ASIANSTYLE

Je jedno jestli přede dveřmi je rušná ulice Šanghaje, malé provinční sídlo nebo snad čínská čtvrť některého z amerických velkoměst. Tady čas ubíhá jinak a věci se řídí podle principů prověřených tisíciletou tradicí. Tady panuje pět prvků a královská dvojice jin a jang. Jediné co se změnilo je oblečení obsluhy za pultem.



Říká se, že legendární císař Shennong ochutnal sto rostlin, aby vytvořil lék na každou nemoc. Ale nezůstalo jen u nich. Když se podíváme do kompendia sepsaného Li Shizhenem v 16. století nalezneme v něm už na 1892 typů různých léčiv a jejich případných variací. Rostliny a jejich části sice tvoří nejpočetnější složku z používaných ingrediencí, ale bylo by chybou nazývat čínské lékárenství herbalistikou. V přihrádkách, dózách a hermeticky uzavřených nádobách naleznete také na prášek rozemleté minerály jako třeba jantar, sušené houby, hmyz a mořské koníky, v alkoholu naložené ještěrky a hady, kousky želvích krunýřů či jeleních parůžků. Na první pohled vše vypadá jako kabinet kuriozit, ale stále více se pomocí moderních výzkumných metod potvrzuje, že staří lékaři nebyli ani hlupáci, ani šarlatáni.



I když si můžete pořídit již předpřipravené formule, nejlepší představu o tom, jak blízko jste specifickému druhu umění, budete mít, když přijdete s receptem šitým na míru vašemu problému od lékaře tradiční medicíny. Budete pak svědky, jak se pečlivě odvažuje a připravuje požadovaná směs (pokud jste dostali předepsáno něco opravdu specifického může to být doprovázeno i lehce zdviženým obočím)  - milý detail, který už v západních lékárnách téměř vymizel. Ale bez nějaké velké jasnozřivosti můžeme tvrdit, že výsledek tohoto snažení bude při užívání chutnat opravdu hrozně. Ne nadarmo se říká, že dobrý lék chutná hořce.



Většina z prodávaného zboží se dnes již pěstuje uměle ve velkém a ve sklenících s řízeným klimatem nebo fermentačních lázních. Doby, kdy při sběru vzácných kusů člověk musel strávit třeba několik dní v horách než našel jednu správnou rostlinu, už jsou pryč. Umožnilo to u mnohých receptů dříve vyvažovaných zlatem snížit cenu a zpřístupnit je široké veřejnosti.  Má to ovšem také háček. Uměle pěstované rostliny a houby mají v sobě jen část síly a aktivních látek oproti těm z divoké přírody. Proto také můžete stále narazit na aukce, kde se prodávají jednotlivé vzácné kořínky či plody za závratné, pro západního člověka těžko pochopitelné sumy. Na tom se nic od doby prvních císařů nezměnilo. Například kořen ženšenu, jehož stáří se pohybovalo kolem 300 let, byl vydražen v roce 2007 za sumu odpovídající částce 400 tisíc amerických dolarů.



Ale tajemství opravdu mistrně připravených léků tkví hlavně v člověku samotném. Jak řekl jeden lékárník s pousmáním, když se ho přátelé ptali, proč jsou jeho výrobky o tolik lepší než u jeho konkurentů ačkoliv odebírají rostliny od stejného dodavatele. „Nechávám je vybrat si jako první a pak si vezmu kusy, na kterých je poznat, že během svého života musely překonat nějaké obtíže – třeba je někdo nasekl nářadím nebo nesou známky dřívější nemoci. Ty v sobě mají několikrát víc živin. Druzí lékárníci odcházejí se svými dokonalými kousky bez nejmenšího kazu. Cítí se spokojeně a tvrdí, že jsem velmi skromný. Ale vlastně je to úplně obráceně.“


ZDROJ : Tang Seng
FOTO : eteacherchinese.com
FOTO : cmu.edu
FOTO : foragingthroughlife.blogspot.com
FOTO : jefflindsay.com