ASIANSTYLE

V předchozím článku jsme se dočetli o vývoji Päkče a Kogurja jako centralizovaných států. Dnes je na řadě Silla.

Silla vznikla ze státečku Saro v jihovýchodní části Koreje. Mezi lety 356 a 402 za vlády krále Nämula se na území dnešní provincie Severní Kjongsang rozkládalo poměrně velké společenství. Jak vzniklo? Nejspíše dobývacím úsilím jako ostatní státy a také vzájemnými dohodami a různým spojováním.

Královský trůn, na němž se původně střídaly tři královské rody, v tomto období uchvátil a dědil rod Kimů, z něhož pocházel i král Nämul. Během své vlády se tento panovník pokusil získat pomoc Kogurja a odrazit neustálé nájezdy na království Silla ze strany Päkče, využívajícího též pomoci Kaja (společenství vzniklé na dolním toku reky Naktonggang) i japonského Wa.
Snaha krále Nämula byla úspěšná, ale problémy, které měla Silla s vnějšími nepřáteli, vedly ke zpomalenému vnitřnímu vývoji.

První výrazné kroky k centralizaci státní moci v Sille byly podniknuty někdy ve druhé polovině 5. století. Po celé zemi byly zřízeny přepřažní stanice a v hlavním městě vznikla tržiště nabízející zboží z různých oblastí. 

Někdy v roce 433 se Silla spojila s Päkče, aby mohla vzdorovat tlaku, kterému byla vystavena na svých hranicích s Kogurjem. Svazek Silly s Päkče se pak nadále upevňoval a tyto dvě země několikrát provedly společné vojenské akce. 

                                                                                                                                                

Avšak teprve za vlády krále Čidžunga, který vládl mezi lety 500 až 514, dosáhla Silla výrazného pokroku v oblasti zemědělské technologie. Začalo se orat pomocí pluhu taženého voly a byla vybudována četná zavlažovací zařízení. Je jisté, že následný nárůst zemědělské produkce urychlil společenský a kulturní rozvoj a postupně došlo i ke změnám v politické sféře, přičemž země přijala název "Silla" a pro označení vládce byl přijat čínský termín wang, čili král.
Na tyto základy dále navázal král Pophung, vládnoucí v rozmezí let 514 až 540, za jehož vlády se již jednalo o státní strukturu typickou pro centralizovaný stát. Někdy v roce 520 své vlády vydal zákoník pro státní správu, který prý členil úřednické hodnosti do sedmnácti stupňů, přesně předepisoval, jak má vypadat oděv těchto úředníků a institucionalizoval tzv. systém kostí.

Další významnou událostí za vlády krále Pophunga bylo oficiální přijetí buddhismu jakožto státního náboženství, k čemuž došlo zřejmě v roce 535. Právě buddhismus představoval výrazné posílení národní jednoty a soudržnosti v nově centralizované Sille, která již byla dostatečně silná, aby proti nepřátelům vystoupila více útočně.
Její rozpínavost se během let několikrát projevila, ale teprve král Činhung, nástupce Pophunga, dokázal dosáhnout největšího územního rozmachu.

V roce 551 Silla s Päkče zaútočili v povodí řeky Hangang na Kogurjo, ale v momentě, kdy Silla obsadila oblast na horním toku řeky, vyhnaly její jednotky armádu Päkče z území i na dolním toku.

To samozřejmně velmi rzzuřilo krále Päkče a v roce 554 podnikl útok na Sillu. Ale bezúspěšně a navíc byl v  bitvě zabit.

Obsazení oblasti kolem řeky Hangang dodalo Sille mnoho sil a zároveň jí otevřelo cestu k přímému spojení s Čínou přes Žluté moře.

Během následujících let posunula Silla své hranice až k nížinám u dnešního Hamhungu a král tím korunoval své dobyvatelské úspěchy.

Toto období skončilo smrtí královny Jindeok ze Silly, nástupkyně královny Seondeok a zánikem systému "posvátných kostí" .

V 7. století se pak Silla spojila s čínskou dynastií Tchang a v roce 660 si konečně podmanila Päkče. Následoval další úspěch a to dobytí Kogurja na severu.

Dynastie Tchang ale neměla v úmyslu ponechat poloostrov v rukou Silly. Na místě bývalých pěti provincií království Päkče vytvořili pět správních okruhů a začali tuto oblast přímo spravovat. Tehdejšího krále Munmua jmenovali místokrálem a následně vytvořili další správní okruhy na bývalém území Kogurja a zároveň zřídili v Pchjongjangu takzvané "Místodržitelství na uklidnění Východu". Silla ovšem nebyla ochotná toto přijmout.

Dlouhá desetiletí trvalo, než Silla odrazila ozbrojenou agresi dynastie Tchang a zachovala nezávislost Korejského poloostrova, což má nesmírný historický význam, neboť ctižádost dynastie Tchang zničit Päkče a Kogurjo a dobýt následně i Sillu, čímž by se celé Mandžusko a Korejský poloostrov dostaly pod tchangskou nadvládu, by vedla k problémům a korejská společnost a kultura by se nesporně pod politickou nadvládou dynastie Tchang nemohla vyvíjet bez překážek. Naštěstí byla Silla schopna odolat tchangskému útoku, a zachovat tak národní nezávislost.

Význam sjednocení země Sillou spočívá ve vytvoření prostředí, kde mohl proces utváření korejského národa probíhat svobodně a nezávisle. Avšak ke sjednocení země Sillou nedošlo na celém území, na kterém se původně rozprostírala Tři království. Ve skutečnosti vetšina území bývalého Kogurja zůstala vně Silly.

V oblasti rozprostírající se na severu za řekami Ja-Iu a Tumangang našli útočište uprchlíci z Kogurja a založili zde království Parhä a rovnež nejsevernější oblasti Korejského poloostrova přešly pod jejich kontrolu. Oblast Liao-tungu se pak stala součástí tchangské říše.

A co Parhä? Další vývoj Silly? O tom až příště.