ASIANSTYLE

„Šířilo se to jako virus,“ řekla Eva Wang během rozhovoru mezi dvěma kamarády kvůli pomoci obětem tajfunu, který nakonec skončil benefičním koncertem na ulici v Myeongdong.

„Původně jsme plánovali koledy. Ale dva dny poté, co jsme zaslali naši kolekci humanitární pomoci na náš facebook, nám volali ze všech stran. Bylo to ohromující, jak nám lidé vlastně pomáhají,“ řekla Eva Wang, která je prezidentkou Pinoy Iskolars in Korea (PIKO).

Společně s ní se dalších šest členů této neziskovky dychtivě dělilo o své úspěchy a o to, jak moc jsou potěšení ze svých zkušeností.

Podle Evy Wang, Ph.D. studentky Národní univerzity v Soulu, se 84 lidí (Korejců, mezinárodních studentů a přátel) 15. listopadu odvážilo ven do zimy kvůli pomoci během prvního dne zpěvem písní a shromažďováním humanitárních věcí. Během tří týdnů se jim podařilo získat 22 milionu wonů (přibližně 420 000 Kč) a 15 obrovských krabic věcí z celé země.

Skupina PIKO byla založena v roce 2006 s méně než 15 členy. Nyní má na kontě více jak 300 členů, kteří pracují jako výměnní studenti a výzkumní pracovníci v korejských univerzitách.

Kromě získávání finančních prostředků skupina aktivně pořádá akce kvůli spojení mezi korejskou a filipínskou kulturou.


Členové PIKO a doprovolníci pózují po balení humanitárních předmětů shromážděných prostřednictvím humanitárních akcí v Hyehwa Catholis Church v Soulu tento listopad.

Ronel Laranjo (25 let), který dobrovolně učí filipínskou kulturu v rámci programu, říká, že byl sklíčený, když se setkal s filipínsko-korejským dítětem, které popíralo své vlastní kořeny. „To dítě prostě řeklo, že je jen Korejec. Bylo to opravdu dojemné, když mě dítě nakonec zvolalo bratrem v tagalogu,“ prozradil Laranjo, který se specializoval na filipínskou literaturu a historii. „To mě motivovalo, abych se připojil k PIKO,“ dodal.

Wang říká, že v místních městech nemají velkou šanci zjistit filipínské kořeny. „Je to docela zajímavé, protože pro ně jsou Korejci, ale pro ostatní zase Korejci nejsou,“ řekla.

Když byla v organizování PIKO kulturního sezení s místními dětmi v Gwangju a Jeonju, byla překvapená, protože to bylo poprvé, kdy viděla filipínsko-korejské děti hrát filipínské hry. „Co mě nejvíce dojalo bylo po skončení akce, kdy utvořili skupiny a hráli hry. Nekrmili jsme je lžičkou, to je filipínská kultura. Je to více jak ukázat a říct jim, že to má stejný smysl i u nás.“

Wang říká, že děti se nenaučili jen filipínské hry, ale také si uvědomují, že mají větší společenství „Filipínských bratrů a sester“, kteří se mohou podívat do jejich rodiny.

„Doufám, že najdou svoji kulturní identitu - být Filipíncem není vlastně negativní, ale může to sloužit jako páka v globalizujícím se světě.“

S otázkou na korejskou multikulturní politiku řekla Eva Wang, že se vyvíjí. „S ohledem na to, že je Korea relativně nová v konceptu multikultury ve srovnání s Filipínami, je to krok dopředu, že se vláda snaží poslouchat různé ohlasy z multikulturní politiky.“ řekl Laranjo.

V květnu loňského roku skupina vedla rozhovor s ministerstvem školství, kde Wang prezentovala problémy, kterým zahraniční studenti čelí v Koreji.

Wang říká, že zatímco se vzdělání stává více obchodem, blahobyt migrujících studentů bývá často přehlížen. „Migrující pracovníci již mají své zákony. Každý uznává, jaké mají potřeby, ale nemyslí si, že by mohli mít studenti problémy.“

Judee Nemeno, která studuje Národní univerzitu v Soulu, například vznesla otázku ohledně zdravotního pojištění. „Pracuji v laboratoři, kde jsem denně vystavena chemickým látkám. Nikdo mi nic neřekl ohledně zdravotního pojištění. A i když ho chci, nevím kam jít.“ prozradila.

Další studentka Jacqueline Diaz mluví o některých případech, kde někteří filipínští studenti přišli do korejských škol na stipendium a pak opožděně zjistili, že museli pracovat jako lektoři angličtiny. „Problém je ten, když se tyto nesrovnalosti stanou a my nevíme, s kým si promluvit,“ řekla.

Spolu s těmito problémy Wang věří, že politika by měla klást větší důraz na posílení jednotlivce, než na automatické zajištění blahobytu. „Výuka není jen kulturní záležitostí, ale také pomáhá věřit v sám sebe, což je důležité. Čím více budete respektovat jednotlivce a jejich potenciál, je to část multikultury.“

Také zdůrazňuje, že uznává fakt, kde migranti a migrantky mohou mít vliv nejen jako přijemci ale také jako dárci a přispěvatelé, což považuje za velmi důležité.

„Zahraniční komunity nejsou jen o předvedení národního tance a ochutnání tradičního jídla. Všichni by měli potvrdit svůj potenciál jako jednotlivci stejně jako kolektivní možnosti ovlivňování multikulturní Koreje.“

FOTO & ZDROJ: koreatimes.co.kr