ASIANSTYLE

Lexikální problematika tohoto slova je těsně spjata s sociálně-kulturním pozadím Japonska. Jejich smýšlení bylo významně ovlivněno buddhismem, šintoismem, konfuciánstvím, neokonfuciánstvím a taoismem. Tolik složitých řádů, náboženství a filozofií na jednom místě stvořily neuvěřitelnou kulturní směsici s mnoha různými překvapivými společenskými řešeními a hodnotami. Díky tomuto vzniká komplikovaný feudální systém, který platil dlouhá staletí. Důkazem je třeba vznik bušidó - morální kodex samurajů.

Podle šintoistické tradice byl císař přímým potomkem bohyně Slunce, Amaterasu a zároveň hlavou státu. Sloužily mu šlechtické rody, které fungovaly na konfuciánském principu: vládce - poddaný, otec - syn, manžel - manželka, starší bratr - mladší bratr, přítel - přítel. Každý ve společnosti věděl, jaké je jeho postavení a podle toho se také musel chovat. Hřebík, který vyčnívá, bude zatlučen - japonské přísloví.

Dochází tedy k obrovskému konfliktu mezi osobními city (nindžó) a povinnostmi (giri). Japonci cítili obrovskou zodpovědnost vůči rodině, císaři a státu. Byli schopni obětovat všechno jen proto, aby Japonsko uspělo, co vysvětluje seppuku, nebo sebevražedné útoky kamikaze během druhé světové války. Vzdát se té nejdůležitější věci na světě - vlastního života, se stalo pro Japonce tou největší úctou.

Japonsko ale prošlo modernizaci a je již někde úplně jinde, než v období Meidži, kdy všechny modernizace teprve začaly. Dnes Japonsko zdaleka nepřipomíná zemi, kterou po sobě v období Edo ponechali Tokugawové, kteří se zatvrzele snažili bránit všechny tradiční japonské hodnoty.

Dalším důležitým aspektem, na který nesmíme zapomenout je The Complete Manual of Suicide = Kanzen Džisacu Manjuaru (完全自殺マニュアル), kde Wataru Curumi popsal různé metody sebevraždy. Kniha byla vydána v roce 1993 a většina z nich byla koupena jako dárek. Každý způsob sebevraždy byl detailně popsán - byl rozdělen do kategorií jako: úroveň bolesti, problematika přípravy, úroveň ohavnosti, úroveň obtěžování ostatních, úroveň dopadu a smrtelnosti.

Nesmíme také zapomenout na Aokigaharu - les sebevrahů, který se nachází v blízkosti hory Fudži. Krásná a zároveň strašná příroda lesa je způsobena erupcí hory Fudži. Aokigahara se proslavila románem Seičóa Macumoty The black seas of trees = Kurai Jukai (黒い樹海), který končí tragickou smrtí milenců. Každý rok tam sebevraždu spáchá od 30 do 100 osob.

Dnes jsou sebevraždy v Japonsku pouhým mýtem. Na základě výzkumu World Health Organization se Japonsko umístilo na 26. místě (počet sebevražd na 100 000 lidí) a podle CIA je Japonsko až na 45. místě (počet sebevražd na 1000 lidí). V západních státech ale nadále přetrvává představa, že Japonci z jakéhokoliv důvodu neustále páchají sebevraždy.

Ve srovnání s Japonskem Česká republika je na tom o moc hůře. Podle výzkumu CIA se umístila na 31. místě. Slovensko na 74. místě. Největší problém s děsivě velkým počtem sebevražd občanů mají např.: Srí Lanka, Litva, Rusko, Polsko, Lotyšsko, Ukrajina, Mongolsko, Bělorusko, Surinam, Jižní Korea a Indie.