ASIANSTYLE

Nicméně tento muž byl během svého života také generálním tajemníkem Korejské strany práce a to v roce 1946. 
 

Narodil se v malé vesnici Mangjongde poblíž Pchjongjangu. Jeho rodiče Kim Hjong Džik a Kang Pak Son byli prostí dělníci, kteří se v roce 1924 rozhodli emigrovat z anektované Koreje do nedalekého Mandžuska. Jméno Song Džu mělo zajistit, že se jednou stane oporou pro zemi.

Dobrou znalost čínštiny získal již jako dítě studiem na čínské škole. V roce 1923 se vydal na 250 kilometrů dlouhou cestu z Badaogou do Mangjongde. Tam studoval na škole Changdok a snažil si utvořit představu o situaci. V lednu 1925 byl jeho otec zatčen japonskou policií. V roce 1926 jeho otec zemřel a Song Džu se rozhodl nevrátit do Koreje dokud nezíská opět nezávislost. V témže roce byl přijat na Hwasong Uisuk, dvouletou politicko-vojenskou školu, která patřila protijaponské organizaci v Číně. Avšak půl roku nato školu opustil, aby se mohl věnovat revoluční činnosti. Pokračoval ve studiu na Yuwen v Ťin-lin. Kde v roce 1927 zorganizoval protijaponský svaz mládeže, který se stal doslova masovou organizací. Následoval komunistický svaz korejké mládeže a mnoho dalších.

I přes tyto informace je prvních třicet let Kimova života zahaleno rouškou tajemství. Je jisté, že právě v Mandžusku se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. Mnoho lidí tento fakt překvapuje, neboť jej všichni vídáme na obrázech, kde nám vojáka či odbojáře příliš nepřipomíná.

Měl mnoho titulů. V roce 1946 byl generálním tajemníkem Korejské strany práce. Mezi roky 1948 až 1972 byl premiérem a do smrti prezidentem. Celý svůj život byl ale hlavně politickým vůdcem Severní Koreje a to od jejího vzniku až do své smrti.

Navzdory mínění mnoha lidí, to byl velký muž, který v zemi vybudoval autokratickou vládu, ideologicky vycházející nejdříve z marxismu a leninismu a od poloviny šedesátých let z vlastní varianty socialismu, takzvaného čučche. Co to vlastně je? Dá se to označit jako oficiální státní ekonomická doktrína a ideologie, jejímž hlavním principem je dle severokorejských zdrojů teze „člověk vše vede a vše rozhoduje“ nebo také  "spoléhejme na vlastní síly". Kim Ir Senova osoba se stala předmětem kultu osobnosti, který spolu s hlavními rysy státní moci vedené jeho potomky přetrval dodnes. Jeho vláda bývá označována jako totalitní komunistický režim a bývá srovnávána s vládami Stalina a Mao Ce-tunga v sousedním Sovětském svazu a Čínské lidové republice.

Po změně jména sáhl v roce 1935, kdy se stal politickým komisařem skupiny čítající 100 až 200 mužů. Po několika letech partyzánského života zanechal a kolem roku 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila.

Dne 9. září 1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika. V jejím čele stanul Kim Ir Sen jako předseda vlády. Dle všeho bylo hlavním cílem Severní Koreje sjednocení celé Koreje pod komunistickou vládou. Právě tehdy začal Kim Ir Sen vyjednávat s hlavními komunistickými vůdci své doby Stalinem a Mao Ce-tungem o napadení Korejské republiky.

Z toho můžeme poznat, že byl přímým iniciátorem korejské války v letech 1950−1953 a nese hlavní odpovědnost za několik milionů obětí. Během této ničivé a tragické války a dalších deset let po jejím skončení, probíhala likvidace oponentů Kim Ir Sena a také bylo zakázáno náboženství. Dále probíhalo ničení hodnotového systému severokorejského obyvatelstva.

Nelze úplně vyčíslit kolik lidí zemřelo mezi lety 1945 až 1958, ale jisté je, že se jednalo o mnoho významných osobností, včetně představitelů náboženských obcí v zemi. Proti všem věřícím zavedl tvrdé represe. V této době také došlo k jednomu z nejhorších tažení proti křesťanům ve 20. století. Kvůli tomu všemu se vytvořilo v Koreji jakési duchovní vakuum, v němž se zrodilo již výše zmíněné čučche.

Od roku 1972 vešla v platnost nová ústava a Kim Ir Sen se stal prezidentem. Jeho mandát měl vždy petiletý cyklus a každých pět let byl znovu zvolen. Zemřel 8. července 1994 a tehdy mu byl udělen titul věčný prezident a funkce "pozemského" prezidenta byla z ústavy vypuštěna. Svá poslední léta dožíval Kim Ir Sen v atomovém krytu, protože se v době rozpadu komunistického bloku ve střední a východní Evropě obával o svoje postavení. Dnes je jeho tělo uloženo v mauzoleu.


ZDROJE: Kim Seo Hwa/asiantyle.cz; Carter J. Eckert et col., Dějiny Koreje, Praha 2009, Nakladatelství Lidové noviny, ISBN: 978-80-7106-5; globe24.cz; kldr.info; 
FOTO: wikipedia.org