ASIANSTYLE

Sní o tom skoro každý, ale jen málokdo se k tomu odhodlá. Cestování jsem naprosto a definitivně podlehla před třemi lety, kdy jsme se poprvé vydala na Srí Lanku pouze s letenkou v ruce a batohem na zádech, od té doby jsem na cestách. Jako předcházející dva roky, tak i letos jsem se chystala na dlouho cestu do Asie, která se stala mým domovem.
 

 

Moje první zastávka byl Nepál. Mým snem bylo vydat se do základního tábora Everestu a také na trek kolem Annapuren (málo kdo ví, že není jen jedna). Po únavných třech týdnech strávených na treku v horách jsem se vydala hledat nosorožce a tygra bengálského do národního parku Chitwan.

Ačkoliv Nepál má každý většinou spojený především se zasněženými vrcholky, najdeme v něm také subtropické pásmo, ve kterém žije spousta divokých zvířat. V podhůří nejvyšších hor světa tak nechodí ulicí pouze sloni, život na ulici je tu opravdu pestrý - od slonů, přes tlupy odpočívajících psů, až po nosorožce procházející se městem.

 

Ano! Párkrát za měsíc můžete vidět toto stvoření procházet se večerní ulicí. Máte-li štěstí, můžete ho potkat na stejném chodníku, na kterém budete kráčet zrovna vy. Prý i takový divoký slon, není ničím, co by místní zaskočilo. Hlavním lákadlem tohoto parku je ale tygr bengálský. Lidé by měli brát v potaz a uvědomit si, že zvířata jsou to stále divoká, která můžou kdykoliv zaútočit. Zrovna pár týdnů zpět, se staly dvě nehody, kdy slon zaútočil na člověka. O pár dní později, jedna místní obyvatelka byla napadena krokodýlem.

 

TIP: Vydejte se na jeden ze zájezdů do Nepálu a poznejte místní kulturu, tradice a horské velikány.
 

 

Zvykla jsem si, že příbor u nás v domácnosti nenajdu, jíme pouze jednou rukou, sedíme na zemi. Stejně tak jsem si zvykla, že moje věci během chvilky jsou v rukou někoho úplně jiného, bez zeptání. Mým největším nepřítelem se stává rýže, kterou máme hned ráno ke snídani, pak k obědu i k večeři. Na co si ale nikdy nezvyknu a co z celého srdce nesnáším, je nepálská doprava.

 

Myslíte si, že naše dálnice jsou v dezolátním stavu? Tak to jste ještě nebyli v Nepálu. Počítejte, že vám sto kilometrový úsek zabere minimálně pět až šest hodin. A to jen v případě, pokud nebude po vydatném dešti a na silnici se nesesune pár okolních kopců, či někde nezapadnete. Všude se strašně práší a řidiči se předhání, aby nabrali jediného pasažéra stojící na krajnici. Jakákoliv cesta po Nepálu se může stát celodenním dobrodružstvím.



Každodenní výpadky elektřiny jsou zde také na denním pořádku. Zrovna nejvíc, když potřebuji pracovat, nebo jsem na telefonu s rodinou. Bankomaty občas také zkouší moji trpělivost. Jeden říká: "mimo provoz", druhý říká: "karta je poškozena" a třetí ani moji kartu nepřijme. Pokud vám nerupnou nervy a najdete ten správný, tak po vás bude chtít 500 rupií za výběr.  A co tu miluji? Přátelské a věčně usmívající Nepálce. Lidé, kteří nemají mimo sezonu na živobytí, ale v jejich očích vidíte radost ze života, žádné stěžování na to, jak život stojí za nic.

AUTORKA / FOTO: ​CK Go2 /  Andrea Meluzínová