ASIANSTYLE

I když zde neplatí tak přísná pravidla na oblečení jako třeba u thajských chrámů, je dobré respektovat fakt, že Buddha je přeci jen stále trochu konzervativní. Zvláště to platí pro dívky a ženy. Nechejte pro tentokrát doma hluboké výstřihy, odhalená ramena nebo krátké sukně. V jednoduchosti je síla. V parném horkém dni prostě s sebou noste velký, lehký šátek a před vstupem do chrámu si jej přes kritická místa přehoďte. Také čepice je dobré na chvíli sundat z hlavy.

Vchody mají obvykle vyvýšený dřevěný práh, který je nutné překročit. Při cestě dovnitř jako výraz úcty vstupujte jako první pravou nohou. Aby to levou nohu nemrzelo, přijde její čas, když budete chrám opouštět. Používejte zdravý rozum, neukazujte si na mnichy nebo sochy (nedejbože dokonce nohou) a nepořizujte zblízka fotografie modlících se lidí. V mnoha případech se ve vnitřní svatyni nesmí fotit vůbec, ale není od věci si to ověřit u mnicha sedícího u stolku v některém z rohů sálu. Případně se s ním domluvit, že za nějaký ten milodar do pokladny si pár snímků pořídíte.   


Symbióza prastarého chrámu a moderních mrakodrapů

A co když budete chtít pronést správnou buddhistickou modlitbu, která dospěje až k těm nejvyšším uším pantheonu? V takovém případě si připravte tři velké vonné tyčky, dvě svíčky (vždy lze koupit v obchůdcích u chrámu nebo přímo v něm) a můžete se do toho pustit v několika tradičních krocích. Není třeba se obávat, že by na vás ostatní divně pokukovali jako na nějakého kacíře.

Ve dvoraně zapalte vonné tyčky, uhaste plameny a nechte je pouze doutnat. Dá se toho stylově docílit několika elegantními máchnutími vzduchem. Chce to sice trochu cviku, ale po pár lehce frustrovaných pokusech na ten správný grif určitě přijdete. Rozhodně na vonné tyčky nefuňte. Jakmile je vše připraveno, vezměte konce tyček mezi dlaně, jako při klasické modlitbě a zdvihněte je ke svému čelu. Nikdy je nedržte u své hrudi nebo snad ještě níže, protože to by se rovnalo hrubé urážce. Třikrát se ukloňte směrem k chrámu, pak se otočte vždy doprava a vše opakujte, dokud se neukloníte na všechny čtyři světové strany. Zapálené tyčky pak odhoďte do speciálního kontejneru, kde se nechají dohořet. Obvykle je z bronzu a snadno ho poznáte podle množství kouře, který z něj stoupá k nebesům. Svíčky zapalte u speciálního držáku a opakujte stejný postup jako s tyčkami.


Výheň pekelná aneb místo pro zapálení modlitebních tyčinek.

Pak přijde čas na svatyni samotnou. Uvnitř v drtivé většině případů není jen Buddha samotný, ale celá plejáda bódhisattvů a arhatů. Začněte vždycky u Velkého šéfa, další pořadí už pak je jen na vás. Důslední poutníci prokážou alespoň trochu respektu každému z nich. Jeden nikdy neví, kdy se bude dobré oko u nižších bytostí hodit. Opět se jedná o tři úklony. Ačkoliv je možné při tom stát, kdo chce udělat hluboký dojem, poklekne na připravené polštářky, položí ruce dlaněmi na zem a čelem se třikrát dotkne země.

Modlitba samotná nemá přesně stanovenou strukturu. Prostě si představte, že v tu chvíli s danou bytostí mluvíte. Buddhistické bytosti jsou vzdělané a jsou to absolutní polygloti, takže je úplně jedno jakou řečí budete mluvit. Místní se obvykle budou modlit za své předky, žijící příbuzné, uzdravení z nemoci, úspěšné složení zkoušek ve škole, dobrou práci, narození synka nebo čistě pragmatickou kupu peněz z dobře provedeného obchodu. Klidně si můžete vzít inspiraci.


Okrasná chrámová mini zahrádka.

Nebojte se areál prozkoumávat. Díky zdravé zvědavosti můžete narazit na úžasné přírodní scenerie, objevit polozapomenuté svatyně nebo se ve vhodnou dobu nadlábnout společně s mnichy výborné vegetariánské kuchyně. Vstupujte ale jen tam, kde jsou otevřené dveře.

Během velkých svátků nastává pro případné návštěvníky speciální situace. Dobře se připravte na to, že všechny alespoň trochu významné buddhistické chrámy budou v obležení nekončícího davu. Přesto by vás to nemělo odradit. Je sice mrzuté prodírat se neustále chaotickým proudem lidí, ale taková je daň za mimořádnou příležitost. V areálu totiž budete moci například udeřit do velkého modlitebního zvonu, nechat své jméno (ve znacích) zapsat mezi osoby, za něž se mniši budou modlit, ochutnáte zdarma rozlévanou polévku nebo si zaházíte mincemi pro štěstí. To za strkanici a nějaký ten chlup puštěný z peněženky rozhodně stojí.


Mystická brána otevřena - maličký ženský klášter zcela mimo turistické trasy.

FOTO: Tang Seng - AsianStyle