si můžete přečíst zde.)

Japonské mýty a pohádky jsou nedílnou součástí prastarého folkloru vycházejícího ze šintoistické tradice. Při sjednocování ostrovů na konci 19. stol. si Japonsko uvědomilo potřebu stanovit nejen hranice územní, které nikdy de facto problémem nebyly, ale i kulturní. Těsně po restauraci císařské moci v roce 1868 vláda potřebovala upevnit postavení panovníka a vzbudit v lidech národní hrdost. Proto oprášila šintoismus jako základ ryze japonských tradic a učinila z něj něco podobného Západu známému pojmu „národní náboženství“. Šintoistické mýty o stvoření světa potvrzující výsadní postavení císařského rodu tak žijí dodnes.

A nyní k samotnému příběhu. Japonci nemají potřebu nás informovat o původu věcí. Seznamují nás rovnou s celou paletou neviditelných kami, jež v našem kulturním kontextu můžeme vnímat jako malé bůžky, duchy či esence věcí. (Více o tomto pojmu se dozvíte v některém z následujících článků.)  Zvrat přichází se vznikem dvou kami, kteří zahájí počítání generací, a tím objeví pro Japonsko pojem času. Dalším důležitým mezníkem je jejich osmá generace, opět rozená v páru, neboť ta je první, u které se dá mluvit o pohlavní rozdílnosti. Izanagi, mužský element, a Izanami, ženský element, jsou hned vyzváni ke stvoření Země. Sourozenci se tedy setkají na „Plovoucím mostě nebes“ a darovaným kopím osázeným drahokamy začnou míchat bahnitou hmotu pod sebou, dokud se nezačne srážet. Poté vytáhnou nebeskou vařečku a z kapek, které sklouznou z jejího konce, se stane první ostrov, první pevná půda. Izanagi s Izanami na ni stanou a vybudují zde nádherný palác a uprostřed ostrova ještě ohromný sloup.
   
Námluvy mohly započnout. Kami měli obejít sloup a setkat se za ním, snad pro trochu soukromí. Nicméně první potomek, jenž byl výsledkem tohoto spojení, vypadal jako pijavice nebo, jak uvádí jiné zdroje, stal se jím ostrov z látky podobné mlze. Zápisky se každopádně shodují na tom, že něco nebylo v pořádku. Do starých spisů jakoby pronikl závan konfuciánské tradice, neboť ostatní bohové byli přesvědčeni, že chybou bylo Izanamino přivítání svého milence. Žena by neměla promluvit první. Tolik k odkazu příštím generacím. Námluvní tanec kolem sloupu se tedy opakoval a Izanagi promluvil první. Z tohoto spojení se zrodilo osm velkých japonských ostrovů a mnoho dalších potomků.

A tak se stalo. Svět byl na světě. Možná, že někdy na otázku proč je opravdu nejlepší odpovědět prostě proto. Ale to bychom se ochudili o spoustu krásných příběhů, jako je tento, nemyslíte?


ZDROJ:  A History of The Japanese People: Capt. F. Brinkley. R. A.
FOTO: mitographos.blogspot.cz, myhostcenter.com