ASIANSTYLE

Jelikož mám tu možnost strávit v Koreji dva semestry jako výměnný student, Korea mi už za pět měsíců strávených zde odhalila mnohá tajemství a dokázala radikálně změnit můj pohled na tuto zemi od chvíle, kdy jsem poprvé přistál na letišti v Inčchonu.

Korea se může turistovi jevit jako úžasná země. Během padesáti let se dokázala vyhoupnout ze spodní příčky ekonomických statistik na čtvrté místo a Soul je dnes perfektním příkladem moderního města. Tato rychlá změna s sebou však přinesla i vlnu negativ, a to hlavně co se týče korejské společnosti. Pokud se vám zdá rozdíl mezi českými vnoučaty a jejich prarodiči velký, představte si, jak to vypadá v Koreji, kde mladá generace zažívá moderní boom a stará generace ještě pamatuje největší chudobu z dob japonské okupace a korejské války.

V tomto článku bych se však rád zaměřil na jednu určitou vlastnost, která korejským občanům velmi znesnadňuje život: soutěživost. Přestože se může zdát velmi neškodné, soutěživé chování provází Korejce už od narození na každém kroku. Děti jsou již v raném věku tlačeny k co nejlepším výsledkům, a pokud dítě zaostává, je považováno v lepším případě za hloupé a často bývá diskriminováno. To samé platí ve škole, kde se konkurence rozšiřuje o spolužáky. Každý se jednoduše snaží být nejlepší. V Koreji existuje systém, který podle vašich známek určí, na které školy se můžete hlásit. Lepší škola pak znamená větší prestiž a větší šanci na získání dobrého zaměstnání, a tak je dítě tlačeno rodiči k nepřetržitému učení. Rozdíl mezi západním a východním světem je v tomto ohledu značný. Zatímco na západě pomalejšímu dítěti učitel řekne, že vše bude dobré a hlavní je být sám sebou, na východě vám sám učitel vmete do tváře, jak jste hloupí, a že je potřeba se sebou něco dělat.
  Překlad: Dostala jsem 99 bodů z testu, co mám říct rodičům? ... Jakým rodičům?

Je obrovský rozdíl mluvit s korejským studentem vysoké a střední školy. Na střední se všichni snaží co nejvíce učit, aby se dostali na co nejlepší univerzitu, která jim, jak doufají, zajistí dobrou budoucnost. Na univerzitě jsou pak studenti více otevření a mají více volného času, i když to stále není to, co si Evropan představuje pod pojmem "pohodová vysoká". Problémem je, že si Korejci této soutěživosti přivyknou natolik, že pak velmi zaostávají v týmové práci. Ačkoliv se univerzitní profesoři snaží co nejvíce podporovat skupinové úkoly a projekty, sdílnost studentů při nich bývá velmi malá. Korejci se bojí sdílet své nápady v domnění, že jejich myšlenky využije ve svůj prospěch někdo jiný (což se také stává), a tak raději mlčí a své nápady si nechávají pro sebe až do chvíle, kdy si za ně mohou připsat kredit. Moje zkušenosti s prací v týmu s korejskými studenty byly pokaždé velmi negativní, co se spolupráce týče, na druhou stranu jejich výkonnost při plnění individuálních úkolů je neuvěřitelná.

Ani po škole však tento problém zdaleka nekončí. Sehnat si práci v Koreji je opravdové peklo. Pracovních pozic je málo a firmy chtějí samozřejmě jen ty nejlepší. A pokud dotyční zaměstnání získají, chce to opravdu pevné nervy, aby si místo udrželi. Firmy mají mnoho nepsaných pravidel a rituálů, které je potřeba dodržovat, jako například pravidelné schůzky s šéfem a kolegy po práci v barech nebo neoficiální pracovní doba, která končí až s odchodem šéfa. Korejci si mnohdy neberou ani volno, přestože na něj mají nárok, aby zaujali šéfa svou pracovitostí. Problémem je, že pokud se každý řídí těmito neoficiálními pravidly, jejich nedodržení může mít za následek neshody s šéfem a následné vyhození z firmy. V zaměstnání také dochází k velké soutěživosti mezi kolegy a "kladení si klacků pod nohy".

Následkem toho všechno je velmi negativní trend, kterým jsou sebevraždy. Jižní Korea je v počtu sebevražd na druhé příčce hned za Japonskem, které zažívá každodenní stres podobným způsobem. V roce 2015 se průměrně každý den rozhodlo ukončit svůj život 37 Korejců, a toto číslo neklesá.

Jako další bych rád zmínil také velké množství plastických chirurgických zákroků. Korejské slečny musejí dbát o svůj vzhled stejně důrazně jako o své znalosti. Každá odchylka, každá vizuální vada může být vnímána společností negativně, a tak si dívky nechávají nejčastěji spravovat oční víčka a zužovat tváře a podstupují i další zákroky, a není žádným tajemstvím, že v mnoha bohatších rodinách dostávají dcerky plastickou chirurgii ke svým osmnáctým narozeninám. Dalším negativním dopadem je také vnímání nadváhy. V Koreji dochází k tomu, že pokud má žena přes padesát kilogramů, je to viděno jako problém.


Překlad: Procento plastických zákroků na 1000 obyvatel (nahoře); Celkový počet zákroků v milionech (dole).
Popisek: Modrá - pleť a kůže; fialová - prsa; červená - obličej; žlutá - tuk; zelená - ostatní.

Na druhou stranu i chlapci se zde o svůj vzhled starají mnohem více než je tomu na západě běžné. Však také 20% světové spotřeby pánské kosmetiky patří právě Jižní Koreji.

Nelze ovšem tvrdit, že soutěživost přinesla korejské společnosti jen negativa. Díky velké konkurenci a neustálému učení má tato země velký počet vzdělaných a talentovaných lidí a objevuje se na předních příčkách v mnoha oborech. Její technologcký a ekonomický pokrok tak nadále pokračuje.

ZDROJ: Vlastní zkušennost; Kookmin University