ASIANSTYLE

Festival hvězd neboli svátek Tanabata 七夕 (7. večer) vznikl spojením čínské tradice a legendy s japonským šintoistickým rituálem, kdy kněžka miko obdarovala božstvo látkou zhotovenou na tkalcovském stavu tanabata (棚機) a prosila o ochranu a dobrou úrodu. Čínské jádro tvoří festival Qixi (七夕節) známý také jako Qiqiao (乞巧節), kdy dívky ukazovaly své dovednosti a prosily božstvo o zdokonalení jejich tkalcovských dovedností, které byly vizitkou dobré manželky, a doufaly v nalezení dobrého manžela.

Tato čínská tradice má však kořeny v legendě, kterou Japonci znají jako příběh božstev Orihime a Hikoboshiho, kteří se mohou setkat jenom jednou do roka. Orihime (織姫), která reprezentuje Vegu, 5. nejjasnější hvězdu na obloze, jež je součásti souhvězdí Lyry, vynikala v tkaní látek. Za to byl její otec, Nebeský král (天帝), velmi hrdý a umožnil jí setkat se s Hikoboshim (彦星), který byl pasákem krav na opačné straně Mléčné dráhy. Ten reprezentuje hvězdu Altair, která je nejjasnějším bodem souhvězdí Orla a spolu s Vegou, Denebem tvoří Letní trojúhelník. Orihime, která se bála, že nikdy nenajde lásku kvůli nekončící tkalcovské práci, se zamilovala do Hikoboshiho, ale po svatbě oba zapomněli na své povinnosti. Orihime přestala šít látky a nebeská zvířata, která měl Hikoboshi na starost, se rozutekla po celé obloze, což Nebeskeho krále rozlítilo a manžele rozdělil. Pohnut pláčem své milované dcery poté povolil, aby se mohla se svým milým opět setkat 7. dne 7. měsíce v roce. Mléčnou dráhu (天の川 ), která je v příběhu připodobněna řece, mohou milenci překročit jenom diky mostu, který pokaždé musí vytvořit straky. Řiká se, že když tento den prší, tak straky nepřilétnou a Orihime se nemůže se svou láskou setkat.

​

 

Tento střípek čínské tradice, který pro Japonsko v 8. století zprostředkovala císařovna Kóken (孝謙天皇), se spojil s domácí tradicí a v následujících obdobích došlo k jeho rozšíření. Tehdy také japonské dívky prosily božsvo o lepší zručnost v šití a zvládnutí ručních prací, zatímco chlapci, kteří si mohli dovolit vzdělání, žádali, aby se zlepšili v kaligrafii. Svá přání psali tuší, pro jejíž přípravu mohla být použita dokonce rosa, na proužky papíru, který dlouhou dobu byl vyráběn jen v 5 různých barevných variantách. Modrá nebo zelená barva byla spojena s vlídností jakožto konfuciánskou ctností a elementem dřeva a tuto barvu papírku lidé volili pro přaní, v rámci kterých jim šlo o vnitřní sebezdokonalení. Červená barva, spojená s ohněm a úctou, obsahovala přání, u kterých člověk chtěl vyjádřit vděčnost či hluboké emocionální cítění. Na papírcích fialové barvy, která je asociována s vodou a moudrostí, se skví přaní týkající se studií či uměleckých řemesel, na papírcích žluté barvy, která reprezentuje zemi a důvěru, jsou přání týkající se mezilidských vztahů, a papírky bílé barvy, která hovoří o morálce a vystihuje element kovu, nesou přání spojená se správným chováním a dodržováním pravidel. V dnešní době se již setkáme s těmito papírky tanzaku 短冊 v různých barevných provedeních.

Po napsáni přání, která mohou mít podobu básně, jsou papírky připevněny na bambus, který je i s dalšími ozdobami poslán po řece nebo spálen následující den. Tanabata se slaví podle regionů v různou dobu, ale první oslavy spojené s přehlídkami, stánky s dobrým jídlem (v tuto dobu se často jí tenké pšeničné nudle soumen) a psaním přání začínají v Japonsku 7. července. V některých oblastech se však oslavy ustálily na době okolo 7. srpna, což je způsobeno posunem silunárního kalendáře oproti gregoriánskému, a právě na toto období připadá také nejznámější festival hvězd odehrávající se v městě Sendai.