ASIANSTYLE

Do Chongqingu jsme přijeli 23. června ráno. Na nádraží už na nás čekala jedna dobrovolnice a doprovodila nás do kampusu Univerzity telekomunikací v Chongqingu. První den byl volnější, a tak jsme si prošli kampus a pak šli na noční vyhlídku.

Následující den jsme strávili generálkami na naše wushu vystoupení a taky přípravou make-upu a oblečení. Tréninkem jsme strávili měsíc (během tohoto měsíce jsem si našla přítele, asistenta naší učitelky) a občas to s těmi šavlemi byl celkem boj, třeba spadnout na zem bez jakéhokoliv koberce a podložky a nezranit se, to chce trochu cviku. Jestli se nám to povedlo, to posuďte sami. 

25. června soutěžili jen kluci – šlo o basketbalový zápas tři proti třem. Ráno jsme všichni dorazili na místo zápasu, holky si připravovaly hlasivky na podporu týmu a kluci se připravovali na zápas. Každý basketbalový tým byl ve složení tři zahraniční studenti a jeden Číňan. V průběhu zápasu byl náš tým znevýhodněn, protože jednomu hráči zlomili nos, ale i přesto jsme se probojovali na odpolední semifinále a získali další bronz, již druhý v pořadí.

Třetí den soutěže, tj. 26. června, se konal orientační běh. Tyto tréninky byly pro nás (a speciálně pro mě, která se dokáže po šesti letech studia ztratit ve městě jen proto, že začne pršet) asi nejnáročnější. Většina z nás předtím nikdy nedržela v ruce buzolu (a nebo ji nikdy nepoužívala) a čtení z map taky nebylo naší nejsilnější stránkou. Na každém stanovišti jsme měli plnit úkoly. Já jsem dostala čínské šachy, což byl snad nejjednodušší úkol, co mi mohli dát. Díky tréninku pana učitele Hou a s pomocí ostatních učitelů a čínských studentů jsme tréninky zvládli a v orientačním běhu jsme skončili na devátém místě.
 

Po skončení orientačního běhu jsme se všichni přesunuli do haly, kde se konal závěrečný ceremoniál a předání cen. Získali jsme dvě třetí místa a v celé soutěži jsme byli na čtvrtém místě.
 

Jsem moc ráda, že mi Guizhou University dala příležitost zúčastnit se této skvělé akce, poznala jsem spoustu nových lidí, naučila se zorganizovat si čas a využít každou volnou minutu (protože tréninků bylo hodně a bylo třeba vše skloubit se školou) a taky jsem měla šanci poznat nová, ještě nepoznaná zákoutí čínské kultury.