ASIANSTYLE

Na úvod jsme si vyslechli ministra Kim Sang-jina z korejského velvyslanectví v Praze a následovalo promítání filmu s názvem Courtesy to the Nation, který režíroval Gwon Hyung-won. O čem byl? 



Snímek nazvaný Courtesy to the Nation nám vylíčil životní příběh muže jménem Cahng Ki-hoon a události spojené s Korejským jarem roku 1991.



Co v tomto roce vlastně událo?
V roce 1991 byl na univerzitě MyungJi zabit policejními silami protestující student Kang Kyung-dae, načež následovalo 2400 pouličních shromáždění. Během měsíce zeměřelo 10 mladých lidí, přičemž 8 jich spáchalo sebevraždu, podobně jako náš Jan Palach. Muž jménem Cahng Ki-Hoon byl tehdejším vojenským režimem stíhán za údajnou pomoc a podněcování kolegů k sebevraždě. Byl zavřen do vězení a teprve po 24 letech se dočkal očištění svého jména. V tu dobu už bojoval s rakovinou jater.

Do poslední chvíle pořádal hudební recitály a ačkoli se zbavil falešného obvinění, které se stalo známé jako korejská verze "Dreyfus Affair", dostala hlavního hrdinu brzy ona zmíněná rakovina.



Jakmile tento velmi zajímavý film skončil, bylo možné si o filmu pohovořit přímo s režisérem Gwon Hyung-wonem a to formou otázek položených návštěvníky. K ruce měl českou překladatelku, takže českému obecenstvu nic neuniklo.

Mezi jednu otázku tak patřilo například, jak dlouho trvalo film natočit a sehnat materiál. Režisér na to odpověděl, že jeho předpoklad byl 1 rok, ale protáhlo se to nakonec na 4 roky a to kvůli mnoha důvodům. Natáčení prý bylo vlemi emotivní. Mnoho osob účinkujících ve filmu si myslelo, že nemají co nabídnout. Nakonec však nabídli mnohem víc než kdokoliv čekal. A tím nebyly jen vzpomínky, ale také emoce. Co se týkalo záběrů z demonstrací, tak ty se ukazovaly dle režiséra již dříve v korejských televizích, protože byly hodně důležité vzhledem k této udlosti v historii, ale co bylo pro něj nejtěžší, bylo najít fotografie aktérů, na nichž by se usmívali.

Také přiznal, že během natáčení došlo v Koreji k potrestání jednoho z tehdejších prezidentů a to jej velmi potěšilo. Film mu také přinesl velkou úlevu v tom, že věří, že díky vzpomínkám přeživších se s tou situací lze nějak vypořádat.

Na závěr své besídky nám režiséř řekl také něco bližšího o Cahng Ki-hoonovi. Prý mluvil několika jazyky: japonsky, korejsky, učil se francouzsky a také zvládl němčinu. Dle všeho také navšítil naše Československo a miloval hudbu. Během filmu jsme si jeho vášně pro hudbu mohli všimnout, neboť jej celý provázely jeho skladby, které hrál na kytaru.



Předposledním bodem programu bylo pak seznámení se s tradičním korejským likérem, čehož se zhostila malá galerie tradičního alkoholu ze Soulu a to The Sool Gallery. Velmi šikovný barista z hotelu Marriott v Soulu nám pak ukázal přípravu dvou vynikajících drinků z tradičního likéru.



Já jsem ochutnala Gosori Sour s velmi lákavou žlutou barvou, v němž bylo cítit vůni mandarinek, protože obsahoval mandarinkový džus a bazalku, kterou byla potřena hrana sklenice a která tam zůstala jako ozdoba. Samozřejmě nesměl chybět led a tradiční korejský likér. Víc vám o něm už ale neřeknu, protože povídání zaniklo ve velkém ohlasu přihlížejících. Fotografie budou jistě hovořit samy za sebe.



Nakonec, před podáváním degustačního jídla, které bylo mimochodem naprosto vynikající, jsme sledovali, jak se vyrábí tradiční korejský likér pod vedením zkušené ředitelky z The Sool Gallery.



Akci hodnotím jako velmi povedenou. Byla nejen podněcující, ale také velmi zajímavá. Drinky i pokrmy byly velmi chutné a show při jejich přípravě byla naprosto fascinující.

Během filmu jsem ani nedýchala a jakožto pistelka o historii korejského poloostrova se přiznám, že jsem se dosud událostem z novodobých dějin trochu vyhýbala.

Ale snad to brzy napravím.



FOTO: Kim Seo Hwa/asianstyle.cz
ZDROJ: Kim Seo Hwa, propagační materiály