ASIANSTYLE

Uličky Starého města v Šanghaji jsou vyhledávanou turistickou atrakcí a krom stovek starobylých budov s nejrůznějšími krámky, restauracemi a čajovnami ukrývají zahradu Yu Yuan a taoistický chrám Městského boha (Chenghuang Miao), který dal celému okolí jméno. V průběhu celého roku je zde rozhodně co vidět a ochutnat, ale není to nic proti tomu, když se přiblíží začátek čínského nového roku a Jarní festival.



 
Na fasádách budov se objeví nejrůznější postavy z legend, nad hlavami se na šňůrách pohupují stovky papírových luceren a na malých náměstíčkách narazíte na obří sousoší. Námětem je v podstatě cokoli z čínské historie či mytologie. Uvidíte generála Yue Fei s kopím, Tripitaku a Opičího krále, Lao C´ na vodním buvolu, Zhinu a Niulang na mostě z ptáků, Sima Xiangru hrající na guqin o hledání fénixe půvabné Zhuo Wenjun či tradiční čínská pagoda. Ale zlatým hřebem je jednoznačně vzepjatý kůň obklopený plejádou menších postaviček, lodí a zvířat, z nichž vyniká hlavně drak po jeho boku.




Na dvou místech přenechává asijská symbolika místo také západním motivům. Jeden celkem mile překvapil, druhý je sice notoricky obehraný, ale o to víc jak pěst na oko. Začnu tím horším a stačí jedno slovo. Sněhurka. Plus princ, čarodějnice a křoví v podobě sedmi trpajzlíků. Kdyby aspoň udělali babku s otráveným jablkem v podobě Gandalfa a někoho z těch sedmi jako Thorina. Ale nechť. Aspoň v protikladu vynikne to ostatní. O kus dál zahrada Edenu, Eva trhající jablko, Adam, různorodá zvířena a pohodový Bůh. To je v mých očích aspoň originální a navíc je tam propašovaná i symbolika koně. Proč ne. Jo ještě bych zapomněl na dva Amorky s lukem po stranách jedné slavobrány. Jde se dál.



Teprve po setmění ale vše vynikne v plné kráse a barevnosti. Nasvícení podtrhne slavnostní atmosféru a dá na odiv detaily, které v denním světle nejsou tolik patrné. Krom toho se části scének dají do pohybu. Většinou jde spíše o něco jednoduchého - natáčení hlavy, posouvání ruky, ale například u legendárních milenců jdoucích k sobě přes nebeský most to stačí k pěknému efektu. Nebo když se buvol podívá stranou a zablesknou svítící oči. Výzdoba podobného ražení je sice k nalezení i na jiných místech Šanghaje, ale asi nikde jinde se nesetkáte s tak velkou koncentrací (a kvalitou provedení) na tak malém prostoru.




Má to samozřejmě i svůj háček a tím je v tomhle případě množství návštěvníků. Jakmile začnou dny volna, změní se uličky na živé lidské řeky, atrakce jsou doslova v obležení a na vyhlášené knedlíčky ze stánku nebo jiné pochutiny si vystojíte hutnou frontu. Je jedno, jestli je to odpoledne nebo navečer. Dá se tomu sice předejít tím, že sem zajdete ve dnech před oslavami, kdy je výzdoba už hotová, ozkoušená a provoz je stále v normálu, ale ruku na srdce - přijdete tím o velkou část celkové atmosféry. Na koncertech také přežijete to, že chvílemi stojíte na jedné noze (a ještě ne na svojí).




Krom toho pokud se jen nenecháte slepě vést davem, tak najdete poloprázdná místa se skvělým rozhledem. Pro mě to byla čajovna v patře nad cik-cak můstkem vedoucím k zahradě Yu Yuan, kde jsem v poklidu popíjel Dračí studnu, sem tam přikousl kus tofu či křepelčí vajíčko (obě dávají k čaji zdarma) a pozoroval z okna cvrkot pod sebou.

Pokud vás tedy někdy zastihne Jarní festival poblíž Šanghaje, rozhodně si najděte jedno odpoledne a večer k návštěvě Yu Yuan a Chenghuang Miao. Za sebe mohu jen doporučit.



P.S.: Nic se nebojte, že o zahradu Yu Yuan a chrám Městského boha budete ochuzeni. Jejich čas přijde v jednom z budoucích článků.


FOTO: Tang Seng - AsianStyle.cz