ASIANSTYLE

Jídelní hůlky, v Japonsku zvané haši (箸), pocházejí z Číny, kolébky civilizací Dálného východu, kde se jich nejprve používalo při vaření, míchání a servírování, avšak nikoliv k jídlu samému. Nevíme, kdy přesně se začaly poprvé objevovat, ale první nález v podobě bronzových hůlek, vykopaných v Jin-sü, pochází z doby přibližně 1200 př. n. l. První písemná zmínka o nich se pak dá nalézt ve filozofickém spisu Chan Fej-c sepsaném Chan Fejem ve 3. století př. n. l. Jde tedy o vynález značně zaprášeného data.

Do okolních zemí – Koreje, Vietnamu a Japonska, kde se jich používá dodnes, se začaly šířit až v 5. století n. l., přičemž v Japonsku se na ně tehdy pohlíželo pouze jako na nástroj používaný při náboženských obřadech.

Jak je to ale s hůlkami dnes? Ve všech čtyřech výše zmíněných zemích a několika dalších, kde se používají občas, jde již o klasický „příbor“. Není však hůlka jako hůlka. Zatímco jsou čínské hůlky nejdelší a jen s minimálním zúžením, Japonci upřednostňují hůlky špičatější a jejich délka se pohybuje od 25 cm po menší rozměry pro ženy a děti. V Koreji se pak zase častěji setkáte s hůlkami z nerez oceli.

Materiál je jedním z hlavních prvků, jak od sebe hůlky rozlišit. Převážně se používají hůlky vyrobené ze dřeva nebo bambusu, jelikož z nich jídlo tolik neklouže. Je to snadno přístupný materiál a po nalakování a ošetření jsou i docela odolné. Ze dřeva se rovněž vyrábí tzv. waribaši (割り箸) – hůlky na jedno použití. S těmi se nejčastěji setkáte v restauracích, kde vám je donesou zabalené v papíru v podobě jednoho kusu naštípnutého dřívka. Sami si je pak musíte před použitím rozlomit a znehodnotit je tak pro další použití.

V posledních letech se ale proti dřevěným a hlavně jednorázovým jídelním hůlkám začínají ozývat ekologové. Však jen v Japonsku se takových hůlek spotřebuje 21 miliard ročně, tedy 200 párů hůlek na osobu ročně. To je pěkných pár stromů. V Číně proto na hůlky uvalili 5% daň, která se Japoncům ani trochu nelíbila. 90% jejich hůlek totiž pochází právě odtud.  

Dalším z materiálů je plast. Hůlky jsou sice snadno omyvatelné, dobře se přenáší a je těžší je zničit, avšak jejich povrch bývá kluzčí než u dřevěných hůlek a navíc se nedají použít při vaření, protože by je vyšší teploty mohly poškodit a z jejich povrchu uvolnit toxické látky.

Kovové hůlky, jak už jsem psala výše, se používají převážně v Koreji, ale najít se dají i jinde. Krom nerezové oceli, která se snadno udržuje a je odolná vůči teplotám, se používají i jiné, častokrát dražší kovy. V takových případech se však jedná o ukázku bohatství a hůlky nejsou ani tak jídelním nástrojem jako spíše ozdobou. Výjimkou jsou hůlky stříbrné nebo postříbřené. I ty si pořizují a hlavně v minulosti pořizovaly převážně bohaté rodiny. Ale důvodem nebyl jen jejich vzhled. Doposud se totiž věří, že pokud se stříbro dostane do kontaktu s jedem, zčerná. 

Krom toho se hůlky odlišují také podle své funkce. Máme tak proto hůlky rjoribaši, které se používají při smažení v hlubokém oleji, nebo saibaši (菜箸) určené k servírování.

Teď už ale k etiketě. Jak se správně hůlkami jí, vám vysvětlovat nebudu. Jednak to sama nezvládám a navíc je na internetu spousta videí a návodů, které si můžete najít sami. Co ale s hůlkami dělat či nedělat, až se s nimi naučíte jíst?

Pár základních NE, která byste si měli zapamatovat:

• Neolizujte je.
• Nekružte s nimi nad jídlem, zatímco se rozmýšlíte, co si vezmete.
• Neukazujte jimi, ani je nedržte v ruce, pokud již dlouho nejíte. Působíte agresivně.
• Nenapichujte na ně jídlo.
• Nemíchejte jimi polévku, ani se při snaze najít nejlepší kousek nepřehrabujte v jídle.
• Nezapichujte je do misky s rýží. Obětuje se tak předkům.
• Nepředávejte si s nikým jídlo z hůlek do hůlek. Vždy druhé osobě nabídněte svůj talíř, ať si vezme sama. Takového předávání se používá jen při pohřebním obřadu.
• Neberte si ze společných talířů svými hůlkami. Obvykle jsou k tomu v restauracích k dispozici speciální hůlky. Pokud ne, používá se k nabrání jídla silnějších konců hůlek. V takovém případě nejprve vezmete jídlo, položíte ho na svůj talířek a pak si ho úzkým koncem klasicky podáte do úst.
• Neodkládejte je na stůl. K jejich odložení je na stole obvykle malý stojánek nebo si v případě waribaši poskládejte papír, v němž byly hůlky zabalené, a položte je na něj.
• Nepokládejte hůlky tak, aby se vzájemně křížily. Opět to symbolizuje smrt.
• Hůlky pokládejte ve směru zprava do leva tak, aby jejích špičky směřovaly vlevo. Diagonální, vertikální nebo překřížená poloha není přijatelná ani v domácnostech, ani v restauracích.

Teď, když jsme si řekli, odkud se hůlky vzaly, na jaké typy můžete narazit a co s nimi nedělat, nezbývá, než vám popřát úspěšný boj s tímto prazvláštním jídelním nástrojem, nebo dobrou chuť, pakliže jste již zvítězili.


ZDROJE: wikipeadia.com, japan-guide.com