ASIANSTYLE

Přesně tak. Penanggalan má vizáž velice peprné noční můry. Doslovný překlad znamená "hlava s tančícími vnitřnostmi" a tento poetický popis je nadmíru trefný. Vždy jde o ženu či dívku. Tvář mívá krásnou nebo alespoň půvabnou, ale od krku dolů se skládá jen ze změti vlasů a visících vnitřností, které dokáže ovládat podobně jako chapadla chobotnice. Noční tmou pluje jako obří medúza a hledá v ní svou budoucí, nejlépe spící oběť. Za tou se dostane například nezajištěným oknem a podle některých vyprávění je schopna protáhnout se jako améba škvírami v podlaze. Jak se dá odhadovat, patří do jejího jídelníčku čerstvé maso a krev a ústa má plná velmi ostrých zubů. Největší pochoutkou jsou pro ni novorozeňata, porodní krev nebo krví nasycená placenta. Ne vždy jsou nutně agresivní. Někdy jsou pro tuto laskominu schopny trpělivě vyčkávat na střeše a v nestřežené chvíli prostrčit svůj dlouhý jazyk dolů a slízat vše co po porodu zbylo. Důsledky jsou však i v tomto případě pro oběti, kterým krev patřila, kritické. Přichází na ně horečka a záhadné onemocnění, jenž z nich udělá vyschlé trosky. Stačí, i když se o vás jen vnitřnosti penanggalan otřou - máte zaručenou mokvající vyrážku, se kterou vám bude schopen pomoci jen zkušený místní šaman.

Doménou penanggalan je noc. Pokud ji zastihne úsvit ve své dravé podobě venku, pak nevratně umírá. Proto má někde v skrytu připravené bezhlavé tělo, do kterého se přesně napasuje a přes den pak působí jako na první pohled obyčejný člověk. Rozeznat ji lze podle jemného zápachu octa, jenž ji všude doprovází. Proč zrovna ocet? Když totiž přilétne zpět ke svému tělu, jsou její vnitřnosti natolik nacucané a nabobtnalé krví, že je musí na chvilku ponořit do octa, aby se opět scvrkly a ona se do něj opět bez problémů vešla.


Penanggalan unáší novorozeně       

Osvědčenou ochranou jsou proti ní ostnaté listy místní rostliny Mengkuang, které se přibijí kolem oken a dveří. Další možností je pěstovat pod domem ananasy, které bývají také pořádně pichlavé. Do těchto ostnů by se totiž vnitřnosti penanggalan nadobro zamotaly a ona by zůstala nadobro uvězněná. Dostihlo by ji pak slunce nebo mačety obyvatel. Nemá také ráda nůžky, a proto si je někdy těhotné ženy dávají v noci pod polštář. Nejjistějším způsobem, jak penanggalan zničit je však sledovat odkud létá, připlížit se k jejímu tělu a nasypat krkem dovnitř střepy nebo jej docela spálit. 

A jak tato děsivá bytost vlastně vzniká? Podle pověstí jde o lidi prokleté kvůli používání černé magie a porušování místních tabu. Vůbec první penanggalan však prý byla kněžka, která se kdysi rituálně koupala v posvátném prameni, když nečekaně zezadu vstoupil neznámý muž. Trhla hlavou nazad tak prudce, až se jí oddělila od těla, a plna vzteku nad pokaženým rituálem se vrhla na svou první oběť.  

Co říci závěrem? Netrhejte příliš hlavou, když se leknete, zavírejte v tropech okna a dveře a dávejte na sebe v malajsijské džungli dobrý pozor. Penanggalan se v ní neplíží sama a má poměrně velký počet obskurních bratříčků a sestřiček.


FOTO: Kurt Komoda / flickr.com (as Creative Commons)