ASIANSTYLE

Hrdinou prvních dvou historek je Xi Kang, spisovatel, básník a taoistický filozof, jeden ze Sedmi mudrců bambusového háje. Největší proslulost však získal pro své umění hry na čínskou citeru guqin. Při jednom takovém večerním hraní u zapálené lampy se náhle objevila temná figura v dlouhém plášti s černým opaskem. Téměř vzápětí narostla do téměř dvojnásobných rozměrů a s hrdelním vrčením zakryla světlo lampy. Xi Kang jako čistokrevný taoista zachoval klid (i kdyby se hora zřítila k mým nohám, nehnu ani brvou), změřil si přízrak dlouhým pohledem a pak sfoukl svíčku se slovy: "Bylo by mi hanba bojovat o světlo s duchem, jako jsi ty". To rozzuřilo přízrak natolik, že neudržel svou hmotnou schránku pohromadě a roztekl se do velké kaluže krve. Jasný důkaz, že vzteklá povaha škodí sama sobě i na onom světě.

Druhé setkání Xi Kanga s nadpřirozenem mělo zcela opačný charakter. Stalo se tak během jedné z dlouhých cest z Luoyangu, když se navečer zastavil u pagody nazývané poeticky Měsíční svit a rozhodl se v ní přenocovat. Místní usedlíci ho sice varovali, že už v ní mnoho lidí zemřelo, ale to mu příliš strachu nenahnalo. Odbila půlnoc a Xi Kang stále hrál na svůj milovaný hudební nástroj. Znenadání se ozvalo několik hlasitých "hao!" vyjadřujících uznání. Xi Kang vyzval neviditelného neznámého, aby se představil.

"Jsem jeden z těch, kteří na tomto místě zemřeli," odvětil duch."Zaslechl jsem a zamiloval si tvoji hudbu. Také jsem kdysi hrával na guqin. Nedostalo se mi správného pohřbu, mé tělo je teď odpudivé na pohled a nemohu se ti tedy ukázat."

Xi Kang tedy pokračoval v hraní a duch ho při tom doprovázel. Druhou výzvu k tomu, aby se zjevil už neodmítl.

"Když slyším tuhle melodii, jsem sťastný tak, jako bych byl zase naživu," prohlásil.

Oba se dali do velmi odborné debaty o hudbě a technice hry. Ukázalo se, že duch má v tomto oboru opravdu hluboké znalosti. Zahrál dokonce jednu z obtížných klasických skladeb nazvanou Guang Lin San (广陵散) a Xi Kang musel uznat, že ji nedokáže zahrát tak dobře jako on. Nevyhnutelně se však blížil úsvit.

"Ačkoli jsme se znali pouze jednu noc, připadalo mi to jako bychom byli přátelé tisíc let. Teď se musíme navěky rozloučit," dodal smutným hlasem duch. Stejný smutek pociťoval i Xi Kang, který pokračoval dál ve své cestě.

A abyste měli jasnější představu, dovolím si nabídnout Guang Lin San k poslechnutí.



Opustíme teď neohroženého básníka a připojíme se k prodavači rachejtlí a dělbuchů jménem San Yi během jednoho večera oslav Svátku jara. Jak se tak trmácel uličkami se svým nákladem, vybafl na něj zpoza rohu démon rozhodnutý vyděsit jej k smrti. Aby tomu strašení dodal pořádné grády, zatřásl hlavou a ta se stala větší než sud na víno. San Yi zívl, otevřel deštník a zakryl jím démonovu tvář. Ten si uvědomil, že ho tak nikdo nevidí a začal řvát a kvílet. Prodavač začal vyvolávat své zboží a protože měl hlas vytrénovaný hlukem tržnic a chrámových poutí, nedal svému soupeři ani nejmenší šanci. Démon se nevzdával a začal růst do výšky. Na tváři měl potměšilý výraz. San Yi si zul sandály a začal s nimi žonglovat tak, že boty létaly výš než démon. Na toho už to byla moc silná káva a otevřel tlamu plnou děsivých, ostrých zubů a jazykem dlouhým jako chapadlo chobotnice. Prodavač vzal jeden ze svých menších ohňostrojů, dal si do pusy jeho druhý konec a zapálil ho. Vypadalo to jako by mu z úst sršel proud ohnivých jisker. Démonovi poklesla čelist a začal prosit, aby ho San Yi přijal za žáka. Ten kývl, vybral největší dělbuch a strčil ho démonovi do tlamy. Ozvala se mohutná rána a z nešťastného a nepříliš bystrého démona zbyl jen velký černý flek.

Tolik tedy slíbené historky. Pokud by vás zajímalo, kde by bylo možné najít další podobné, odkážu vás třeba na (velmi objemnou) knihu Podrobné zápisky éry Taiping (太平广记). Tato kniha byla poprvé publikována v roce 978 a obsahuje 7000 historek v 500 kapitolách s 3 milióny znaků. Prostě takové ideální čtení na dlouhé zimní večery. Vyprávěné příběhy pocházejí právě z ní.