ASIANSTYLE

V době, kdy se Hou Yi dozvěděl o slavném mistrovi na severu, byl již známým lučištníkem. Přesto cítil, že jeho schopnosti zdaleka nejsou takové, jaké by mohly být. Z toho důvodu se vydal na náročnou cestu do severních hor, aby se mohl stát jeho studentem. Po třech měsících putování a pátrání konečně našel jeho dům. Avšak starý mistr jen mávl rukou. "Vůbec nejsem tak dobrý, jak se povídá. Krom toho, už jsem moc starý na to, abych někoho učil." Když se však Hou Yi nenechal po tři dny odbýt, tak nakonec alespoň připustil, že by to bylo možné. „Pokud opravdu chceš u mě studovat, musíš složit několik zkoušek.“ Hou Yi nadšeně souhlasil. „První je zkouška trpělivosti a odhodlání. Jdi domů a každé ráno a každý večer pozoruj třikrát po sobě, jak hoří tyčinka na domácím oltáři. Po třech letech se vrať a uvidíme jak dál.“

Hou Yi se vrátil domů a okamžitě začal plnit zadaný úkol. Ze začátku však byl vždy velmi rychle znuděný a netrpělivý. Přesto pokračoval dál. Po šesti měsících se pro něj pozorování hořící tyčinky stalo zvykem a začal se na něj dokonce těšit. Po třech letech zjistil, že kdykoli se jeho oči soustředí na nějaký předmět, zvětší se daná věc v jeho mysli, zatímco ostatní zmizí. Aniž si to uvědomoval, získal jednu z nejdůležitějších vlastností lučištníka – klidnou a koncentrovanou mysl. Nadšeně se opět vydal na sever. Mistr, ale jen suše poznamenal, že splnil první test a čeká ho další. „Tentokrát běž domů a celý den až do noci pozoruj očima pohybující se člunek na stavu, na kterém tká tvoje žena.“ Hou Yi se vracel zklamaný, ale řídil se tím, co mu bylo uloženo. Hnalo ho vědomí, že když vytrvá, bude se konečně moci stát mistrovým žákem. Ale stejně jako při cvičení s hořící tyčinkou se teprve až po půl roce dostavily první úspěchy. Po třech letech mu začalo připadat, že kdykoli pozoruje člunek, tak se jeho rychlý pohyb stále více zpomaluje. Aniž si to uvědomil, naučil se další důležitou část lučištnického umění – soustředění se na pohybující se cíl. Spokojeně se vracel na sever za mistrem.



Tam však na něj čekalo nemilé překvapení. „Splnil jsi druhý test,“ oznámil suše starý mistr. „Teď bude na řadě třetí. Půjdeš domů a tři následující roky budeš každý den vyrábět deset košíků na rýži.“ Takové košíky se vyráběly z ratanu a i dobrý řemeslník jich vyrobil jen pět denně – jak je možné jich udělat deset? S těmito myšlenkami se Hou Yi vracel zpět. Byl velmi zklamaný a jen to, že do cvičení vložil tolik času a energie ho přimělo pokračovat. Skutečně začal vyrábět deset košíků denně, i když zpočátku skoro nespal a ruce měl plné krvavých mozolů. Ale stejně jako předtím, po půl roce už nebylo tolik těžké denní limit splnit. Po třech letech zvládal Hou Yi vyrobit košíků dvacet. Až teprve nyní si uvědomil, že všechny tři testy byly vlastně samotným studiem lukostřelby. Se silnými zápěstími a rameny a soustředěnou myslí nyní dokázal střílet téměř dokonale.

Když se vrátil na sever, mistr pokýval hlavou. „Vedl sis dobře. Ale nemohu už tě naučit nic víc.“ S těmito slovy se obrátil a odcházel pryč. Hou Yi přemýšlel nad tím, jestli je opravdu možné, že celé učení se vejde do tří vět a rozhodl se mistra samotného podrobit testu. Založil šíp, zamířil a vystřelil na klobouk, který měl odcházející mistr na hlavě. Ten se rychle otočil a výstřelem vlastního šípu srazil ten první ve vzduchu k zemi.  Hou Yi bez váhání vypustil další. Situace se opakovala. Když však vypustil třetí, všiml si, že mistr už nemá v toulci žádné šípy. Mistr ale jen utrhl větev ze stromu vedle něj a použil ji k sestřelení třetího šípu. Překvapený Hou Yi pochopil další zásadní věc – to co mu žádný mistr nemůže předat je vlastní zkušenost. Tu musí získat sám.
 
Části příběhu jsou samozřejmě poněkud přehnané, ale byl často používán jako povzbuzení vůle, přemýšlení a získávání zkušeností vlastní praxí. A jak se tento příběh líbil vám? Myslíte, že může být pro někoho i dnes dobrou inspirací?


FOTO : chinese-warriors.com