ASIANSTYLE

Po druhé světové válce, kdy se Japonsko stalo protektorátem USA, se do něj neustále dostávaly novější a novější západní vlivy. Projevuje se to v mnoha směrech japonské kultury např. spisovatel Abe Kóbó se svojí Písečnou ženou je dokonalým projevem japonského existencionalismu. Kromě již zmíněného existencionalismu, se tam také dostal jazz, který byl v sedmdesátých a osmdesátých letech velmi populární.

Počátky japonského jazzu sahají do začátku padesátých let minulého století, když do Jokohamy přijel přední klavírista orchestru americké armády, Hampton Hawes. Ten začal spolupracovat s Tošikim Akejošim na autentickém japonském stylu jazzu. Obrovským problémem byla právě autenticita japonského jazzu, aby se právě nepodobal tomu americkému. Oba hudební mistry napadlo, že odpovědí může být tradiční japonská hudba.

Jazz v Japonsku se stal symbolem americké okupace, ale také americko-japonské spolupráce. Je možné vyjádřit japonskost skrz americké umění? Může se to stát národním stylem? Kdyby ano, může se to považovat za autentický jazz? To byly otázky, na které neuměl nikdo stoprocentně odpovědět.

V dvacátých letech máme spíše v japonském jazzu do činění s napodobováním amerického stylu, kdežto již v třicátých letech vidíme první pokusy propojení japonské tradiční hudby a typického amerického jazzu. Za jednou z prvních japonských jazzových skupin se považuje The Hatano Jazz Band, která se objevila ve dvacátých letech minulého století. Dalším známým jazzovým hudebníkem byl trumpetista Fumio Nanri, který se díky svému obrovskému talentu stal uznávaný i v jiných zákoutích světa. První japonští skladatelé, kteří se pokoušeli o propojení japonských a amerických vlivů byli Rjoči Hattori a Koiči Sugi a podařilo se jim to díky používání tradičních japonských melodií. Nesmíme také zapomenout na Jazz cafe nebo Jazz kissa, což byly jazzové kluby, které shromažďovaly jazzovou komunitu v Japonsku. První takový podnik byl otevřen v roce 1933 v Ósace.

Existovala a existuje spousta významných japonských jazzových umělců, kteří by si zasloužili podrobnější pozornost, čímž nechci říct, že jsou méně významní. Jsou však hudebníci, kteří pouze podle čistě mého názoru mají nejvíce chytlavé a zajímavé písničky, kterých se nedokážete zbavit ze svých hlav.

Mezi známější jazzové hudebníky patří Takeuči Marija (竹内まりや), která znovu zažívá slávu, díky algoritmu na platformě YouTube, protože se tam objevil remix její písničky a internet se do její hudby naprosto zamiloval. Zpěvačka debutovala v ´70 letech a dohromady prodala 16 milionů desek, ale její hudba se nikdy nedostala mimo japonské hranice. Podařilo se jí to až v létě 2017, kdy se svět zbláznil do její písně Plastic Love. Zpěvačka samotná je tím vším velmi překvapená.

Druhou populární japonskou jazzovou zpěvačkou je Taeko Onuki (大貫妙子). Narodila se v 28. listopadu 1953 v Tokiu a v roce 1973 s Tacurem Jamašitou založila hudební skuppinu Sugar Babe. Její hudba byla dokonce použita i ve filmu Smím prosit? (Masajuki Suó, 1996).

Třetí významnou jazzovou hudebníci byla Macubara Miki (松原 みき), která se narodila 28. listopadu 1959 a bohužel již zemřela na karcinom děložního čipku - stalo se to 7. října 2004.