ASIANSTYLE

Kdo?
V roce 2000 se do Japonského slovníku dostal nový termín – hikikomori, který byl označen za nový sociální fenomén japonským psychologem Tamaki Saitem. Saito popisoval narůstající počet mladých lidí, kteří se kompletně vyhýbají společnosti. Netrvalo dlouho a tento název se dostal do povědomí veřejnosti a byl dokonce definován jako určitý sociální status. Japonský ministr zdravotnictví popsal hikikomori jako lidi, kteří odmítají opustit svůj domov a uzavírají se v něm dobrovolně po dobu delší než šest měsíců, aniž by pro to měli nějaký zdravotní důvod (myšleno například něco jako zranění a podobně). Současné studie však uvádějí přímo několik definic pro to, aby byl mladý člověk označen za hikikomori: 1) tráví většinu času doma, 2) vyhýbá se sociálním kontaktům, 3) tyto symptomy mu zasahují do jeho normální životní rutiny nebo sociálních aktivit, 4) svoje odcizení vnímá jako součást svého ega, 5) tento stav trvá aspoň šest měsíců, 6) nemá žádnou prokazatelnou fyzickou nemoc, která by byla příčinou sociální abstinence.

Většina hikikomori tráví svůj den surfováním po internetu, sledováním televize, čtením knih a mangy nebo hraním počítačových her. Často také jejich život funguje na převráceném biorytmu – spí ve dne (někdy až 16 hodin denně) a aktivní jsou v noci. Mnozí z nich jsou bez práce a jedná se o (nedostudované) vysokoškoláky či středoškoláky, kteří často nemají moc přátel nebo vůbec žádné. Počet hikikomori v Japonsku se v roce 2006 pohyboval kolem 250 000, v současné době se počet takových lidí odhaduje na jeden milion (cca 1% obyvatel). Jejich věk se pohybuje od 20 let do cca 40 let a přepokládá se, že ti starší patří k první generaci hikikomori a ve své izolaci strávili několik let, ne-li desetiletí. V poslední době se hikikomori začínají objevovat jak v Koreji, tak i v západním světě, Americe a Evropě (ať je polský film Sala Samobójców sebevíc pateticky emo, vypráví v podstatě příběh kluka, který se stal hikikomori).



Proč?
Existuje několik důvodů, proč se mladí lidé rozhodnou dobrovolně uzavřít před společností a většina těchto důvodů funguje provázaně na sebe. První z nich bývá psychologické povahy. Někteří z hikikomori mohli zažít nějakou traumatickou situaci, na jejímž základě se uzavřeli do sebe, jiní mohou trpět vyhýbavou poruchou osobnosti, sociální fobií nebo různými typy autismu. Druhým důvodem je i částečný kulturní a sociální předpoklad k tomu, aby se někdo stal hikikomori. Nemůžete se na několik měsíců nebo let uzavřít do svého pokoje jen tak, aniž byste měli určité sociální nebo finanční zázemí (to však automaticky neznamená, že hikikomori pocházejí jen ze střední a vyšší třídy). To zázemí hikikomori poskytuje jeho rodina, v Japonsku nejčastěji matka, na kterou se postižený „věší“ až s nebezpečně freudiánskou láskou, proto mezi hikikomori výrazně převažují muži a to z 80%. Někteří tak žijí v domě s rodinou, izolováni v jednom pokoji, jiné naopak rodina finančně podporuje na dálku (a často ani neví, že jejich potomek je hikikomori).

Další příčinou může být tlak rodiny a společnosti na jedince, aby byl co nejvíce úspěšný. Hikikomori často pocházejí z rodin, kde jejich rodiče dosáhli vysokých pracovních a životních postů a to samé vyžadují od svých potomků, kteří však nemusí dosahovat takových výsledků, mohou být šikanováni ve škole, stresováni a to vše vede k uzavření se do sebe, frustraci, a až k hikikomori způsobu života. Posledním okruhem, který se často dává za příčinu vzniku hikikomori je finanční krize. Mladí lidé (nejen v Japonsku) mají problémy se sehnáním práce, často po ukončení vzdělání berou za vděk jakoukoli manuální praci (až 20% vysokoškolských studentů) nebo práci na poloviční úvazek (tzv. freeter), což je demotivující a někteří z nich proto rezignují na tuto cestu úplně.   

New Start
Tak se jmenuje jedna z organizací, která pomáhá hikikomori dostat se zpět do normálního života. Poskytuje jim psychologické poradce, pomáhá s resocializací a sehnáním práce. Ne všechny případy končí šťastně a někteří pokračují ve své izolaci nebo sáhnou až k sebevraždě. Protože se zároveň tihle odloučenci od společnosti stávají problémem (ekonomickým i sociálním) nejen v Japonsku, začínají se jimi zabývat i různé odborné studie, které se snaží najít nejen další příčiny, ale i způsoby prevence, jak hikikomori problematiku minimalizovat. 
 
 

PS: Jak jsem se k této tématice dostala? (Kromě toho, že za sebou mám polo-hikikomori období.) Díky NHK ni yōkoso! - anime (existuje i manga), které patří mezi mé TOP. Nejenže sociální „lůzrové“ v podání otaku, hikikomori a freeterů jsou v něm hlavními hrdiny, ale také je to skvělý příklad anime, kde jsou všechny žánrové prvky postaveny do parodické pozice a na hikikomori tématiku se tu nahlíží ne skrz lítostivý balast, ale seriózně v kombinaci s nejčernějším humorem.


ZDROJE: wikipedia.org, Hikikomori - Japan's Lost Generation: Michael J. Dziesinski
FOTO: bushidojo.wordpress.com, blogspot.com