ASIANSTYLE

Nejdůležitější schopnosti a vlastnosti kicune jókaiů:

Nejzákladnější pravidlo, které musíme zmínit v případě kicune jókaiů je, že čím více má liška ocasů, tím je silnější, takže v případě, že někdy potkáte lišku s devíti ocasy, tedy nejmocnější, jaká může existovat, tak okamžitě utíkejte.

Musíte se také vyvarovat jejím nebezpečným trikům, tzn. změně své tělesné schránky na třeba velmi přitažlivou ženu. Takovým způsobem si vás zatáhnou do lesa a již si nebudou muset dělat starosti, co si dají k večeři.

Další nebezpečnou schopností lišek je něco, čemu se japonsky říká kicune cuki 狐憑き tzn. liščí posednutí. Patří mezi ta nejběžnější zvířecí posednutí v japonské kultuře a projevuje se poměrně zajímavými způsoby: člověk se začíná chovat dost divně a postupně se na jeho těle objevují charakteristické rysy pro lišku např. uši, drápy, špičatý tvar obličeje i ocas. Mnohem typičtější ale jsou tzv. hoši no tama nebo kicunebi, které se kolem nich objevují - zářivé světelné koule, které jsou často popisované jako hvězdy. Existují tři druhy kicune cuki: posednutí jedince, celé rodiny a posednutí někoho, aby se stal médiem. Jak se projevují tyto 3 jednotlivé typy? V případě jednotlivce je to velmi nebezpečné, protože ten začíná být velmi agresivní a nejde ho ovládnout - často se stává, že někoho zabije. Když se jedná o celou rodinu, tak ta se stává velmi bohatá a plodná - říká se jí kicune moči. Pokud jde o médium, tak většinou je použito k tomu, aby vyslovilo nahlas nějakou věštbu nebo vyzradilo nějaké tajemství.

Nejznámější mýty o kicune jókaích:



Kuzunoha (葛の葉)

Ráda bych se zastavila u jména této lišky, jelikož je velmi zajímavé. Znak 葛 (kuzu) (v dnešní době se již spíše zapisuje katakanou - クズ) označuje jeden strom, který nemá český název a vyskytuje se hl. v Asii - latinsky se jmenuje Pueraria montana var. lobata. Dohromady to tedy znamená listí „kuzuhového” stromu.

Kuzunoha byla bjakko (tedy bílým kiko) a manželkou Abe no Jasuna a matkou Abe no Seimei. Její příběh byl velmi oblíbený a najdeme spoustu kabuki a bunraku interpretací.

Bylo, nebylo... Za vlády císaře Murakamiho (946—967 n.l.) žil Abe no Jasuna, který byl známým omjódži (praktik techniky omjódó - dávné esoterické japonské kosmologie), který se rozhodl vrátit velkolepost rodu Abe poté, co se jeho otec nechal obelstít podvodníky. Jasuna jezdil pravidelně do provincie Šinoda navštěvovat svatyni boha Inariho Ókami a žádal kami o laskavost a pomoc s jeho předsevzetím. Během procházky lesem směrem k svatyni jeho cestu zkřížila bílá liška, která byla pronásledovaná lovcem. Mjódži věděl, jak jsou bílé lišky důležité pro boha Inariho, tak pomohl zvířeti utéct a rozčílený lovec se začal rvát se zachráncem. Pro Abeho to neskončilo dobře - srazil ho k zemi a byl vážně zraněn. Když si lovec uvědomil, že muže již zneškodnil, tak odešel. Když se Jasuna probudil, tak se z lesa vynořila krásná žena a řekla, že se jmenuje Kuzunoha. Ta ho doprovodila domů a starala se o něj, dokud nebyl úplně zdráv. Kráska chodila za ním každý den a mjódži se do ní zamiloval. Kuzunoha brzo otěhotněla a porodila Abemu syna a žili spolu šťastně, dokud její chlapeček nevyrostl a neviděl ji ve své pravdivě podobě bjakko. Bohužel, když její tajemství bylo objeveno, musela kicune opustit svou milovanou rodinu. Zanechala po sobě jenom báseň tanka:

恋しくば尋ね来て見よ和泉なる信太の森のうらみ葛の葉

Miluješ-li mě,
Ptej se, přijď, podívej se
Do Izumi, lesu Šinoda
Na roztrpčené kuzuhové listí.

Jasuna jel se svým synem na místo, kde předtím zachránil svou manželku a potkali ji tam naposledy ve svých životech. Na rozloučenou jim darovala křišťálovou kouli a zlatou skříňku.

Syn Abeho, přijal jméno Abe no Seimei, a díky darům svého otce a matky, se stal nejsilnějším mjódžinem v japonských dějinách.

Osangicune (おさん狐) nebo Osan

Patří mezi nejznámější kicune jókai a proslavila se hlavně změnami své vlastní podoby a dělání si legrace z lidí. V dnešní japonštině existuje slovo megicune (dosl. liščí žena) a značí to ženu, která má spoustu románků a často mění partnery - pravděpodobně to pochází od Osangicune.

Je velice oblíbená ve vesnici Eba (prefektura Hirošima) a prohlásili ji za vlastní, i když jim v minulosti způsobila mnoho problémů. Říká se, že v 80 letech byla matkou 500 lišek v okolí. Během druhé světové války byla v Japonsku určitá omezení jídla, a proto své děti v tomto období krmila. Dnes v Ebě najdeme její bronzovou sochu a její duše je zakotvená v malé šintoistické svatyni Marukojama Fudóin - zde se na ni můžete podívat.

Osan bydlela poblíž Eby a moc ráda se proměňovala ve lva a strašila v noci lidi na cestách. Jednou ji chytil nějaký obchodník a vyhrožoval jí, že ji spálí zaživa. Tak ho požádala o odpuštění a slíbila mu, že pokud ji pustí, tak se promění v daimjóův (nezávislý pán provincie) průvod. Timto samozřejmě obchodníka přemluvila a ten ji nechal být. Najednou se daimjóův průvod doopravdy objevil a muž byl upřímně uchvacen a chtěl Osan pochválit. Jenže brzo zjistil, že to nebylo žádné kouzlo, ale opravdový daimjó. Ten se cítil velice uražen a nechal obchodníkovi sťat hlavu.

Jednou Osan bydlela v provincii Tottori na místě, které se jmenovalo Garagara (poblíž dnešního města Tottori) a opět se ukazovala cestujícím a vábila je až k sobě domů. Jednoho dne se pokusila svést zemědělce Josobeiho, který věděl, že se v této oblasti potuluje jeden kicune jókai, a proto byl připraven Osan odolávat. Předstíral tedy, že se jí nechal svést a jde až k ní domů. Najednou ale rozdělal oheň a celá její magická podoba zmizela a ukázala se její liščí forma. Žádala Josobeiho o slitování a ten souhlasil, ale pod podmínkou, že už nikomu jinému neublíží. Souhlasila a utekla z Garagary. Jednoho dne potkala poutníka na cestě do Igy a zeptala se ho, jestli Josobei pořád žije. Ten řekl, že ano. Osan se vyděsila a okamžitě utekla mezi stromy do lesa.

Ve třetí části budeme opět pokračovat v mýtech o kicune jókaich. Řekneme si něco o liščí princezně a o zapomenuté lišce z města Nagašino.

ZDROJ: yokai.com
FOTO: wikimedia.org