ASIANSTYLE

Otohime gicune (乙姫狐):

V doslovném překladu „Liščí princezna”. Byla kami pobývající ve vesnici Kjúhirota na hoře Hatahikijama vedle města Kašiwazaki v prefektuře Niigata - máme tedy co do činění s tzv. tenko „nebeskou liškou”. Proslavila se mezi tamějšími vesničany svými schopnostmi předvídat budoucnost a tím, že se jim nikdy neukázala, když ti jí pokládali své otázky - vždycky jen promluvila a schovávala se mezi stromy, aby ji nikdy nikdo neuviděl.

Princezna řešila běžné problémy normálních lidí. Pomohla zeměděleci, který přišel o svoje nářadí a šel za Otohime požádat o pomoc, a ta mu řekla, že je nechal hned vedle vlastní kůlny. Řekla vesničanům, kdo jim ukradl zásoby jídla a kde se ten zloděj momentálně nachází. Byla pro ně neskutečně velkou oporou.

Všechno se ale bohužel změnilo během jednoho podzimu, kdy zeleninová zahrádka jednoho zemědělce byla zahlcena divokými zvířaty. Udělal jediné, co mu zbylo -  připravil pasti. Farmář byl zrovna na cestě, aby se podíval, v jakém přesně stavu je momentálně jeho zahrada a uslyšel hlas místní bohyně. Tak okamžitě běžel k lesům, kde zanechal léčky, ale již bylo pozdě. Otohime zemřela.
 

Otora gicune (おとら狐):

Tato liška byla velmi netypická, protože údajně měla pouze jedno oko a tři nohy a bydlela v prefektuře Aiči. Nejvíce se proslavila kicune cuki, tedy liščími posednutí - říká se že měla ve zvyku posedávat hlavně nemocné. Měla velmi silnou osobnost a lidé, kteří jí byli napadení, prý přejali mnoho jejích vlastnosti, ale bohužel převzali také i ty negativní věci.

Otora gicune přišla o svoje oko během bitvy u Nagašina, kdy koukala na průběh války a náboj prostřelil její oko. Existují ale dvě verze, jak přišla o svoji nohu. První říká, že odposlouchávala rozhovor mezi generály na hradě Nagašino, když si najednou všimli stínu na šódži (japonských posuvných papírových dveřích) a báli se, že je možná někdo špehuje, tak jeden z vojáků mávnutím meče odřízl lišce nohu. Druhá verze tvrdí, že se jednoho dne proměnila ve vránu a seděla na římse. Najednou začala hlasitě krákat. Velice to naštvalo jednoho lučištníka a postřelil ji, kvůli čemuž přišla o nohu.

Mezi příznaky posednutí tímto kicune jókaiem také patří bolest levého oka a levé nohy - kromě převzetí bouřlivého charakteru, lidé také přebírali i tyto fyzické vlastnosti. Poté začínali donekonečna mluvit o bitvě u Nagašina a o tom, jak přišli o své části těla a také o dobrodružstvích, která přímo nezažili na vlastní kůži.

Vymítit takového démona bylo těžké i pro zkušené kněze - často to skončilo fiaskem. Z tohoto důvodu bylo obětem doporučováno navštívit svatyni Jamazumi (dnes ve městě Hamamacu v prefektuře Šizuoka) a podstoupit tam exorcismus. Bylo to z důvodu, že svatyně Jamazumi byla věnována vlkům a věřilo se, že jejich síla je schopna vyhnat všechna špatná kouzla, zlé duše dokonce i nemoci atd. Ke všemu lišky mají obrovský strach ze všech psovitých zvířat, a proto je takový rituál pravděpodobně nejlepší metodou pro člověka přepadlého kicune cuki.

Otora gicune byl jednoho dne zabit lovcem, když zrovna dřímal na břehu řeky Sai v prefektuře Nagano. Tím ale jeho odkaz údajně neskončil. Jeho potomci prý pokračovali v posednutí lidí a vyprávění skrze jejich ústa osud liščího předka.

ZDROJ: yokai.com